Dnes obzvláště aktuální – vzhledem k atentátům na ty, kdo mluví o míru – Fico, Trump. Nechci nic přivolávat.
„Vzhledem k tomu, že washingtonský a bruselský establishment zjevně mají zájem pouze o další krveprolití, někdo musí mluvit rozumně“, píše Robert Bridge na svém webu. Robert Bridge je americký spisovatel a novinář. Je autorem knihy Půlnoc v americkém impériu, Jak korporace a jejich političtí služebníci ničí americký sen.
„Jednou z největších frašek této moderní doby je, že ti, kdo nejhlasitěji křičí o demokracii a lidských právech, jsou titíž lidé, kteří při každé příležitosti porušují mezinárodní normy.
V červnovém vydání The New Republic, levicově orientovaného amerického politického časopisu, byl na obálce zamračený Donald Trump s hitlerovským knírem nad titulkem s nápisem: ‚Americký fašismus, jak by vypadal‘.
‚Obrázek na obálce, který vychází ze známého plakátu Hitlerovy kampaně z roku 1932, jsme zvolili z přesného důvodu: každý, kdo by byl transportován zpět do Německa v roce 1932, by mohl velmi, velmi snadno vysvětlit excesy pana Hitlera a nechat se přesvědčit, že jeho kritici mají jít přes palubu,‘ vysvětlili redaktoři v příspěvku na X (dříve Twitter). ‚Koneckonců, [Hitler] strávil rok 1932 kampaní, vyjednáváním, rozhovory – většinou jako normální politik. Ale on a jeho lidé po celou dobu přísahali, že použijí nástroje demokracie, aby ji zničili, a teprve poté, co dostal moc, vidělo Německo plnou tvář svého hnutí.‘
S nervozitou pisatelů deníku je jen jeden problém: Trump už jako vůdce USA sloužil čtyři roky a během tohoto období nebyly žádné viditelné známky toho, že by po Main Street slavnostně pochodovaly fašistické falangy. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Zatímco Adolf Hitler napadl Polsko 1. září 1939, čímž vyvolal druhou světovou válku, Trump se zapsal do historických knih jako první americký vrchní velitel v moderní době, který se vyhnul vojenskému konfliktu. Nyní během předvolební kampaně, kdy si nenasytný obranný průmysl olizuje svá tučná žebírka v očekávání většího zisku, republikánský lídr prohlásil, že v případě znovuzvolení ukončí ukrajinsko-ruský konflikt do 24 hodin.
Když vezmeme v úvahu, že ‚demokracie‘ dnes primárně funguje ve prospěch vojensko-průmyslového komplexu a dalších souvisejících obchodních zájmů, je snazší pochopit, jak je Trump v korporáty vlastněných médiích popisován jako existenční hrozba pro americkou republiku. Mír je to poslední, na co Washington myslí, a Rusko tomu rozumí lépe než kterákoli země.
V roce 2008 pronesl ‚diktátor‘ Vladimir Putin svůj dnes již slavný projev na mnichovské bezpečnostní konferenci, kde varoval své západní kolegy před nebezpečím vojenské expanze.
‚Rozšíření NATO… představuje vážnou provokaci, která snižuje úroveň vzájemné důvěry. A máme právo se ptát: proti komu je toto rozšíření určeno? A co se stalo s ujištěními našich západních partnerů po rozpadu Varšavské smlouvy? Kde jsou ta prohlášení dnes? Nikdo si je ani nepamatuje.‘
Navzdory Putinovu výslovnému varování NATO přidalo k alianci dalších šest členů, čímž se celkový počet zvýšil na 32, přičemž Ukrajina ignorovala hlavní červenou linii Moskvy a plánovala být číslo 33. Každý, kdo tvrdí, je to jen ‚obranná aliance‘ by měl zvážit, jaká by byla reakce Ameriky, kdyby se celá Latinská Amerika a pohraniční stát Mexiko připojily k vojenské alianci vedené Moskvou. Netřeba dodávat, že už bychom byli po kolena v krvi. Přesto se předpokládá, že Rusko přijme nekonečnou vojenskou invazi namířenou na svou hranici.
Nebylo to rozhodně naposledy, co se Rusko pokusilo zprostředkovat mírovou dohodu s Washingtonem. Téměř osm let po revoluci na Majdanu v roce 2014 a měsíce předtím, než Moskva zahájila svou speciální vojenskou operaci na Ukrajině, zveřejnil Kreml svůj plán na mír na kontinentu. Návrh smlouvy mimo jiné požadoval, aby se USA a Rusko zdržely rozmisťování vojáků v regionech, kde by mohly být vnímány jako vzájemné ohrožení národní bezpečnosti, a také zákazu posílat své vojáky a vojenskou techniku do oblastí, kde mohou mohli zasáhnout území toho druhého. Smlouva byla také navržena tak, aby zakázala rozmisťování raket středního doletu v Evropě. Pokud by západní mocnosti s plánem souhlasily – v zemích NATO se stěží dostal do titulků – není těžké si představit desetiletí míru mezi východem a západem, a to je to poslední, co Washington chce.
Místo toho USA a jejich evropské loutky postavily Rusko do nemožné pozice, pokud jde o pokračující militarizaci a nacifikaci Ukrajiny, a donutily je reagovat tak, jak by reagovala jakákoli jiná země, která má obavy o svou národní bezpečnost.
To nás přivádí k třetímu oblíbenému strašákovi Západu, maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, který se odvážil prohlásit, že jeho země je převážně křesťanská a konzervativní a má plné právo takovou zůstat. Orbán, jehož země nyní předsedá Radě EU, se vydal na mírové turné se zastávkami v Moskvě, Kyjevě, Pekingu a Washingtonu (kde načechral nejedno jestřábí peří tím, že navštívil Trumpa v Mar-a-Lago místo Bidena v DC). Vztek a frustrace na straně Bruselu, když tam sledovali, jak maďarský „tyran“ mluví ve prospěch snížení prodeje zbraní, byla směšná, ne-li přímo ubohá reakce.
‚Maďarsko prezentovalo cesty jako mírovou misi, která má pomoci vyjednat příměří pro válku na Ukrajině. Orbán se může považovat za jednoho z mála, kdo může mluvit s oběma stranami – ale ve skutečnosti k tomu nemá žádný mandát,‘ napsala Armida van Rij, vedoucí výzkumná pracovnice v Chatham House, evropském think-tanku. Otázkou však zůstává, kdo bude mluvit jménem míru, když ne Trump, Putin a Orbán? Odpověď je – zatím nikdo.
I když jsou na mezinárodní scéně kromě Trumpa, Putina a Orbána jistě i jiní státníci, kteří se mohou zasadit o mír, čas na tyto kritické hlasy se krátí,“ píše Robert Bridge.
Nu, chybělo málo, a zkrátil by se čas i Donaldu Trumpovi. A ti, kdo by rádi tajně slavili, musí dnes nahlas vyslovovat pobouření. Však ono jim to dlouho nevydrží a zase najedou na nenávistnou notu, spolu s „objektivními“ médii, budou zatracovat, moralizovat a prohlašovat oponenty za Zlo, které je třeba zničit. A možná doufat, že se toho zničení někdo ujme.
MUDr. Ivan David
About the Author
O mieri sa hovorí vľava i zprava, ale vie niekto z nich čo to vlastne “ten” mier znamená? Odpoveď: Nevie. A ani netuší.
Shanti, je meno jedného z dvoch najvýznamnejších synov Stvoriteľa. Shanti (zo Sanskrit-u), nemožno ľahko preložiť ako Peace, alebo Mier. To je veľmi plytké, a nanajvýš neadekvátne.