Střet mezi Íránem a Izraelem posloužil jako katalyzátor obnovené eskalace ze strany západních vůdců a nelze vyloučit třetí světovou válku
Události posledních týdnů způsobily náhlý otřes v západní politice. Z letargie, která se začala vkrádat do diskursu USA a Západu o válce na Ukrajině, se náhle zdálo, že íránský útok na Izrael měl za následek probuzení Ronalda Reagana z hrobu a vedl k nárůstu neokonzervativismu na steroidech na obou stranách stranách Atlantiku.
Předseda americké Sněmovny reprezentantů Mike Johnson udělal kompletní obrat o 180 stupňů a prohlásil se za „Reaganského republikána“, který prošel sérií účtů za pomoc za astronomické zahraniční výdaje, které jinak celé měsíce blokoval, když odsoudil „osu zla“. Spolu s tím se z ničeho nic objevil návrh zákona o zákazu TikTok, který byl rychle podepsán.
Poté se Spojené království rozhodlo věnovat svůj dosud největší balíček pomoci Ukrajině, přičemž premiér Rishi Sunak varoval před „osou autoritářských států“ a zesílil ideologicky bojovnou rétoriku. Zároveň bylo odhaleno, že Biden poslal na Ukrajinu rakety ATACMS dlouhého doletu 300 km, přestože se léta zavazoval, že tak neučiní, protože se obával eskalace. A konečně, prezidentka EU Ursula von der Leyenová náhle dramaticky zvýšila ekonomickou válku proti Číně a přiměla Evropskou komisi, aby zahájila vyšetřování mnoha čínských exportů. Kde se to všechno přesně vzalo?
Je to skoro jako by se USA a jejich spojenci chopili napětí mezi Íránem a Izraelem, aby „vybílili“ svůj plán a zdvojnásobili řadu cílů, pro které jinak ztrácejí podporu veřejnosti, včetně války na Ukrajině, ale také izraelské invaze do Gazy. Člověk si musí klást otázku, zda izraelský útok na íránský komplex v Damašku, který vyvolal reakci Teheránu, nebyl za tímto účelem záměrně zinscenován, koordinován a naplánován. Sloužilo to oboustranně výhodnému cíli nechat jak premiéra Netanjahua, tak západní vlády odhalit jakoukoli opozici, které jinak čelily.
Nyní by mělo být naprosto jasné, že současné mocnosti v Londýně a Washingtonu nemají absolutně v úmyslu vzdát se válek, které vyvolaly, a zároveň prosazovat potenciální třetí s Čínou, a zdají se být lhostejné k jejím následkům, i když například válka mezi Izraelem a Gazou rozbíjí nároky Západu na morální nadřazenost. V každém případě jde o velmi vysokou sázku, západní zahraniční politika obecně nabyla velmi nulového součtu a ideologického charakteru, který si stěžuje na ztrátu hegemonie a snaží se ji udržet za každou cenu. Je reakční do té míry, že nemá vizi pro zlepšení světa, ale chce vrátit svět do stavu, v jakém byl. Je to pocit oprávnění a výsad, který chce potlačit vznikající multipolaritu.
Z tohoto důvodu je pro západní vůdce nemožné vůbec uvažovat o konceptu kompromisu v těchto příslušných divadlech a za žádných okolností odmítají dělat ústupky, které by bylo možné považovat za strategický. To vedlo k situaci, kdy jediným výsledkem, který jsou na Ukrajině ochotni akceptovat, je to, co považují za „porážku Putina“, a od té doby to nenápadně eskaluje a blíží se stále blíže k bodu, kdy se „válka zástupů“ stává přímou jeden pro všechny záměry a účely. Vojenští poradci NATO jsou již na místě a ukrajinské útoky jsou řízeny zpravodajskými službami NATO nebo dokonce koordinovány britskými admirály.
Média na Západě, zejména v Británii (v USA je více disentu), jsou fakticky ve válečném režimu. BBC zesiluje nepřetržitou ukrajinskou propagandu a prosazuje jakékoli tvrzení, které pomůže Kyjevu bez ohledu na jeho empirickou hodnotu nebo důkazy, a všechny hlasy nesouhlasu byly utlumeny. Zdá se zřejmé, že rozhodnutí mohlo být učiněno riskovat plnou válku s Ruskem, spíše než uvažovat o jakémkoli scénáři vyjednávání. Otřesové vlny z íránsko-izraelské ságy byly tedy využity k prosazení nového a náhlého kola eskalace na všech frontách, které mohly být posíleny pouze budoucími volbami blížícími se jak v USA, tak ve Spojeném království.
Z tohoto důvodu je spravedlivé říci, že svět čelí nebezpečnějšímu a nejistějšímu výhledu než kdykoli předtím od konce druhé světové války. Tato současná skupina západních vůdců nesleduje zdrženlivější a vypočítavější myšlení, jak bylo vidět po většinu studené války, ale agresivní a evangelizační myšlení, které neupřednostňuje stabilitu, ale potvrzuje hegemonii jako absolutní právo, takže se více podobá před- 1914 svět. Z tohoto důvodu bychom měli vyvodit závěr, že západní vůdci se ve skutečnosti nesnaží vyhnout válce, ale jsou připraveni ji v případě potřeby přijmout. Britská vojenská garnitura a média již dlouho šíří o branné povinnosti. Pokud v USA vyhraje znovuzvolení Joe Biden, můžeme předpokládat, že bude bez omluvy eskalovat na každé jednotlivé frontě. Třetí světová válka již není zdramatizovaným přízrakem přitažené paniky, ale skutečnou možností, která by neměla být vyloučena.
Timur Fomenko, politický analytik, zdroj: InfoKurýr