S trochou nadsázky (ale jen opravdu trochou) vznikla Evropská unie tak, že francouzští zemědělci dostali nějaké procento zisků z německého průmyslu a zachovali si tak své rodinné farmičky, zatímco všude kolem rostla agrární velkovýroba. Začalo se tomu říkat „Společná zemědělská politika,“ vtělili si to Smlouvy o fungování Evropské unie a od té doby to tak mají. Tato věc žere cca 30% unijního rozpočtu.
Společná zemědělská politika nemá nic společného s nějakou jednotou. Prostě jen zabetonovává pozici, kdy nejvíc zemědělských dotací dostávají francouzští zemědělci, kteří na tom budou vždycky lépe, než kdokoliv jiný, protože takhle je to prostě vymyšleno a dáno. Cílem této společné zemědělské politiky je nepřipustit, aby francouzské zemědělce někdo konkurenčně předběhl.
V praxi tato politika znamená, že musíte splňovat velmi vysoké standardy, překonat uměle vytvořené překážky (ochrana spotřebitele) a bariéry, mít vysoké náklady na produkci… a všechny tyto překážky EU dotačně kompenzuje především Francouzům, pak Němcům, pak ostatním zakládajícím zemím EU a těm novým už se dává podstatně méně, protože to by tak hrálo, aby šajse Čechen konkurovali Francouzům.
Se stejnou maličkou nadsázkou EU vznikla, aby setřela hranice. Aby zmizely bariéry mezi národy, aby umožnila volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Samozřejmě to proběhlo tak, že nové země otevřely bezvýhradně svůj trh a volný pohyb osob, zboží služeb a kapitálu šel směrem z Německa sem. Nikoliv naopak. Tam dodnes existuje celá řada překážek. Většinou netarifních. Když veze německý kamion maso do české prodejny Kauflandu, nikdo ho nezastaví. Když jede český kamion s masem do Rakouska, je odstaven na parkoviště, odebrán vzorek a pak se čeká na výsledky testů. Několik dní… Při dnešních cenách, maržích a čekacích tarifech mrazírenského kamionu je po kšeftu.
Ano, je hrozně krásné, že člověk sedne do auta a že přejel hranice, zjistí jen podle toho, že se trochu změnily značky a někdy i kvalita asfaltu. Ale není to zadarmo. Nemít hranice, to je draze zaplaceno. Třeba tím migračním paktem, co podepsal Rakušan a který vůbec a ani trochu neobsahuje kvóty. Ale také třeba tím, že půdu v pohraničí kupují zahraniční firmy… Tím, že v Praze před Hlavním nádražím večer není bezpečno. Tím, že nikdo neví, co se přes hranice převáží. Tím, že si sem Kauflandy dovážejí svoje značky potravin a potlačují ty naše. Nikdo totiž nemá právo jim v tom bránit… jednosměrně… když to vozí z Německa sem. Obráceně už to moc nefunguje.
Do třetice EU vznikla, aby smazala národy. Je nadnárodní a slovo „národ“ v jejich dokumentech postupně ubývá. Evropská unie je protinárodní. Nechce mít Čechy, Němce, Maďary… chce mít Evropany. Nechce žádnou subsidiaritu. Nechce, aby se věci rozhodovaly tam, kde se řeší. Chce o nich rozhodovat sama a proto si postupně vyrobila obrovského úřednického molocha, který je jak středověká katolická církev. Zasahuje všude, všude má své lidi i zájmy, rozhoduje o stále více věcech a o stále více věcech rozhodovat chce. Společná zemědělská politika, společná energetická politika, společná zahraniční politika… i společná válečná politika. Záměrně neříkám obranná.
Ve všech případech to funguje stejně jako s tou společnou zemědělskou politikou. My, zakládající země, máme vše, vy ostatní držte hubu a krok. My vás sjednotíme! Dělají to na principu, že všechny košile budou mít číslo 42 a vy lidi se do nich nějak musíte vejít i když jste různí. Ano, můžete si vybrat sto pohlaví, ale s košilí se pěkně přizpůsobíte. Můžete mít manželství pro všechny, ale nebudete mít pod kontrolou vaše elektrárny ani vodu. Zemědělství i průmysl jsou přece stejné ve Španělsku i Litvě. A pokud nejsou, dotace na novou ocelárnu zařídíme v Německu. Rozhodně ne na Slovensku.
