Podstata metody: vyprovokovat objekt ke konfliktu s jeho vlastním prostředím, a tím ho izolovat od společnosti, aby se stal závislým na útočníkovi.
Neadekvátní vnímání následujících informací může narušit váš klid a vyvolat záchvaty paranoii!
Vztahy jsou křehké a dokonce i citlivé a je velmi snadné je zničit. Zvláště pokud tomu aktivně napomáhá třetí strana, která je na konfliktu tak či onak zainteresovaná. Vytvořením iluze agresivních záměrů a neadekvátního jednání druhé strany v očích zúčastněných můžete lovit v neklidných vodách, a pokud budete mít štěstí, zničit pověst některých z nich a stát se jediným prostředníkem mezi objektem a vnějším světem. Pak bude možné získat jeho zdroje za minimální “cenu”, a naopak nabídnout jemu svoje “služby” za cenu maximální.
Nátlak, podněcování lze s jistotou označit za záludnou a podlou techniku
a v jeho používání není žádná normalita. Pokud máte pocit, že jste tlačeni do “vnějšího” konfliktu, nemlčte. Pověst se nezískává tak snadno, abyste si ji mohli dovolit spláchnout do záchodu ve prospěch někoho jiného.
V podněcování, nátlaku a štvaní není nic normálního
Vaše dáma se ve vaší přítomnosti pohádala se svou kamarádkou a vy jste se rozhodl do toho nezasahovat. Ženy takové věci dělají pořád, o nic nejde, ony si to vyřeší samy.
Poté, co se vypořádala s protivníkem, se však žena vrhla na vás. Měl jste ji chránit, ne tam jen tak stát. Není jasné, zda jste proti ní, nebo jste jen zbabělec? Žádné námitky, protože ona je obětí nemotivované agrese™!
I když jste jasně viděli, že to byla ona, kdo začal hádku s její kamarádkou, jediným způsobem, jak tento skandál ukončit, je uznat její pravdu ve všech ohledech. Bohužel to nestačí, pro vás jsou určeny tvrdé ženské tresty, takže vrátit se do normálního života se vám hned tak nepodaří. To proto, abyste znovu “nezradili”.
Až se příště ocitnete v podobné situaci, pečlivě svou ženu podpoříte, ale zaměříte se jen na ty body, kde ještě můžete uznat její správnost, a zbytek ignorujete. Ona je však stále nespokojená, protože potřebuje svobodu jednání, ne obranu, takže ji musíte podpořit právě tam, kde se mýlí. A tak podrobně prochází vše, co se stalo, s radami, jak se správně chovat, komu a co říkat, jak reagovat na jednání druhých lidí. Budete se s ní muset opět domluvit a je lepší si návod zapsat – bude se vám hodit!
Ženě se znelíbí některý z vašich přátel nebo příbuzných a začne ho postupně pomlouvat. To pokračuje tak dlouho, dokud nesouhlasíte s uvedeným seznamem nedostatků, ale místo očekávaného uklidnění ona jen posílí své sevření. Nyní požaduje, abyste omezili svůj kontakt s obviněným, a je stejně těžké se s ní hádat, zvlášť když jste ho už přece díky ní poznali jako darebáka.
Pokud se vzepřete, začne s ním konflikt nebo jen předstírá, že konflikt existuje. Abyste nebyli za zrádce, musíte se jí zastat a nejlépe je přerušit veškeré kontakty s tím, kdo se vaší dámě tak znelíbil. V případě odmítnutí dostanete skutečně epický skandál. Věc je vážná a žena vás postaví před volbu: “Buď já, nebo on/ona/oni”. Ti, kteří budou volit prvního kandidáta, to nebudou mít lehké, proto si to velmi pečlivě a dobře rozmyslete.
Od této chvíle bude počet k ní neuctivých osob neustále narůstat. Může se jí stát kdokoli – příbuzní, přátelé, kolegové z práce nebo jen sousedé. Důvody k rozchodu budou stále plytkejší, vůbec na nich nezáleží – vy na ně neskočíte, vy skočíte na její ultimáta.
Vaše pokusy vyjádřit nespokojenost s někým z okolí ženy se setkají s palbou na vaše zbývající příbuzné nebo přátele, od které se rychle distancujete, opět uznáte svou porážku. Nejde o to, že by si ona myslela, že její prostředí je lepší než vaše, je to mnohem jednodušší. Jste snadno manipulovatelní a ona nechce, aby to dělal někdo jiný. Pravděpodobně si uvědomuje, že v očích vašich blízkých nemá žádnou autoritu, a tak se jich snaží zbavit, aby nad vámi neztratila kontrolu. Vy zase nemůžete ovládat ji, takže není třeba se vměšovat tam, kde jste se neptali. Ona sama si vyřeší, s kým komunikovat má a s kým ne.
Pokud se včas nevzpamatujete (a měli byste to udělat co nejdříve), přijde čas, kdy z vašeho okruhu známých zbude jen pusto a prázdno. Pak žena učiní hlubokomyslný závěr, že když nemáte žádné přátele (ona má všechny na svém místě), nejste člověk, ale to, co vychází z temného, rozpůleného, vlhkého a těsného místa (co je sprostší a pokrytěčtí – tento popis, či prostě slovo – hovno“? V originále je jen jedno slovo … – pozn. překl.), a možná bude mít v některých ohledech pravdu.
