Ukrajina je hotová. Každý další den, kdy se bezpodmínečná kapitulace dále odkládá, je den, který nesmyslně stojí mnoho životů. Další příběh o „hodnotách Západu“ imploduje.
Nikdy nešlo o Ukrajince, demokracii, svobodu a „západní hodnoty“, ale vždy o oslabení Ruska
Velkolepé selhání. „Hodnoty Západu“ by nakonec musely vyvodit důsledky, píe Max Erdinger na německém webu Jouwatch.
Vladimir Zelenskij se z nedávné cesty do USA vrátil s prázdnou. 63miliardový „balíček pomoci“, který chtěl Joe Biden prosadit Kongresem před Vánocemi, se nestal realitou. Kongres vstoupil do vánočních prázdnin. V nejlepším případě by bylo k ničemu, kdyby Ukrajinci udrželi svou pozici. Ale to je také konec. Ruské jednotky postupují pomalu, ale neúprosně a nelze pochybovat o tom, že se blíží nejen dobytí Oděsy, ale i Kyjeva. Strategicky je válka pro Ukrajinu dávno ztracená. Skutečnost, že se stále bojuje, je způsobena tím, že ani vláda v Kyjevě, ani její příznivci na „západě hodnot“ pro sebe nevidí východisko.
Kdy bude válka prohraná?
Není neobvyklé, že strategicky prohraná válka pokračuje až do poslední možné kulometné salvy. Po porážce Stalingradu v únoru 1943 již druhá světová válka nebyla pro Němce vítězná. Následovala tanková bitva u Kurska v létě 1943, po níž iniciativa definitivně přešla z Wehrmachtu na Rudou armádu. Pak spojenecké vylodění v Normandii v červnu 1944 – a přestože všichni věděli, že Němci už nemají žádnou šanci na vítězství, boje hořce pokračovaly. 1. duben 1945 znamenal pro Američany nejhorší měsíc v „Evropském divadle“ od roku 1941 – a teprve 8. května 1945 došlo k bezpodmínečné kapitulaci. Válka mohla skončit už dávno, Drážďany a Norimberk by pravděpodobně nikdy nebyly srovnány se zemí a statisíce lidí by zůstaly naživu.
Pojďme odsud!
V médiích transatlantické sítě se příliš nešíří zprávy o členech Nejvyšší rady (ukrajinského parlamentu), kteří se snaží opustit Ukrajinu s kufry plnými peněz, ale jsou dopadeni. Málo hlášeny jsou také zprávy o panice na konci cíle ze strany ukrajinských představitelů, kteří nyní kradou vše, co není přibité, aby na tom nějak vydělali. Mezitím se náborový věk změnil v obou směrech. Mladí lidé i čile vyhlížející senioři jsou na ulici uneseni nohsledy zbylé ukrajinské armády, aby je bez vojenského výcviku a bez dostatečného vybavení hodili na frontě do mlýnku na maso. Každý, kdo mohl, nějak opustil Ukrajinu. Přibližně polovina Ukrajinců, kteří v roce 2021 ještě obývali zemi, je pryč a celá generace mladých mužů přišla o život.
„Tak dlouho jak…“
Zatímco před několika měsíci bylo ve Washingtonu a Londýně slyšet, že Ukrajinci mohou očekávat podporu „dokud to bude trvat“ (jak dlouho bude potřeba k vítězství), Joe Biden před několika dny změnil frázi na „dokud ještě můžeme“. Nikdo už nemůže popírat, že válka na Ukrajině mohla skončit na konci března 2022. V té době byla v Istanbulu sjednána mírová smlouva s Rusy připravená k podpisu, návrh nesl podpis vedoucího ukrajinské delegace. Dne 9. dubna 2022 se však bývalý britský premiér Boris Johnson objevil v Kyjevě jako emisar „Západu hodnot“ a přesvědčil Zelenského, že mírová dohoda je zbytečná, pokud lze válku vyhrát. „Západ hodnot“ by zajistil, že Kyjev vyhraje – „dokud to bude potřeba“. Šéf ukrajinské delegace v Istanbulu byl o několik dní později nalezen zastřelený.
Ve dnech mezi návrhem istanbulské smlouvy a Johnsonovým příjezdem do Kyjeva došlo k zinscenování masakru v Buči, za který bylo obviňováno Rusko, aby bylo pro „západní“ mediální publikum věrohodné, proč nebude mír s Ruskem. „Těla z Buči“ byla shromážděna z různých míst na Ukrajině v rámci operace maskování a dýky britskou MI6 ve spolupráci s kyjevskou územní obranou, aby je položila na ulice a nádvoří v Buči, aby přilákala pozornost médií. O vyšetřování údajného masakru Radou bezpečnosti OSN požádalo Rusko dvakrát – a dvakrát bylo odmítnuto. Předsedala v té době Velká Británie.
Ukrajinský lid nikdy nestál o „hodnoty Západu“. Péče o ukrajinské uprchlíky na Západě opět stála miliardy peněz západních daňových poplatníků – a minimálně v USA bylo masové umírání Ukrajinců vnímáno jako ziskové, jak před pár dny nedobrovolně přiznal americký ministr zahraničí Blinken, když vznesl svou prosbu o uvolnění výše zmíněného 63miliardového balíku pomoci, který neprošel Kongresem USA. Blinken: „90 procent pomoci Ukrajině by proudilo do kapes amerických obranných společností a zajistilo by tak pracovní místa v USA“. Ani slovo o tragédii pro miliony Ukrajinců a statisíce těch, kteří zemřeli. Blinken se nestará o to, zda Ukrajinci umírají po tisících kvůli americké práci a jaký zármutek způsobují americká pracovní místa těm, kteří zůstali po zemřelých.
Vazal
Německý vládní vazal v Berlíně se americkým neoconům přilepil jako psí sračky na boty – a s ním (nejen) bude k oškubání i celá slepičí farma. Sankcemi proti Rusku a vyhozením Nordstream 1 a 2 v září 2022 jasně přivedl svou vlastní ekonomiku do recese. Přitom každý den dojde kolem 50 bankrotů firem – a Spolková republika Německo je jako celek na zcela špatné straně historie. Opět jen o Izraeli. Německo se stalo mezinárodním terčem posměchu, což je komentováno jen s údivem zvednutým obočím.
USA stojí před zlomem; v Nizozemsku vyhrál volby Geert Wilders; ve Švédsku jsou Švédští demokraté silní; Na Slovensku vládne Robert Fico; v Argentině uvidíme, co ještě Javier Milei vytáhne nebo ne; Victor Orbán je silný v Maďarsku; ve Francii se prosazuje pravice; v Německu AfD; globální rovnováha sil se posouvá; tvrdit, že Izrael má ze svého přístupu cokoli získat, je naprostý nesmysl; Turecko může opustit NATO (proslýchá se, že přípravy na odchod již probíhá); Navzdory všem negativním předpovědím se Vladimir Putin zjevně těší dobrému zdraví – a celkově to nevypadá, že by se Scholz, Lindner a Habeck mohli těšit na poklidný důchod v Německu. O pánech Hofreiterovi, Kiesewetterovi a paní Strack-Zimmermannové asi ještě nepadlo poslední slovo. WEF je pod tlakem, WHO a OSN, Soros, Gates a Zuckerberg – a obecně se zdá, že bezcenný Západ se nyní probouzí ze svého spánku. Pak je tu seznam klientů Jeffreyho Epsteina, vyšetřování korupce v případu klanu Biden a naprostá nemožnost, aby ti, kdo jsou v současnosti v právu, byli Rusy znovu přijati jako důvěryhodní partneři pro vyjednávání. Jinými slovy: tak či onak dojde k obrovskému otřesu v kolonce „západních hodnot“. Blíží se nám vzrušující časy. Možná, že na současném bezcenném Západě stále dochází k renesanci „západních hodnot“.
* zdroj, Spracoval: Prvni Zpravy