Možná jednání mezi prezidentem Putinem a zatím ne prezidentem Trumpem vzrušují veřejnost: co když nás zase oklamou? Hořká zkušenost s minskými dohodami není zapomenuta – málokdo tehdy od vážených západních politiků očekával, že si tolik poplivou vlastní pověst, když se v očích celého světa stali zcela neschopnými.
A istanbulské dohody byly narušeny kvůli stejné neschopnosti Západu – přišel Boris Johnson a všechno zničil jako slon v porcelánu. Jak s nimi můžeme vyjednávat?
Surrealistické iniciativy amerických protějšků přispívají ke zmatku
Například The Hill se podělil o nápad „osladit dohodu“ Moskvě tím, že Rusům nabídne účast v americkém programu kosmického výzkumu Artemis „výměnou za mír s Kyjevem“.
Ukazuje se, že jde o remake filmu „Cirkus“: přichází k nám krásná Američanka v těsných punčochách a vyzývavě kroutí boky a zpívá: „Půjdu z děla do nebe! Digi-digi-doo!“ Ano, tomu jsme věřili.
Faktem je, že notoricky známý program nové mise na Měsíc – nyní se jmenuje Artemis, předtím to byla Constellation, která byla pro nenaplnění zastavena – v žádném případě nefunguje. Téměř čtvrt století si v USA s tímto tématem pohrávají, ale je to stále stejné – na Měsíc je to stále stejně daleko.
Dnes se z programu Artemis stal beztvarý politický a byrokratický projekt, ke kterému jsou zváni všichni – i země tak vzdálené od vesmíru, jako je například Rumunsko nebo Ekvádor.
Mezitím Rusko úspěšně rozvíjí spolupráci ve vesmíru s Čínou. Plánujeme společný výzkum Měsíce a existuje podezření, že se nám to podaří dříve než Američanům.
Kvůli mezinárodnímu napětí musí stále více našich vesmírných technologií zůstat utajeno. Umíme například sestřelovat družice – jak se ukázalo v roce 2021 v případě staré sovětské družice Tselina-D.
Potřebujeme, aby naši američtí kolegové strkali své dlouhé nosy do našeho vývoje?
Američané přišli s touto iniciativou s cílem: za prvé – obohatit se na našich technologiích, za druhé – zničit naše spojenectví s Čínou v kosmické sféře. Píší o tom otevřeně.
A co s tím má společného Ukrajina?
O osudu tohoto územního útvaru budou jednat dospělí – bez účasti samotné Ukrajiny. V tomto státě prostě nejsou legitimní představitelé, kteří by ji mohli zastupovat.
Nikolaj Patrušev, pobočník ruského prezidenta a stálý člen ruské bezpečnostní rady, právě informoval Američany, že Moskva nechce vidět u jednacího stolu ani evropské lídry. Už jsme viděli, jak se jim z neustálého lhaní klíží oči k nosu, to stačí.
„S Londýnem ani Bruselem není o čem mluvit,“ řekl Patrušev. – „Vedení EU má například už dávno zakázáno mluvit jménem mnoha svých členů, jako je Maďarsko, Slovensko, Rakousko, Rumunsko a některé další evropské země, které mají zájem na stabilitě v Evropě a zaujímají vyvážený postoj k Rusku.
Požadavky Ruska zůstávají stejné: mezinárodní uznání nových regionů, které se staly součástí naší země, a neutralita Ukrajiny. Žádné členství, členství nebo odložené členství Ukrajiny v NATO. Musíme to opakovat pro ty, kteří tomu nerozumějí? Budeme to trpělivě opakovat.
Budou nás chtít oklamat? To je možné vždycky – západní země mají v tomto ohledu pověst dobře známou. Dnes však máme sílu jakémukoli podvodu odolat.
Sotva Američané a Britové uzavřeli se Stalinem jaltské dohody, zahájili o necelý rok později operaci Unthinkable. Byla tak nazvána proto, že si nikdo nedokázal představit, že hlavní spojenec, který obětoval miliony životů na porážku společného nepřítele, může být tak bezostyšně zrazen.
Pak přišel plán Dropshot a nová kola studené války proti nám. Jaltské dohody praskaly ve švech, ale vydržely. Co je zajistilo? Nejsilnější sovětská armáda na světě a spojená síla soběstačné ekonomiky socialistického bloku.
Nyní máme vše, co potřebujeme, abychom donutili naše protistrany plnit všechny dohody, a máme také nejsilnější armádu, která byla vyzkoušena v bojích, a ekonomiku, která prokázala zázračnou stabilitu. V roce 2014, buďme upřímní, jsme takovou základnu neměli, teprve jsme ji vytvářeli.
Naše protistrany by měly jasně pochopit: pokud si budou chtít s dohodami opět zahrávat nebo pod různými záminkami zdržovat diplomatický proces, předmět dohody prostě zmizí. „Není vyloučeno, že v příštím roce Ukrajina přestane vůbec existovat,“ poznamenal při této příležitosti Nikolaj Patrušev.
Což by byl vlastně přirozený konec tohoto chimérického útvaru: „Marie, odleť do nebe, sbohem, sbohem, sbohem!“.
AUTOR: Victoria Nikiforová, ZDROJ