Nejstarší politik na světě Henry Kissinger opět přijel do Číny. Nepřijmout ho nemohl ani sám předseda Si. Co s sebou přivezl a čím jeho návrhy ohrožují Rusko? Je to ten případ, kdy se pod první vrstvou skrytých významů skrývá druhá a pod druhou třetí? Před našima očima se odehrává ta nejbizarnější zápletka světové politiky. Podívejme se na to …
Nakolik nebezpečná je Kissingerova cesta pro Rusko, do jakých velkých strategií politické hry se nás snaží zatáhnout, a hlavně nakolik nebezpečná je polarizace Číny, kterou se zjevně pokouší vytvořit?
Pokaždé, když čtu nebo vidím na obrazovce, že to jsou „Kissingerovi agenti“, vzpomenu si na Leonida Broněvého, který ve velkém seriálu „Sedmnáct zastavení jara“ sehrál SS gruppenfuhrera Mullera. Na novinářovu otázku, jaký viděl hlavní úkol své role, Broněvoj neočekávaně odpověděl, že našimi protivníky v té válce byli chytří lidé…
Vždy, když se podívám na Henryho Kissingera, který se nedávno dožil stovky a který je stále svěží, normálně mu to myslí (na rozdíl od o 20 let mladšího prezidenta Bidena) chápu, že našimi protivníky ve studené válce byli chytří lidé. Dovolil jsem si položit pár expertům otázku: – jak to, že Kissinger, ale i onen Biden, jsou dosud politicky aktivní? Odpověď byla paradoxní: – ani Kissingera, ani Bidena, ani lidi jejich jedné generace (generace = do 25 let) není kým zaměnit… Lidi takového kalibru ve skupině o generaci níže v USA nejsou. Jde o úroveň vzdělání, myšlení, chápání světových problémů… Biden, samozřejmě, zůstal tam, kdy byl v 80. letech, relativně mladým senátorem – ale to byla vysoká úroveň. Kissinger se jistě dosud řídí stereotypy nejostřejší fáze studené války – ale tato úroveň myšlení je nyní málokomu dostupná. A teď přiletěl do Číny…
Zajímavé je srovnání s dalšími vysokými činiteli USA, kteří v minulých dnech Čínu navštívili (Kerry, Yellen…)
Kissinger zažertoval, že během svých sto let života byl v Číně stokrát. Když John Kerry přiletěl posledně do Pekingu, setkával se s úplně jiným souborem čínských lídrů než Kissinger, přičemž Kissingera přijal osobně předseda Si, což je jistě znakem úcty, i osobní – to je bez debat, ale důležitější je – a tady jsou dvě možnosti:
- Kissingera přijímali jako mozek, ideologa a politického filozofa republikánské strany USA. Skoro všichni ve světě jsou přesvědčeni, že příští prezidentské volby vyhrají republikáni, ať už Trump, DeSantis, nebo někdo jiný z nich vystřídá Bidena a změní se i politika USA, především zahraniční. Republikáni se pokusí uzavřít se uvnitř Ameriky a vyřešit americké problémy, aby svět řešil své problémy sám, bez amerických peněz a vojsk. Jistěže nic není absolutní, nicméně republikánská strategie je taková. Pokud Kissinger přiletěl do Číny, aby to potvrdil, a probral to se Si, jak bude jednat Čína v situaci nové republikánské Ameriky, pak je to pro Čínu, Rusko a svět dobře – a pro USA, koneckonců, také. Protože to znamená přechod od šílené politiky světového panství k naprosto pragmatické politice, kde se každý bude zabývá svou vlivovou sférou. Méně válek, šíleností, neslavných sankcí a více pragmatizmu ve vztazích – kdy nikdo s nikým nekamarádí, ale nechávají se vzájemně žít, protože to je bezpečnější, a nakonec i výhodnější. Pro Čínu to znamená, že jí Amerika nebude překážet v řešení problémů s nejbližšími sousedy, a především pak s Tajwanem. A čínský „Krym“ se znovu stane čínským. To je ale jen jedna z variant…
- Druhá varianta spočívá v tom, že se Kissinger pokusil vnutit Číně kšeft. Sice znovu související s Tajwanem, ale úplně jinak. A to, že se USA pokusí přivřít oči nad tím, co se s Tajwanem stane, ale za to Čína nejenže nebude pomáhat Rusku, ale souhlasí s tím aby bylo Rusko poraženo, poníženo, Čína bude v seznamu velmocí a společně s USA bude řešit světové problémy. Osobně nejsem přesvědčen, že Kissinger sám uvažuje právě takto. Pokud ale předpokládáme, že vyjadřuje nejen svoje osobní myšlenky, a nejen myšlenky republikánské strany USA, a je hlasatelem světové globalistické elity, pak od něj takové věci zaznít mohly. Existuje ještě další nuance této návštěvy. Pokud mluvíme o lidech takového kalibru, je jasné, že pod jedním skrytým smyslem leží druhý a pod ním třetí. Na třetí úrovni je další věc: – Kissinger se pochopitelně snaží pochopit, nakolik je ČLR připravena na roli globálního lídra.
Když začínala první studená válka, zakládala se OSN a v ní Rada bezpečnosti, do níž patřilo nemnoho zemí – včetně SSSR a ČLR, USA, Francie a Velké Británie, a mělo se samosebou za to, že ani jedna z těchto zemí, a dokonce ani její Bůh, si nemůže činit nárok na samostatné světové vůdcovství. Že tyto státy budou nuceny se mezi sebou o globus dělit. A v případě, že to nedokáží, pak bude světová válka. Ale ani v tom nejdivočejším snu se v onom roce 1946 nemohlo nikomu zdát, že USA o sobě budou tvrdit, že jsou jedinou světovou mocností, nebo že tak bude tvrdit později Čína.
Dnešní Evropa se změnila ve společenství politických trpaslíků a na politické mapě světa ani jedna z těchto zemí není. Takže zůstaly USA, Čína a Rusko, a vyrostly země, které se už nechtějí podřizovat žádnému hegemonovi – Indie, Brazílie, společenství latinskoamerických zemí… V Americe ale pojímají dnes Čínu ne jako soupeře o dělení světa, ale o samovládu nad světem.
Mám podezření, že se Kissinger nějaké své osobní a globalistické názory v tomto smyslu pokouší prověřit. A kromě jiného, samozřejmě, posoudit válku na Ukrajině, a nakolik bude pomoc Číny mít rozhodující význam ve vzniklé situaci.
Jaká je Tvoje prognóza?
Že se Americe nic, co skutečně chce, získat nepodaří, a bude nucena se smířit s tím, že svět se znovu stal multipolárním. A tuto myšlenku velký Kissinger přinese svému globalistickému zákazníkovi. Jak tam tuto myšlenku přijmou, to je otázka další…
AUTOR: Andrej Perla, Preklad: St. Hroch/belobogSk
pridajte sa k nám do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz