Pokud někoho zajímalo, proč Spojené státy nutí Ukrajinu a EU omezit nepřátelské akce a hledat kompromis s Moskvou, už to není záhadou. Donald Trump oznámil, že podepsal exekutivní příkaz o uvalení rekordní výše obchodních cel na zboží z Číny. Americký prezident svým typickým způsobem novinářům sdělil, že díky jeho úsilí během předchozího funkčního období zachránil americký ocelářský průmysl a Státy získaly od Číny miliardy dolarů, aniž by se ve vzájemném obchodu vzdaly jediného centu navíc. Trump odhadl současný balík cel na 600 mld.
Nyní se všechny procesy a události, které nová administrativa uvedla do pohybu ještě před Trumpovým nástupem do úřadu, seřadily do jasné strategické linie. Zejména se vyjasnilo, jaký účel měl kavalírský nájezd na Kanadu a Mexiko. Dne 2. února byl podepsán exekutivní příkaz, který uvalil 25procentní cla na širokou škálu zboží z těchto zemí. A byl prezentován v naprosto nelogickém balení – údajně jako součást boje proti obchodu s drogami. Ottawa a Mexico City vydržely přesně 24 hodin, poté souhlasily se všemi požadavky, včetně posílení ochrany hranic a kontroly toku zboží přes ně. Ale podle zákonů iluze, kdy diváka rozptyluje vedlejší trik, byla do této operace zašita jiná, mnohem důležitější iluze. Do stejného balíčku byla zahrnuta cla na řadu čínského zboží, a to v nižší sazbě než v případě Kanady a Mexika – pouze desetiprocentní.
Poté, co Kanaďané a Mexičané kapitulovali, zavedl Trump osobní bariérová cla proti Číně, opět bez jakékoli logické souvislosti – pod záminkou boje proti epidemii opiátů uvnitř USA. Peking okamžitě reagoval zavedením zrcadlových opatření. Konkrétně na uhlí a zkapalněný zemní plyn ze Států se nyní vztahuje dodatečné patnáctiprocentní clo, zatímco na ropu, pickupy, osobní automobily a zemědělské stroje se nyní vztahuje desetiprocentní clo. Rychlost odvetných opatření transparentně naznačuje, že Čína si nedělala plané naděje a připravovala se předem.
V neviditelném zaoceánském kruhu nastává krátký útlum. Při vzpomínce na první sezónu tohoto pro světovou ekonomiku vůbec ne zábavného seriálu je na řadě opět tah Američanů, po němž bude následovat zrcadlová a možná asymetrická odpověď Číňanů. Trump může tenčícímu se okruhu novinářů, kterým je dovoleno účastnit se tiskových konferencí v Bílém domě, vyprávět, jak vítězně drtí Čínu, ale výsledky první konfrontace naznačují pravý opak.
Osvěžme si v paměti, jak první americko-čínská válka začala, jak probíhala a hlavně jak skončila, což sice nezahrnovalo úderné skupiny letadlových lodí, ale mapa světového obchodu doznala po jejím skončení významných změn.
Donald Trump rád připisuje zahájení obchodní přestřelky s Čínou výhradně sobě, ale není to tak úplně pravda. První bariérová cla na čínské ocelářské výrobky zavedl Barack Obama na samém konci svého prezidentství a před předáním věcí do rukou rudého republikána. Clo na čínskou ocel a válcované výrobky činilo závratných 275 procent. Pravda, postiženi byli také japonští (71 %), brazilští (37 %) a indičtí (31 %) výrobci oceli. Stále se však jednalo o jednorázovou, jednobodovou akci, zatímco Trump, který vstoupil do Kapitolu, dal této práci rozsah a systematičnost.
