V Idahu se rozhodli zakázat mRNA vakcíny. Southwest District Health Department Board – něco jako okresní zdravotní rada – rozhodla, že v šesti okresech státu Idaho nebudou mRNA vakcíny vůbec k dispozici. Po Floridě je to druhý podobný počin ve Spojených státech.

Možná je dobrá doba na to, abychom si v jednom krátkém dokumentu shrnuli hlavní důvody, proč by experimentální genová technologie (nucená lidem pod matoucím označením „vakcína“) mohla způsobovat celou řadu zdravotních problémů. Na stránce sdružení SMIS najdete najdete seznam zdrojů a odkazů, ze kterých jsme při přípravě tohoto textu čerpali.

1.Toxicita lipidových nanočástic. Samotné lipidové nanočástice, které uvnitř nesou náklad mRNA (a mnoho jiných věcí, viz níže) jsou toxické a dokážou prostupovat všemi tělesnými membránami. Byly navrhnuty k tomu, aby bez problémů vstoupily do jakékoliv buňky. Nepotřebují receptor, jen splynou s buněčnou membránou. Mohou vstoupit do buněk v srdci, mozku, játrech, ledvinách, vaječnících, placentě atd. Je pravděpodobné, že některé z nežádoucích účinků mRNA vakcín jsou způsobeny toxicitou samotných lipidových nanočástic.

2. Biodistribuce. U skutečných vakcín je do těla aplikováno nějaké dobře definované množství antigenu, které po aplikaci může už jen klesat. V případě mRNA technologie je ale aplikováno nějaké množství instrukcí k výrobě antigenu. Neznámý počet buněk v neznámých tkáních po nekontrolovanou dobu na základě instrukce v mRNA vyrábí nekontrolované množství (toxického) spike proteinu. Množství takto vyrobeného spike proteinu se může mezi jednotlivci lišit o mnoho řádů – moc o tom nevíme, protože to pro jistotu nikdo nezkoumá. Jinak řečeno, Marie upeče podle kuchařky 5 rohlíků, ale Božena podle stejné kuchařky upeče 5 tisíc rohlíků. Jak byste se tvářili, kdyby vám doktor řekl: „Běžte si koupit tyhle tabletky a vemte si jednu denně nebo tisíc denně, to je jedno“. Je těžko představitelné, že by tohle nemělo žádný efekt.

3. Dráždění autoimunity bosou nohou. Výše zmíněná kuchařka je doručena dovnitř buněk a podle ní upečené spike proteiny jsou vystaveny na buněčné membráně jako housky na krámě. Imunitní systém je rozpozná a takové buňky zničí. Jednak může být problém, když takové buňky imunitní systém zničí ve tkáních, kde pak budou chybět (srdce, mozek, ledviny, játra, …). Větší průšvih ale může být, když to imunitní systém pochopí tak, že tím skutečným problémem jsou vaše vlastní somatické buňky, protože vyrábějí toxický spike protein. Pak začne imunita bojovat proti vašemu vlastnímu tělu a výsledkem může být celá řada autoimunitních nemocí.

4.Toxicita spike proteinu. Samotný spike protein je toxický a mnoho neblahých důsledků onemocnění covid-19 (zejména souvisejících se srážením krve) je způsobeno právě jím. Po genetické „vakcíně“ může být v těle vyrobeno mnohem více spike proteinu (po mnohem delší dobu) než při onemocnění. Navíc je spike protein z „vakcíny“ modifikován tak, aby v těle déle vydržel.

5. Frame shifting. Občas se stane, že kuchařka nedorazí do buňky nepoškozená, ale dorazí jen pár zmuchlaných stránek. Buňka podle takových fragmentů kuchařky potom vyrábí úplně nesmyslné proteiny, které mohou v různých tkáních dělat různou neplechu. Bioinformatici si jistě pohrají s tím, co všechno jde teoreticky vyrobit z fragmentů mRNA, která původně kódovala spike. Vsaďme se, že i hadí jed se mezi těmi možnostmi najde.