Dokonce i náboženství už ta kurie má. Grýndýl… Ještě nedávno jsme se měli všichni obětovat ve jménu volného a ještě volnějšího trhu, abychom nedopadli jako Řecko, ale to už je minulost… Teď už se máme všichni obětovat ve jménu planety. Člověk, natož jednotlivec, už není ve středu dění. Už se vše nedělá kvůli zákazníkovi ani kvůli občanovi. Už neplatí náš zákazník – náš pán. Předmětem zbožštění je planeta. Tu musíme zachránit, v jejím jménu snížíme životní úroveň a vychováme si ty nové euroobčany. Ve jménu grýndýlu obětujeme české zemědělství a nejen to české. Ve jménu evropských hodnot obětujeme český průmysl a nejen ten český. Ve jménu společné evropské myšlenky obětujeme svobodu projevu a nejen projevu, viď Věro Jourová.
A kdyby to náhodou nestačilo, můžeme se ještě všichni obětovat ve jménu evropských hodnot někde na Donbase… Minulé pondělí o tom mluvil jen Macron, v úterý už další papaláši, ve středu už existovaly dva plány, kam se ty evropské jednotky na Ukrajině rozmístí, pak to Scholz trochu zazdil prozrazením veřejného tajemství o zahraničních expertech na odpalování raket a pak do toho hodili vidle Rusové zveřejněním německé konverzace o útocích na Krymský most…
Kdo je prounijní, je automaticky protičeský. Tečka.
Kdo chce EU, ten chce, aby se Česká republika vytratila z dějin a český národ zapomněl na své kořeny. Kdo chce EU, ten chce, aby zmizel český průmysl i české zemědělství. Kdo je podporovatelem EU, ten z principu chce, abychom neměli právo veta, ale aby o nás opravdu rozhodovala nějaká šestá podsekce bruselských úřadů. Kdo chce EU, ten chce, abychom neměli ministerstvo zahraničí ani ministerstvo obrany a aby český premiér byl něco jako hejtman Karlovarského kraje. Může panu ministrovi vysvětlit, že tu dálnici fakt potřebuje, ale rozhodne se to někde jinde a budou to usměrňovat jiné zájmy.
Nedělejme si iluze, že odchod z EU je nějak jednoduchý.
Zatím jsme nedokázali ani postavit ten blbý Temelín, když do toho házejí v Bruseli vidle. Nedokázali jsme omezit emisní normy, nedokázali jsme se vyvázat z emisních povolenek… i když to Fiala sliboval. Nečekejte, že vynutit si odchod bude jednodušší, než si vynutit dostavbu jaderné elektrárny.
Výborný samozřejmě jede unijní zemědělskou agendu a tedy protičeskou. Dokud to zemědělci kolem Doležala a Pýchy nepochopí, tak budou pěkně jezdit po Praze, ale nestane se vůbec nic, protože sympatie k politice EU jsou automaticky antipatie k naší zemi a našemu národu. Není možné mluvit o společné zemědělské politice a zároveň o záchraně českého zemědělství. To jde proti sobě. Je jedno, jak se to okecává.
Musí to tak být. Je to přímo zapsané v základních smlouvách EU.
Ano, přesně proto nevidíte na demonstracích Milionu chvilek českou vlajku. Protože Česká země a český národ mají zmizet z povrchu zemského. Místo Čechů, Moravanů a Slezanů tady mají být Evropané a ještě takoví, kteří budou pěkně „maul halten und weiter dienen.“
Být prounijní, to ve všech ohledech znamená, být protičeský. Vlajka EU se nesnese s českou vlajkou (což vidíme na každém kroku) a evropanství je opak vlastenectví. Kdo se cítí být Evropanem, ten z principu fungování EU chce, aby český národ zmizel z dějin. Takhle jednoduché to je.
Kdo je prounijní, je protičeský.
AUTOR: Vidlák, zdroj