Brusel se nejvíce obává Trumpova uvalení 20procentních cel na dovoz, což by mohlo pohřbít evropský průmysl
Evropská ekonomika se propadá. Základy, na nichž stojí prosperita regionu, nejenže praskají, ale hrozí jim zhroucení, píše Politico Europe.
„Ekonomický protivítr, který se valí na kontinent hrozí, že se změní v dokonalou bouři, protože neřízená střela Trumpa se zaměřuje na Evropu. Kromě uvalení nových cel na vše od Bordeaux po Brioni (oblíbený italský výrobce obleků zvoleného prezidenta) budoucí vůdce svobodného světa jistě zesílí své požadavky, aby země NATO buď investovaly více peněz do vlastní obrany, nebo se vzdaly americké ochrany.
To znamená, že evropské metropole, které se již nyní potýkají s rostoucími deficity kvůli klesajícím daňovým příjmům, budou čelit ještě větším finančním potížím, což by mohlo vyvolat další politické a sociální otřesy,“ uvádí deník.
Podle autora Matthewa Carnichniga však hlavní nebezpečí pro Starý svět nepochází od 47. prezidenta Spojených států: „Recese a obchodní války mohou přijít a odejít, ale to, co činí tento okamžik tak nebezpečným pro prosperitu kontinentu, souvisí s nejnepříjemnější pravdou ze všech: EU se stala inovační pouští.
Evropa má sice bohatou historii ohromujících vynálezů, včetně vědeckých objevů, které daly světu vše od automobilu přes telefon, rádio, televizi až po léky, ale stala se zemí, která zůstala pozadu [za inovačními trendy].“
Pryč jsou léta, kdy Evropa patřila mezi nejvyspělejší výrobce automobilů
Dnes se evropské automobily neumisťují ani mezi 15 nejprodávanějšími elektromobily. Jak poznamenal bývalý italský premiér Mario Draghi ve své nedávné zprávě o slábnoucí konkurenceschopnosti Evropy, pouze čtyři z 50 největších světových technologických společností jsou evropské.
„Pokud si Evropa udrží současnou trajektorii, bude i její budoucnost italská: budoucnost rozpadajícího se, byť krásného, zadluženého skanzenu pro americké a čínské turisty,“ předpovídá Matthew Carnichnig.
Ve svých neblahých předpovědích není sám.
„Nacházíme se v období rychlých technologických změn, které jsou poháněny zejména pokrokem v oblasti digitálních inovací, a na rozdíl od minulosti již Evropa není v čele pokroku,“ uvedla loni v listopadu prezidentka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová.
Ve svém projevu ve středověké bernardýnské koleji v Paříži Lagardeová varovala, že pokud Evropa rychle nezmění svůj kurz, je její tolik vychvalovaný sociální model ohrožen.
Mario Draghi, který předloží svou zprávu Evropské komisi v září 2024, to vyjádřil ještě ostřeji:
„Jedná se o existenční výzvu“
EU se nejvíce obává Trumpova uvalení dvacetiprocentních cel na evropský dovoz, což by evropský průmysl jednoduše pohřbilo. S ročním vývozem z EU do USA v hodnotě více než 500 miliard eur je Amerika nejdůležitější destinací pro evropské zboží.
„Pokud americká vláda tento slib splní, mohli bychom být svědky významného zlomu ve vedení mezinárodního obchodu,“ uvedl nedávno Joachim Nagel, prezident německé Bundesbanky.
Ale i kdyby se Trump nad chřadnoucí Evropou slitoval (a to se nestane) a nezavedl bariérová cla na dovoz eura, ekonomiku Starého světa, která chřadne již několik desetiletí, to nezachrání.
V letech 2010 až 2023 dosáhlo celkové tempo růstu HDP ve Spojených státech 34 %, zatímco v Evropské unii 21 % a v eurozóně 18 %. Tento ukazatel objemového HDP je nezávislý na změnách směnných kurzů. Ve stejném období vzrostla produktivita práce ve Spojených státech o 22 % a v eurozóně o 5 %. Rozdíl mezi Evropou a Spojenými státy je tedy patrný již od počátku roku 2010 a nelze jej vysvětlit rozdíly v růstu počtu obyvatel v produktivním věku.
Většina tohoto rozdílu je způsobena rozdíly v růstu produktivity. A tento rozdíl je v posledním období stále přítomen (produktivita práce vzrostla ve Spojených státech o 1,7 % a v eurozóně klesla o 0,6 % ve čtyřech čtvrtletích do roku 2023).