6. Kontaminace endotoxiny. Kuchařky je třeba někde vytisknout, a to se dělá tak, že přinutíte bakterie Escherichia coli, aby je pro vás vyráběly. Jenže z výsledné hromady vyrobených kuchařek je třeba ty bakterie zase odstranit. Podle toho, co zatím víme, se to ani Pfizeru ani Moderně úplně dobře nedaří a jejich mRNA produkty jsou kontaminovány zbytky buněčných membrán těchto bakterií. Tyto zbytky obsahují lipopolysacharidy neboli endotoxiny a – jak název napovídá – zdraví prospěšné skutečně nejsou. Navíc je lipidové nanočástice natahají přímo dovnitř buněk, kde rozhodně nemají co dělat.

7. Kontaminace plasmidovou DNA. A tady už jsme na poli kolegy Frankensteina. Ony nebohé bakterie, které mRNA vyrábějí, mají kromě buněčné membrány taky svoji vlastní DNA. Zbytky této DNA se bohužel do „vakcín“ dostaly taky, a to je potenciálně o mnoho větší problém než endotoxiny. DNA je totiž stabilní molekula (na tomto faktu je založen život na naší planetě) a pokud ji dopravíte expres rekomando přímo do buňky, může se dostat do jádra a tam se integrovat do vaší DNA. Co se bude dít potom, nikdo neví, ale není vyloučeno, že to povede k rakovinám, možná k rakovinám podivných vlastností, se kterými lékaři dosud mnoho zkušeností neměli. Na diskusi o promotoru SV40 tady není místo, ale jeho přítomnost ve „vakcíně“ příliš důvěry nevzbuzuje. Pokud by se náhodou tato plasmidová DNA integrovala do DNA pohlavních buněk (což rozhodně není vyloučeno), budou tyto problémy navíc dědičné.

8. Reverzní transkripce. Navíc je známo, že i mRNA se umí dostat do jádra a zapsat trvale do genomu pomocí procesu nazývaného reverzní transkripce. Jestli a jak moc k tomuto procesu dochází v případě mRNA „vakcín“ není známo, protože to pro jistotu nikdo nezkoumá.

9. Imuno-tolerance. Zjistilo se, že opakovaná aplikace mRNA „vakcín“ vede k produkci speciální subkategorie protilátek, takzvaných IgG4 protilátek. To je třída, která velmi zhruba řečeno říká vašemu imunitnímu systému: „Dej si pohov, tohle tady máme pořád, to není problém“. Neboli navozuje toleranci k tomuto imunitnímu podnětu. To v případě toxického spike proteinu vůbec nemusí být dobrý nápad. Až potom přijde skutečný virus (nejen jeho nastříhané pacičky), nebude to imunitní systém považovat za dostatečný problém a dá si pohov. To může vést k chronickým onemocněním, které by vypadaly úplně stejně jako long covid.

10. Adjuvans. Kromě kuchařky zabalené do lipidových nanočástic a spousty svinstva (viz výše) obsahují mRNA produkty také mnoho různých adjuvans. To jsou látky určené k tomu, aby si imunitní systém vůbec bevšiml, že někdo jde. Tyto látky samy o sobě mohou způsobovat spousty různých problémů ve spoustě tkání. Koho zajímají podrobnosti, podívá se sem.

Zapomněli jsme na něco? Jak je vůbec možné, že produkty s tolika možnými cestami k závažným komplikacím byly regulátory bezproblémově „odmávnuty“ a aplikovány miliardám lidí, aniž bychom se pokusili zjistit, který z výše uvedených mechanismů představuje jak zásadní problém?

Dost zásadní bylo chybné označení. Slovo „vakcína“ zmátlo veřejnost i lékaře, kteří se domnívali, že tento produkt je jen další vakcína v řadě těch, které každý zná z dětských let. Regulačním orgánům tato distorze jazyka umožnila nevyžadovat po výrobcích mnoho různých zkoušek (genotoxicitu, teratogenitu, …), které by musely vyžadovat, kdyby tento produkt správně označily za genovou technologii. Jak jsme psali už dávno, CDC kvůli tomu muselo dokonce narychlo měnit definici vakcíny.

První krok na cestě z covidového obludária je začít nazývat věci pravými jmény.

AUTOR: Tomáš Fürst, ZDROJ

** súvisiace články

By ARCHA

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Secured By miniOrange