Dnes si připomínáme výročí komunistického puče z roku 1948. Jedním z cílů komunismu bylo zrušení soukromého vlastnictví. Dnes čelíme podobnému vývoji, jen se mu říká jinak. Globální elity propagují „sdílenou ekonomiku“, kde prý nebudeme nic vlastnit a budeme šťastní! Opravdu? Kdo s podobným konceptem přišel a jaké měl cíle?
Nějak se mi ale nechce věřit, že sílenou ekonomiku, po té její stránce nic nevlastnit, hodlají praktikovat i pánové Soros, Rothschild, Baruch, Goldshmith a podobní. Za ideového otce „novodobého“ zrušení soukromého vlastnictví je považován Karel Marx, jenž pocházel z židovské rodiny a oba jeho dědové byli rabíni. V rámci židovských tradic ho také při jeho revolučním bádání a studiu podporovali příbuzní, především ze strany jeho ženy (majitelé dodnes známé firmy Phillips vyrábějící elektroniku). Jeho ideu v praxi začali v SSSR implementovat dovezení židovští profesionální revolucionáři jako Lev Trocký, Zinovjev, Kameněv, Radek, atd. Přitom se nijak netajili, že jim jde o vytvoření nového druhu totality a likvidace jiných národů. To vše za podpory finanční oligarchie z Londýna a New Yorku. Vše mělo patřit „lidu“, ale ve skutečnosti to mělo patřit globální finanční oligarchii. Tento pokus nakonec ztroskotal. Proto je tu pokus číslo 2 zvaný sdílená ekonomika.
Sdílená ekonomika je postavena na podobném principu. Běžní lidé nebudou nic vlastnit, ale majetek nebude bez pána! O tom globální finanční oligarchie veřejnosti neříká, protože majetek plánují vlastnit oni. Lidé bez majetku budou v postavení novodobých otroků. Zákony, vyhlášky, výstavba budou nastaveny tak, aby osobní vlastnictví majetku běžnými lidmi bylo drahé a komplikované. Vlastnictví sdíleného majetku bude soustředěné do velkých firem, co budou cenu a pravidla používání, bonusy a malusy uživatelů určovat seshora podobným způsobem, jako soukromé firmy např. Facebook, Twitter, YouTube prosazují svá pravidla, co své uživatele nechají sdílet, co smažou, co zvýhodní a koho zablokují. Nebo si myslíte, že rozdrobení uživatelé zápůjčních automobilů apod. založí něco jako odbory, co budou protiváhou, jakou budou manažeři velkovlastníků muset brát vážně?
Je české přísloví „co je malé, to je hezké“. Zatím význam sdíleného majetku není tak velký, aby si jeho vlastníci dovolili vydírat. Ale jestli globální elity úspěšně provedou velký reset, jistě se to změní. Formálně mohou antimonopolní zákony zaručovat zákazníkům možnost výběru. V praxi bude mezi velkovlastníky pro zákazníka podobný výběr, jako když si člověk chce vybrat mezi telefonními operátory dle toho, jakou „dobročinnost“ podporují: jeden platí exhibice agresivních úchylů, další platí neziskovky nálepkující nepohodlné projevy jako dezinformace.
Nelíbí se ti naše nové rozhodnutí? Tak tě vystěhujeme z pronajatého bytu, odebereme ti pronajaté auto a vyhodíme tě z práce. Můžeš jít ke konkurenci, ale tam to je stejné v bleděmodrém. A jako bonus, až tě zadupeme do země a budou ti odebrány děti, námi placené neziskovky jim najdou náhradní péči u veselých gayů. Čínský systém sociálního kreditu v Západním provedení. Sdílená ekonomika v podání velkovlastníků je něco hodně jiného, než když dva sousedi zjistí, že jen výjimečně potřebují auto ve stejný čas a používají jedno dohromady. To totiž obvykle neprovozují dva sousedi, z nichž jeden by měl obrovskou finanční a právnickou převahu, a druhému by zbývalo podřídit se, nebo mít smůlu. Jaký je pak v praxi rozdíl mezi komunismem a sdílenou ekonomikou? Je to pěšky, jako za vozem!
Joe Nowak, Chicago, USA
* článok nemusí vyjadrovať názory redakcie