Pět hlavních trendů ilustruje, jak se svět mění. Patří mezi ně revize historie, přehodnocení světového řádu, odhalení “mírových” operací Západu, svržení jeho finanční nadstavby a ztráta důvěry v zahraniční publikace. Západ se musí potýkat s realitou, že již nemůže světu vnucovat své „vedení“ jako kdysi.
Chandran Nair, The National Interest
Post-západní, multipolární mezinárodní řád se blíží. Zatímco se svět potýká s důsledky tohoto přesunu moci, formují se základy velkého zúčtování. Toto zúčtování zpochybní zažitá přesvědčení a struktury, které udržovaly západní dominanci nad světem posledních několik set let, a zároveň odhalí povahu údajného práva Západu vést globální hierarchii. Konečným výsledkem bude významné přehodnocení mezinárodních vztahů, jak je známe.
Toto velké zúčtování bude řízeno pěti hlavními trendy, které nutí západní národy čelit a přizpůsobit se budoucnosti, v níž se o moc v multipolárním světě musí dělit se zbytkem.
Neuvědomění si těchto trendů nebo snaha o jejich důrazný odpor by mohly představovat značné riziko nejen pro samotný Západ, ale také pro globální stabilitu. Budoucím konfliktům se však lze vyhnout, pokud bude toto období změn vnímáno jako příležitost k vybudování spravedlivějšího světa, spíše než jako krize, která ohrožuje preferovaná a zakořeněná privilegia.
Pět trendů, se kterými se musí počítat
Jaká budoucnost čeká Západ – hladký přechod k multipolaritě nebo období nestability a potenciálního konfliktu – bude do značné míry záviset na tom, jak politici zareagují na následujících pět trendů.
První je revize dosavadního vyprávění historie.
Západ ve své koloniální historii praktikoval a zdokonaloval selektivní výklad a vyprávění událostí a rozhodl se vylíčit sám sebe jako původce moderní civilizace a shovívavou vůdčí sílu.
To se nyní mění; informační technologie, jako je internet a sociální média, prolomily monopol na informace a historii, který kdysi držely západní gatekeepingové (gatekeeping znamená „proces výběru informací vpuštěných do médií“, pozn.red.) instituce – mediální společnosti, univerzity, vydavatelé knih a další. V důsledku toho lidé na celém světě uznávají, že historie se již neomezuje pouze na západní výklad – včetně mýtu o jeho shovívavosti.
Je to z velké části způsobeno neochotou Západu přiznat své chyby, uznat svou vlastní nedokonalou minulost. Všemožně zdůrazňuje cizí prohřešky a mlčí o svých vlastních nepříjemných momentech, jako je zničení kultur a původních obyvatel americkými průkopníky, evropské vykořisťování afrického kontinentu nebo australské zacházení s domorodými národy.
Řešení těchto historických epizod jsou o to důležitější, že ovlivňují současné chování; Západní státy mají problémy přiznat si současné chyby a záměry.
Nezápadní národy nyní mohou dát jasně najevo, že jejich vlastní země a komunity mají dlouhou historii, která nejenže existuje navzdory západní interpretaci, ale tyto dějiny si také zaslouží pozornost, studium a porozumění. Západ musí tento trend a jeho důsledky přijmout, spíše než jej nadále zastírat a popírat. Vezměme si například pokračující diplomatické úsilí indické vlády přimět Velkou Británii, aby vrátila poklad ukradený z Indie, včetně některých korunovačních klenotů.
Druhým trendem je přehodnocení mezinárodního řádu „založeného na pravidlech“.
Politici ve Washingtonu to možná neradi slyší, ale tento koncept je předmětem mnoha posměchu po celém světě a je široce považován za nástroj používaný Západem ke kontrole globálních záležitostí a udržení hegemonie.
Vzhledem k opakovanému porušování jejich vlastních pravidel roste proti západním státům značná zášť, což znamená, že legitimita tohoto řádu je zpochybňována.
Frustrace jen roste a realita je taková, že přerozdělení moci ve prospěch více zemí mění současný světový řád a vytváří nové příležitosti a výzvy. Čína zaujala prominentnější postavení a nabízí globální veřejné statky, jako je udržování míru a řešení změny klimatu způsobem, který západní státy nechtějí nebo nejsou schopny udělat. Podobně se začíná prosazovat Indie, ale i další menší státy, jako jsou SAE a Indonésie.
V 21. století chce stále více zemí rozhodovat o svém osudu a Západ musí uznat, že se mezinárodní rovnováha sil změnila. Nemůže nadále vnucovat svou vůli ostatním: vzestup Číny a dalších zemí je toho důkazem. Západ se musí s touto novou realitou smířit a uznat, že je zapotřebí nový přístup, pragmatičtější a multipolární, ve kterém země vedou zahraniční politiku s ohledem na mírové soužití a řídí se svými vlastními zájmy a nevolí si jednu stranu.
Za třetí je demaskování západního „udržování míru“.
Navzdory tomu, že se Západ vykresluje jako garant globální bezpečnosti, většina světa nyní pohlíží na Spojené státy a Evropu jako na profitující z války, než za přispěvatele ke skutečnému míru. Západní vojensko-průmyslový komplex – zejména americký – je tak silný, že dnes už pro nikoho není tajemstvím, že řídí americkou zahraniční politiku do té míry, že udržuje konflikty, aby tak profitoval z války.
