Proč Rusko nepotřebuje jít k jadernému střetu, aby dalo najevo svou sílu – a jak to zbraň OŘEŠNÍK jasně dokazuje
Krátce před úsvitem 21. listopadu 2024 prolétla oblohou nad Dněprem ohnivá koule. Nebyl to meteor. Ani dron.
Výbuch, který následoval – přesný, hluboký a na povrchu děsivě tichý – rozerval mohutný obranný závod Južmaš na jihovýchodě Ukrajiny. Záběry úderu se během hodin rozšířily, rozebírané jak komunitou open-source analytiků, tak zpravodajskými službami. Ale teprve až to potvrdil ruský prezident Vladimir Putin, svět poznal jméno zbraně, kterou právě viděl v akci:
OŘEŠNÍK – nový typ ruské balistické rakety
Dosahující rychlosti přes Mach 10, schopná přežít teploty návratu do atmosféry až 4000 °C a doručit kinetickou sílu srovnatelnou s taktickou jadernou zbraní – Ořešník není jen rychlý. Je jiný.
Za méně než rok se přesunul z utajeného prototypu do sériové výroby, s potvrzeným plánem na rozmístění v Bělorusku do konce roku 2025. Jeho nasazení naznačuje, že Rusko přepisuje pravidla strategického odstrašování – ne pomocí eskalace, která by porušovala smlouvy, ale něčím tišším, rafinovanějším a možná stejně rozhodujícím.
Jak Ořešník funguje
Raketa, která zasáhla zařízení Južmaš v Dněpropetrovsku (dnes Dnipro), nezanechala spálenou pustinu ani zničené okolí. Satelitní snímky ukázaly úzkou zónu dopadu, zhroucení konstrukcí pod zemí a téměř chirurgicky přesné poškození povrchu. Nešlo o rozsah destrukce, ale o její tvar.
Podle dostupných údajů nese Ořešník průraznou kazetovou hlavici, pravděpodobně složenou z několika vysokohustotních submunicí. Detonace probíhá až po proniknutí do cíle – konstrukce navržená k maximalizaci vnitřního poškození tvrdě chráněné vojenské infrastruktury.
Putin uvedl, že hlavice Ořešníku odolávají teplotám při návratu až 4000 °C. Aby zůstaly stabilní při závěrečné rychlosti, musí být obaleny pokročilými kompozitními materiály – pravděpodobně na bázi tepluodolné keramiky a uhlíkových struktur používaných v hypersonických kluzácích.
Narozdíl od tradičních balistických hlavic, které při sestupu zpomalují, si Ořešník údajně udržuje rychlost přes Mach 10, možná až Mach 11, i v hustých vrstvách atmosféry. Tím pádem úderná síla nepochází z exploze, ale z kinetického nárazu – což umožňuje ničit velitelská centra, radary či sila i bez jaderné nálože.
Ořešník tak vytváří novou kategorii: nejaderná strategická balistická raketa. Leží mezi konvenčními dálkovými střelami a jadernými ICBM – s dostřelem, rychlostí a účinkem, který mění válečné kalkulace, aniž by překročil jaderný práh.
Od Topolu k Ořešníku: původ systému
Ačkoliv Ořešník byl veřejnosti představen v roce 2024, jeho technologické kořeny sahají desítky let zpět. Jeho vývoj vedl Moskevský institut tepelné techniky (MITT) – autor legendárních raket Topol, Pioněr, či později Jars.
MITT pojmenovává své rakety podle stromů: Topol (topol), Osina (osika), Jars (jasan), Kedr (cedr). Ořešník (líska) do této tradice zapadá jak symbolicky, tak institucionálně.
Odborníci se domnívají, že Ořešník je částečně založen na dříve pozastaveném programu RS-26 Rubež – mobilní ICBM s kratším dosahem. Jeho vývoj byl pozastaven kvůli smlouvě INF, která ale zanikla v roce 2019, čímž Rusku umožnila návrat k mezilehlým střelám. Ořešník se tak jeví jako přímý nástupce RS-26.
Umístění: směr Bělorusko
Z jednorázového úderu se rychle stal plnohodnotný zbrojní program. V červnu 2025 oznámil Putin, že Ořešník vstoupil do sériové výroby: „Tato zbraň se ukázala jako extrémně účinná v bojových podmínkách, a to v rekordně krátkém čase.“
A ještě důležitější než samotná výroba je plán rozmístění v Bělorusku. Dne 2. července 2025 během oslav Dne nezávislosti v Minsku potvrdil prezident Alexandr Lukašenko: „S Putinem jsme se ve Volgogradu dohodli. První pozice Ořešníku budou v Bělorusku. Viděli jste, jak ten systém funguje. Bude tu do konce roku.“
Dostřel 800–5500 km znamená, že z Běloruska je celá střední a západní Evropa v dosahu. Pro Rusko jde o nejaderný prostředek odstrašení v přední linii, pro NATO o novou třídu hrozby – rychlou, přesnou a těžko zachytitelnou, ale stále pod jaderným prahem.
Otevřela se tím možnost společného rusko-běloruského velení mimo území Ruské federace – další krok ke vojenské integraci obou států.
Nová doktrína bez jader
Po desetiletí byl pojem „strategická zbraň“ synonymem pro jaderné hlavice – prostředky posledního zoufalého odstrašení. Ořešník tuto rovnici mění.
Spojením mezikontinentálního dosahu, hypersonické rychlosti a průrazné přesnosti vzniká zbraň, kterou lze skutečně použít, aniž by vyvolala globální pobouření nebo eskalaci do jaderného konfliktu.
Tím definuje základ nové vojenské filozofie:
„Nejaderná strategická doktrína“ – schopnost dosáhnout politických nebo vojenských cílů prostřednictvím vysoce pokročilých konvenčních systémů, které napodobují účinek jaderných zbraní, ale nepřekračují červenou linii.
V této nové rovnováze není Ořešník jen raketa. Je prototypem budoucí války – dostatečně rychlý, aby zasáhl dřív než jej zjistíte, dostatečně odolný, aby přežil obranu, a dostatečně silný, aby změnil rozhodnutí dřív, než válka vůbec začne.
AUTOR: Dmitry Kornev, Preklad: Jakub Král, CZ24.news, ZDROJ