Přesto stojíme na pokraji něčeho, co vypadá jako katastrofický program proti globální obživě.
V čem spočívá toto nově objevené nepřátelství vůči tomu, co nás drží při životě?
Zhluboka se nadechněte. Zemědělství využívá dusík a najednou je dusík novým protivníkem v příběhu globálního oteplování. Příběh je jednoduchý: eliminuj dusík, zachráníš svět. Ve jménu „ochrany“ jsou však celé segmenty naší produkce potravin v ohrožení.
Vezměme si rýži – základní potravinu pro polovinu světové populace. Renomované agentury tvrdí, že „rýže se podílí na celosvětových emisích metanu zhruba 10 %“, a zdůrazňují naléhavou potřebu omezit její produkci. Ale jaké to bude mít důsledky? Hladomor pro miliardy lidí.
Další důkazy hledejte v Nizozemsku. Nizozemští zemědělci, páteř země, která je předním vývozcem masa a zemědělských produktů, jsou vyháněni ze svých pozemků. Předpokládá se, že v příštích letech bude zkonfiskováno ohromující množství farem – 3 000. Tragické následky jsou zřejmé, ročně tragicky skončí život údajně 20 až 30 zemědělců.
Ani našim přátelům v Evropě nejsou tato matoucí rozhodnutí cizí. Evropská komise dala zelenou strategii kompenzací pro chovatele hospodářských zvířat za zastavení jejich činnosti v určitých oblastech – s podmínkou, že nikdy neobnoví svou činnost v chovu zvířat. Důsledky jsou jasné: pokles celosvětové dostupnosti potravin a nevyhnutelný nárůst cen.
Vzpomínáte si na nešťastný pokus Srí Lanky o 100% ekologické zemědělství? Ostrovní stát čelil humanitární noční můře, když 90 % jeho obyvatelstva bylo na pokraji hladomoru.
A postoj západních představitelů k zemědělství? Eric Utter to v časopise American Thinker dokonale vystihl: „Útok západních vůdců na zemědělství je šokujícím způsobem nedbalý. Je to zločin.“ Zvláště když takové názory ignorují do očí bijící skutečnost, že zemědělství sice způsobuje 33 % světových emisí skleníkových plynů, ale zároveň živí každého člověka na této planetě.
Organizace jako Světové ekonomické fórum se ohánějí vizemi „budoucnosti bez zemědělství“ a sní o světě, kde se potraviny vyrábějí ve sterilních laboratořích a lidé jsou nahnáni do přeplněných městských center. Když do tohoto dystopického mixu přidáte digitální měnu, získáte dokonalý recept na absolutní nadvládu.
V naší moderní době je recept jednoduchý: vymyslet krizi, i kdyby žádná neexistovala.
- Podněcovat rasové napětí mezi dětmi.
- Zvrátit pokrok, kterého ženy dosáhly za desítky let.
- Zhoršit nedostatek a manipulovat s peněžní zásobou.
- Nesystematicky řešit hranice.
- Odsuzovat konkrétní potraviny, zavírat farmy nebo podněcovat války s cílem vyvolat hladomor.
- Umlčovat hlasy nesouhlasu tím, že pravdu označí za „dezinformaci.“
Taktika připomínající Clowarda a Pivena: vyvolat krizi a pak zavést přísná opatření k řešení právě této krize.
Naše celosvětové zásobování potravinami je nyní v ohrožení díky přehnaným reakcím na takzvaný „problém dusíku.“ Proč ale taková apatie? Například Srí Lanka je alarmujícím důkazem tohoto chybného přístupu.
Pravdou zůstává, že dusík je pro metabolismus rostlin klíčový. Bez komerčních dusíkatých hnojiv byl hlad v mnoha koutech světa hrozivou realitou. Pokud se těmto hnojivům vyhýbáme, dobrovolně si do života opět přivoláváme hladomor. Myšlenka hmyzí diety, „rewildingu“ a ekologického zemědělství může znít avantgardně, ale celosvětový hlad rozhodně neuspokojí.
Je do očí bijící, že nejde jen o boj proti změně klimatu. V jádru jde o zákeřnou snahu o kontrolu.
Řečeno výstižnými slovy Ayn Randové: „Můžeme ignorovat realitu, ale nemůžeme ignorovat následky ignorování reality.“
* zdroj
prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz