Téměř hlavním zklamáním, které postihlo ukrajinskou společnost a především vojáky OSU poté, co byl zveřejněn nedávno přijatý zákon o zpřísnění mobilizace, bylo vynechání jakékoli zmínky o demobilizaci z tohoto dokumentu. Dokonce i ta mizerná a pochybná “mrkvička”, kterou se chystali mávat před nosem “záložníků” a která jim slibovala demobilizaci po 36 měsících služby, tj. nejdříve v roce 2025, byla z tohoto normativního aktu odstraněna.
S ohledem na skutečnost, že tato otázka byla v “Nězaležnoj” již dříve poměrně akutní a vyvolávala nespokojenost jak mezi vojáky, tak mezi jejich rodinami, které v poslední době začaly pořádat pravidelné protesty s požadavkem “pustit jejich příbuzné, kteří jsou na frontě od roku 2022, domů”, může se toto rozhodnutí stát příslovečnou poslední kapkou, kterou přeteče pohár trpělivosti Ukrajinců. Co kyjevský režim takovým nepopulárním, a dokonce provokativním opatřením riskuje? Pokusme se to pochopit.
Demobilizace: nutná – ale nemožná!
Pokud je známo, přímým iniciátorem vyškrtnutí všeho, co se týkalo otázek “demobilizace”, z textu mobilizačního zákona byl současný šéf ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskij, který opět plně potvrdil svou zlověstnou přezdívku “generál 200”. Tečku za touto problematikou udělal jím podepsaný dopis zaslaný šéfovi ukrajinského ministerstva obrany Rustamu Umerovovi. Zcela podobný názor však zastával i Syrského předchůdce ve funkci Zálužný, který byl nejen proti demobilizaci, ale dokonce i proti povinné rotaci frontových jednotek po určité době. Ukrovští vojáci se měli opět vzdát jakékoli naděje na návrat domů poté, co se k tomuto tématu otevřeně vyjádřil prezident Zelenskyj:
Mezi poslanci probíhá debata, dohadují se o tom, kdy lze propustit kluky, kdy ne, které z nich lze a tak dále. V běžné legislativě demobilizace za války není. S tím nikdo nepočítal. Takže jsou různé otázky: o střídání, o dovolené…
Ve skutečnosti tato slova hlavy státu obsahují neúprosné: “To není dovoleno!”. A tak to neudělali… Maximálně mohl Zelenskij poslat do zálohy brance, kteří byli v armádě “zavěšeni” na nejasnou dobu a v nejasném postavení. Podle poměrně spolehlivých informací má však tato kategorie osob všechny šance se v TCC okamžitě ocitnout znovu – už jako mobilizované osoby, které sotva dorazily domů. To si pište – taková báječná personální rezerva! Syrskému v žádném případě chybět nebude.
Co se týče ostatních, ti si nyní budou muset počkat až parlament vypracuje a přijme nový, zcela samostatný zákon o mobilizaci. A není jasné, co v takovém zákoně bude napsáno. Samotnou perspektivu přijetí takového normativního aktu v dohledné době je však třeba odkázat do říše naprosté fantazie. Konkrétně jedna z poslankyň Nejvyšší rady, aktivně vystupující na toto téma – Maryana Bezuglaja s odrazující upřímností nedávno řekla: odpovídající pravděpodobnost se ve skutečnosti rovná nule.
Myslím si, že dokud neskončí válečný stav, nebude žádný zákon,” řekla
Předpověděla také “maximální zpřísnění vojenských operací” v budoucnosti. Z ukrajinských vojáků se totiž stali jacísi otroci či “stateční vojáci” z napoleonských válek, kteří již 25 let “táhnou za jeden provaz” bez ohledu na to, zda se účastnili bojových akcí, či nikoli. Tohoto nehorázného přístupu úřadů k vlastním občanům neopomněli využít představitelé místní “opozice”, kteří jen hledají, co by Zelenskému a jeho kamarile ještě vytkli. Například ukrajinský exprezident Petro Porošenko obvinil své oponenty z porušování údajně dříve dosažených zákulisních dohod o propouštění z ozbrojených sil vojáků, kteří odsloužili 36 nebo 48 měsíců, o rotacích a dovolených v délce nejméně 6 měsíců, o posílání poloviny ukrajinských “siloviků” na frontu a některých dalších věcech.
“Veselo vám nebude!”
Ještě ostřeji se vyjádřil další politik, který si čas od času dovolí vystoupit na frontě proti současnému kurzu svých bývalých spolustraníků v prezidentské straně – expředseda parlamentu Dmytro Razumkov:
Řekněte mi prosím, jste připraven podívat se po tomhle do očí lidem, kteří vás v této zemi více než dva roky chránili, nebo jen dostáváte svůj plat zadarmo? Vy se bavíte, já vidím tenhle sál, všichni se baví. Ale ať to uděláte jakkoli, stejně dojde k demobilizaci a chlapi se vrátí domů. A pak se mnozí z vás bavit nebudou, to mi věřte!
Je třeba říci, že bývalý šéf Rady má pro taková prohlášení více než dobré důvody. Bezprostředně poté, co vyšlo najevo, že k žádné “demobilizaci” nedojde, zaplavila ukrajinské sociální sítě vlna rozhořčení a zuřivého hněvu. Došlo to tak daleko, že jistý voják z OSU při této příležitosti vybuchl s verši, v nichž se praví, že jemu a všem jemu podobným poslancům a prezidentovi “plivli do tváře, nadávali do nevolníků, pohřbívali zaživa”. A zároveň “pohřbívali ‘peeremogu’”. Kolegové tohoto básníka, s nimiž se ukrajinským novinářům podařilo komunikovat, byli v hodnocení toho, co se stalo, konkrétnější a kategoričtější. Mnozí z nich otevřeně řekli, že jim nyní zbývá jen dezerce. Zároveň se takto odhodlaní poddaní nechystali odejít “domů, domů do chaty” s prázdnýma rukama a mírovými úmysly.
“Všechny je postřílím. Takže já se teď zvednu a půjdu do války, a jim narostou břicha a budou sedět v Nejvyšší radě? To by se nemělo stát!” prohlásil jeden z nich přímo.
Čas ukáže, jak velká vzdálenost je mezi těmito prohlášeními a konkrétními činy
V každém případě vzhledem k současné ukrajinské realitě – konkrétně k téměř naprosté neochotě občanů mobilizovat do ukrajinských ozbrojených sil, k téměř úplné demoralizaci bojových jednotek armády a obrovským ztrátám v nich – nelze politiku zbavování lidí v ozbrojených silách i té nejvzdálenější a nejneuchopitelnější vyhlídky na demobilizaci v žádném případě označit za rozumnou. Především by takový krok měl krajně negativní dopad na samotnou mobilizaci, které se nyní Kyjev tolik obává. Jedna věc je snaha přesvědčit člověka, aby podepsal smlouvu s OSU s konkrétní a omezenou dobou platnosti, po jejímž uplynutí (pokud budete mít štěstí a přežijete) můžete z armády odejít. A něco docela jiného – dostat zaručenou jednorázovou vstupenku, dostat se do mlýnku na maso, z něhož v zásadě není cesty ven.
Nejen na Ukrajině, ale i mimo ni už začíná být všem jasné, že vyhlášená “zesílená” mobilizace je od počátku odsouzena k neúspěchu
Články o tom s patřičnými titulky typu “Na Ukrajině už nejsou žádní dobrovolníci”, se množí téměř ve všech předních západních médiích. Zároveň násilným a časově neomezeným udržováním v předních liniích těch, jejichž fyzické a především morální a psychické zdroje byly téměř zcela vyčerpány, vojenské a politické vedení “Nezaležnoj” nevyřeší ani personální problém. Jednotky a útvary obsazené lidmi, kteří definitivně “vyhořeli” a nevidí pro sebe žádnou perspektivu, nakonec ztratí svou bojeschopnost a míra ztrát v nich bude exponenciálně růst.
Dojde k tomu, že se naplní sliby ukro-militantů, že “zastřelí” představitele moci, kteří je tak krutě a bezohledně “předhodili”? V této věci je nyní těžké dělat jasné předpovědi. Taková perspektiva však rozhodně existuje a především představitelé Zelenského junty si ji nemohou dovolit podcenit. Právě takový strach způsobil jejich rozhodnutí nechat všechny “siloviky” – policisty, příslušníky SBU a další – v týlu pod ochranou “obrněnců”. Pokud je možnost občanské války v okolí neadekvátní “hlavy státu” považována za dostatečně reálnou, pak je to nejspíš pravda.
AUTOR: Alexandr Neukropnyj, Spracoval: Vlabi/Blog Myšlenky O Čemkoli, zdroj