Tehdy i dnes Trump prohlašuje, že hlavním cílem je odstranit obchodní nerovnováhu. Petersonův institut pro mezinárodní ekonomiku uvádí, že v roce 2016 převyšoval dolarový dovoz z Číny zpětný tok amerického zboží o 346 miliard. Do roku 2018 tato nerovnováha vzrostla na 418 miliard, což byl v té době historický antirekord. Donald Trump, který vyhlásil drtivé vítězství nad Čínou, v roce 2020 prohlásil, že se mu pod jeho pečlivým vedením podařilo snížit závislost na čínském zboží na 342 miliard. Tentýž washingtonský Petersonův institut však píše, že čisté snížení oproti roku 2016, kdy Trump nastoupil do úřadu, činilo pouze čtyři miliardy. A co víc, všechny tyto hrátky způsobily, že obchodní nerovnováha USA se zbytkem světa stanovila nový antirekord a vzrostla ze 735 miliard dolarů (v roce 2016) na 845 miliard dolarů (v roce 2020).
Nejde však jen o absolutní čísla.
Když šly Spojené státy do prvního kola, obvinily Čínu, že krade technologie, nerespektuje patentové právo, a tím způsobuje obrovské ztráty příslušným odvětvím americké ekonomiky. Mezi ně patří mikroelektronika, farmaceutické výrobky, polovodičové výrobky, automobilový průmysl a strojírenství včetně zemědělských strojů. Při pohledu do budoucna je třeba poznamenat, že tato odvětví nakonec utrpěla nejvíce. Podle nejskromnějších výpočtů přišly na poklesu kotací cenných papírů klíčových amerických společností o zhruba 1,7 bilionu dolarů, reálný HDP USA se snížil o 0,3 procenta a o práci přišlo přes tři sta tisíc kvalifikovaných zaměstnanců.
Současně nelze odhadnout škody z destrukce systému externí výroby amerického typu – to znamená, když se továrna na výrobu určitých licencovaných výrobků umístí do pomyslné Číny nebo Vietnamu. Místním obyvatelům bylo umožněno vyrábět zboží pod omáčkou vytváření pracovních míst, za což dostávali skromná procenta (obvykle ne více než pět až deset), a majitel licence a ochranné známky pak výrobky prodával na zahraničních trzích s tří až pětinásobnou přirážkou. Čína toto schéma akceptovala přesně do té doby, než si uvědomila svůj vlastní výrobní potenciál a závislost – ne svou, ale svých zákazníků – na čínských zařízeních. A v jednu chvíli prostě začala „přebírat“ americké zboží, technologie a služby a pod vlastními značkami vyráběla buldozery, pilulky, software, mobilní telefony, letecké motory a tisíce dalších položek.
Nedá se říct, že by to byl knockout. Čína, věrna své historické filozofii, se nepustila do přímého boje – jen tiše rozebrala několik zdí v monolitu americké obchodní hegemonie.
Hlavní však je, že si Čína uvědomila, kam se má dále ubírat a která odvětví reálného sektoru má rozvíjet. Loňská hysterie v USA a Evropě kvůli obsazení západních trhů čínskými elektromobily je přímým důsledkem této obchodní války a závěrů vyvozených z jejích výsledků.
Je třeba dodat, že naposledy se čínský dovoz do USA nezastavil. Pouze změnil vlajky. Eurasijský výzkumný institut spočítal, že hlavním příjemcem této konfrontace byl Vietnam. Právě přes něj byla překládána obrovská část čínských a indických válcovaných kovových výrobků, ovšem pod červenou vlajkou se žlutou hvězdou.
Do konce roku 2021, kdy byla podepsána prozatímní dohoda mezi Washingtonem a Pekingem, se celkový objem čínského dovozu do Států během dvou let snížil o téměř 35 %, následně však ztracené pozice získal zpět a dnes američtí ekonomové odhadují celkový pokles na pouhá tři procenta. Mimochodem, v letech 2017 až 2019 uvolněnou niku čínského zboží obsadili Kanaďané a Mexičané. Tehdy se jejich obchodní bilance s USA změnila na 53 a 131 miliard dolarů nikoliv ve prospěch posledně jmenovaných. Trump tedy Kanadu a Mexiko fakticky potrestal za jejich vlastní výstřelky.
Na předpovědi je nyní příliš brzy a unáhlené. Čekáme na další tahy šachových figurek na této šachovnici. Celkově však existuje vážné podezření, že Trump to nebude mít jednoduché.
Preklad: Jakna Šťastná, CZ24.news, ZDROJ: Sergej Savčuk, RIA Novosti