V současnosti jsou tahounem nárůstu globálních vojenských výdajů Spojené státy a jejich spojenci v NATO, přičemž Amerika utrácí na obranu více než dalších deset zemí dohromady.
Známou skutečností také je, že téměř polovina rozpočtu Pentagonu jde každý rok soukromým dodavatelům a vojensko-průmyslový komplex daruje miliony dolarů na volby do Kongresu USA, což má za následek zajetí státu a výrazné zvýšení rozpočtů na obranu.
Zbytek světa si uvědomil, že Západu samotnému nelze věřit, že povede globální mírové úsilí, zvláště pokud je významná část jejich ekonomik zaměřena na zisk z konfliktů.
Ve světle toho dochází k pozitivní změně, kdy Čína zprostředkovává průlomové mírové dohody – například mezi Saúdskou Arábií a Íránem – zatímco světoví lídři jako Indonésan Joko Widodo, Ind Naréndra Módí a Brazilec Luiz Inácio Lula da Silva hovoří o míru a navrhují řešení současných konfliktů.
Čtvrtým probíhajícím trendem je sesazení západní finanční nadstavby z trůnu.
To, že Západ hojně využívá své finanční síly ke geopolitickým výhodám a účelům, není žádným velkým tajemstvím – politici a experti otevřeně mluví o „finančních zbraních“ a uplatňování sankcí vůči zemím, které neplní západní záměry.
Stejně tak schopnost Spojených států a jejich spojenců zmrazit a dokonce zabavit rezervy suverénních států – Afghánistánu, Venezuely, Ruska – vyslala šokové vlny v celém světě.
Kvůli tomu a kvůli finanční chamtivosti a neslušnosti Západu – což mělo za následek zničující krize, jako byla finanční krize v letech 2007–2008 a nedávný kolaps Silicon Valley Bank – se nedůvěra a odmítání západních finančních institucí jen prohlubuje.
Nyní probíhají snahy odstranit přemrštěné privilegium udělené Spojeným státům prostřednictvím jejich měny. Dochází k de-dolarizaci, přičemž podíl měny na globálních rezervách loni klesl na 47 procent, ze 73 procent v roce 2001.
Kromě toho země hledají alternativy k systému SWIFT, který byl také použit na pomoc západním sankcím, a tak znepokojil globální většinu.
Zvyšuje se vliv zemí se stabilními měnami a vzniká více multipolární ekonomický řád, který mění geopolitické aliance, ekonomickou diplomacii a rovnováhu sil v mezinárodních institucích. Tyto změny poskytnou rozvojovým zemím větší kontrolu nad jejich měnami a měnovou politikou a omezí schopnost Západu jednostranně uvalit sankce. Navíc země BRICS nedávno překonaly G7, pokud jde o HDP, což signalizuje přerozdělení ekonomické síly a naznačuje budoucnost spolupráce v oblasti obchodu, investic, infrastruktury a rozvojové pomoci.
Za páté a konečně je tu pozoruhodný kolaps důvěryhodnosti západního tisku.
To přichází v kritickém okamžiku, protože opakované nedostatky v posledních několika letech zvýšily globální povědomí o roli západních médií při udržování Západem preferovaných aspektů současného světového řádu – často na úkor jiných zemí.
Například vytrvalé mlácení Číny v západních titulcích posílilo neproduktivní a strach vzbuzující vyprávění o Pekingu jako o hrozbě pro jeho vlastní občany a svět jako celek. Složitá geopolitická situace v Hongkongu a na Tchaj-wanu je prezentována výběrově – v duchu rétoriky „my nebo oni“ a nenabádá k vzájemnému porozumění mezi Západem a Čínou.
Stejně tak převážně jednostranné pokrytí ukrajinského konfliktu pravidelně přehlíží národní a regionální geopolitické složitosti v dlouhotrvajících rusko-ukrajinských vztazích a historii rozšiřování NATO v Evropě. Nedostatek zpráv o zničení Nord Streamu, o kterém se mnozí domnívají, že jej spáchal západní stát – přičemž hlášení na podporu tohoto tvrzení – je do očí bijící dírou, která přispěla k nedostatku důvěry v západní média ze strany nezápadních i západních čtenářů. Jen o měsíce později západní tisk tiše přiznává potenciální západní vinu, nebo přinejmenším obeznámenost se situací.
Navíc nedostatečné a zaujaté pokrytí konfliktů mimo Západ, jako jsou konflikty v Jemenu, Myanmaru a Palestině, vedlo ke globálním obviněním ze zanedbávání, zaujatosti a dokonce i rasismu.
Předzvěst
Západní vlády žijí v bublině popírání reality, kterou vytvořily. Ale je čas, aby oslovily své přátele po celém světě a uvědomily si, co je zřejmé každému kromě nich samotných: svět už není takový, jaký byl po konci studené války. Minulost je pryč, staré způsoby skončily a Západ prostě nemá stejnou politickou a finanční moc, nemluvě o mezinárodní legitimitě, kterou kdysi měl.
Západní státy se musí přizpůsobit tomuto měnícímu se mezinárodnímu prostředí, spíše než tvrdošíjně trvat na tom, že vše bude jako obvykle. Jinak se svět stane ještě nebezpečnějším a autorita a vliv Západu ještě více zeslábnou.
AUTOR: Chandran Nair, ZDROJ: NationalInterest org, Spracoval: Janinna/Pokec24
pridajte sa k nám do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz