Když jsem tu kdysi psala, že vybírat peníze na tank Tomáš, nebo jak se jmenoval, je jen reklamní akce lidí napojených na různé sbírky, která reálně na frontě má hodnotu asi tak do deseti minut, než přiletí první dron, byla to samozřejmě dezinformace.
Protože jen ty moderní americké Abramsy a německé Leopardy v počtu desítek kusů zaženou Rusa na útěk. Inu nezahnaly, protože tady nevítězí sofistikovanost, nýbrž počet a schopnost se dostat alespoň na dostřel nepřítele.
Takže Rusové úplně klidně pošlou na frontu svoje staré a vysmívané kusy s krytím z vlnitého plechu, které vypadají jako krabička rybiček v oleji v počtu v jakém potřebují, nicméně jsou stále funkční a překvapivě efektivní. I to krytí je překvapivě funkční a efektivní. A už se teda tolik nesmějeme, už si to musíme přiznat, že zkrátka ztratit tank za 10 milionů dolarů se nám, ani našim americkým půjčkodárcům úplně nechce. A tak je Ukrajinci stahují prý pro „efektivnější využití“. Asi v muzeu, a když to tak půjde dál a budeme stále hluší a slepí ke skutečným potřebám této války, bude to muzeum nejspíš ruské.
O Tomášovi se radši nepíše, takže předpokládám, že všichni ti, co se na něj složili mají žít v blahé nevědomosti. Myslím, že jsem kdesi dokonce četla, že sami organizátoři sbírky přiznali, že to byl spíše marketingový tah, než cokoliv jiného. Samozřejmě je to věc každého, jak chce vyhodit peníze z okna, ale nebylo by lepší říct, jak to skutečně je? Než pořád malovat na oblohu duhové jednorožce, zatímco na frontě chybí úplně jiné věci?
Takhle tu válku soudruzi nevyhrajeme. Nevyhrajeme ji ani neustálým strašením v médiích, ani dehonestováním a zastrašováním těch, kteří na skutečný stav věcí upozorňují. Mnozí od počátku. Ale tady se bohužel rozjela nejbrutálnější propaganda téměř diktátorského typu, kde každý jiný názor, než oficiální, je „sejmut“. A troufám si říct, že zcela bez ohledu na obyčejné Ukrajince, kteří tam teď umírají v zákopech. A o tanku s krytím plechovky se jim může jen zdát.
AUTOR: Jana Marková, zdroj