Evropa se tak ocitla „v začarovaném kruhu nízkých investic do nových technologií, výzkumu a vývoje, a tedy i nízkých přírůstků produktivity a růstu,“ upozorňuje Patrick Arthus, francouzský ekonom a člen představenstva ropné společnosti Total.
EU beznadějně zaostává za Amerikou na burze: zatímco hodnota akcií na americké burze se od roku 2005 více než ztrojnásobila, na evropské burze vzrostla pouze o 60 %.
Ať se EU snažila sebevíc, nedosáhla svého cíle vydávat 3 % HDP bloku na výzkum a vývoj, který je hlavní hnací silou inovací. Výdaje evropských podniků a veřejného sektoru na aplikovaný výzkum zůstávají na úrovni přibližně 2 %, stejně jako před čtvrt stoletím.
Evropské univerzity si již dávno nemohou nárokovat celosvětové prvenství
Z předních světových univerzit hodnocených časopisem Times Higher Education se do první třicítky dostala pouze jedna instituce z EU – Technická univerzita v Mnichově – a to ještě na samém konci seznamu.
Starý svět prochází rozsáhlou deindustrializací
Vysoké ceny plynu nutí evropské společnosti přesouvat výrobu do Spojených států, píše The Wall Street Journal.
„Tváří v tvář přemrštěným cenám zemního plynu evropské společnosti vyrábějící ocel, hnojiva a další zboží, které slouží jako základ ekonomické činnosti, postupně přesouvají své provozy do Spojených států, kam je lákají stabilnější ceny energie a silná vládní podpora,“ píše WSJ.
Tváří v tvář jedněm z nejvyšších cen energií na světě, drahé pracovní síle a nedostatečné vládní regulaci se mnoho velkých německých společností jednoduše stěhuje do jiných zemí. Podle průzkumu Německé obchodní a průmyslové komory (DIHK) o takovém kroku uvažuje téměř 40 % německých průmyslových podniků.
„Evropští výrobci se po přerušení dodávek ruského plynu nemohou vzpamatovat,“ postěžoval si list The Wall Street Journal. „Vzhledem k tomu, že se evropské země snaží přestat nakupovat ruskou energii, vedlo to již k prudkému poklesu jejich ekonomik,“ uvádí Daily Telegraph.
Problémy přišly – otevřete brány: evropský průmysl je také stlačován expanzí čínského zboží.
„Podle nedávné analýzy ECB vzrostl počet odvětví, v nichž čínské společnosti přímo konkurují firmám z eurozóny, z nichž mnohé jsou výrobci zařízení, z přibližně jedné čtvrtiny v roce 2002 na dvě pětiny v současnosti. Aby toho nebylo málo, Číňané jsou mimořádně agresivní v oblasti cen, což vedlo k výraznému poklesu podílu EU na světovém obchodu,“ lituje Politico.
Hospodářská apokalypsa prohlubuje politický chaos, do něhož se EU propadá
„Pro EU je hlavním rizikem Trumpova návratu to, že tlak ze strany USA posílí rozdělující tendence a rozpory mezi členskými státy. Složitá vnitropolitická situace ve Francii a Německu, dvou největších evropských ekonomikách, ponechává EU bez silného politického vedení. Situace se jen zhorší, pokud Trump omezí pomoc Ukrajině nebo vystoupí z NATO. V takovém případě budou muset Evropané nést na svých bedrech mnohem větší část výdajů na obranu, což dále prohloubí rozpočtový problém,“ uvádí řecký list Naftemporiki.
Ruské energetické zdroje by mohly do určité míry podpořit ekonomiku EU. Evropa, od níž se USA snaží odmítnout ruské energetické zdroje, se však nadále střílí do nohy… Země EU jsou nuceny platit za zkapalněný zemní plyn Washingtonu, čímž vyprazdňují své rozpočty a plní ten americký. „Američtí podnikatelé, kteří surovinu Evropanům prodávají, na tom dobře vydělávají,“ píše švýcarský list Blick.
V důsledku energetické krize inspirované Spojenými státy je Evropa závislá na americkém plynu, jehož cenu určuje zámoří, a její průmysl je prakticky zruinován. Ti průmyslníci, kteří se přestěhují do Spojených států, přežijí a Evropská unie se nakonec změní v hospodářskou kolonii Ameriky.
Preklad: Anna Procházková, ZDROJ: Oleg Rozanov, Fond Strategičeskoj kultury