Nyní zcela ovládá váš společenský život a vy jste nuceni sledovat výkyvy jejího postoje k lidem a ovládat dvojí myšlení. Každou chvíli se může ukázat, že váš nejlepší přítel byl vždycky váš největší nepřítel a váš nenáviděný protivník – milý přítel. Hlavně si stihněte včas ujasnit, s kým se nyní potřebujete přátelit a koho už je čas nenávidět. A hlavně se do toho nezamotat!
Na pracovišti
Vždy je třeba tlačit na silnějšího, takže v organizacích se manévr obvykle provádí prostřednictvím manažerů nebo kolektivu jako celku.
Aby útočník zaujal výsadní postavení, provokuje nejprve některého z kolegů k vyjasnění vztahů. To zahrnuje nepodložená obvinění, sprostá slova a osobní útoky. Komunikace probíhá osobně a/nebo v sérii telefonických rozhovorů a je doplněna korespondencí. Cílem je vyvolat v oponentovi emoce až do té míry, že vypne kulturní filtr, a vyprovokovat ho k tomu, aby řekl něco, co pak může být použito jako důkaz agrese a/nebo pohrdání pracovištěm a vedoucím.
Po dosažení stanoveného výsledku se informace (doprovázené slzami a posmrkáním) přednesou nadřízeným a pro zvýšení efektu se mohou použít úryvky nahrávek rozhovorů (nejen telefonických – pozor!) nebo útržky zpráv. Někdy se šéfovi náhle vloží kopie úřední korespondence, přičemž se předtím očistí ta její část, kde se zaměstnanec ztvárňující oběť chová nevhodně.
Nejčastěji se v takových případech čištění omezuje na vymazání všech zpráv kromě poslední, kde se již zaměstnanec nechal vyprovokovat, ale zvláště drzým manipulátorům se stává, že text upravují, buď přisuzují protistraně nesprávné výrazy a nepravdivé informace, nebo skrývají své vlastní.
Pokud tedy v průběhu pracovního sporu ve vaší korespondenci náhle vyskočí nějaká „oslí hlava“, obtěžujte se přečíst si celou historii zpráv, možná se vás snaží obvinit z něčeho, o čem nemáte ani tušení, a možná máte šanci chytit útočníka za ruku a zvrátit průběh konfliktu opačným směrem. Ten, na koho se vedení pravidelně opírá, může na většinu kolegů upřímně plivat nebo od nich vyžadovat výhodné podmínky vzájemného styku, protože je pro něj snazší rozpoutat skandál (technologie č. 6) než řešit problémy na společném základě. Zároveň vedoucí ztrácí vlastní autoritu, protože pravidelné neadekvátní chování nikomu nepřidává na respektu. Sám útočník se stává předmětem nelibosti všech kolem sebe a v případě ztráty podpory nadřízených raději spěchá pryč, aniž by čekal na vrácení dluhů a úroků z nich narostlých.
Další variantou nátlaku používanou v organizacích je postavení kolektivu proti vedoucímu. Za tímto účelem začne osoba, která je v přímém kontaktu s požadovaným šéfem, jeho jménem pronášet různá protilidová prohlášení. Šéf zlomyslně přiškrtí zvýšení platů a odměn! Tajně ukradl všechny ponožky a šampony z dárků k Vánocům! Chystá se propustit nemocné a těhotné a oplodnit a vyhodit netěhotné! Jinými slovy, neexistuje hřích, který by nespáchal nebo neplánoval spáchat. Ať jsou pomluvy jakkoli směšné, vždycky si najdou své posluchače, takže lidé brzy začnou na šéfa koukat úkosem a potají mu plivat na záda.
Proč by to útočník dělal? Aby odřízl další kontakty. Když je mezi týmem a vedením znatelné napětí, je potřeba prostředník, a právě tuto roli si náš útočník nárokuje. Tím, že se ujme takového zprostředkování, se stává nepostradatelným zaměstnancem a také může mluvit jménem týmu (technologie č. 9) a dávat přímá doporučení (technologie č. 10), tj. získává vážný vliv na manažera.
Kromě toho, pokud manipulátor sám patří k nižší manažerské úrovni, může v převleku za “zlého” šéfa požadovat po lidech to, co si sám netroufá vyslovit svým jménem. Například práci přesčas nebo snížení počtu kuřáckých přestávek.
Vyvozujte závěry: Technologie č. 4 je známkou strachu z lidí a neschopnosti navazovat normální vztahy
A konečně tím, že proti sobě poštvete kolegy nebo konkurenty, můžete bezstarostně skákat po hlavách soupeřů, kteří se navzájem mezi sebou rvou (podívejte, jak jsou neschopní, ne jako já), vyměnit pomyslnou loajalitu za skutečnou pomoc, likvidovat nepřátele cizíma rukama nebo odvádět pozornost příliš zvědavých spolupracovníků (technologie č. 2 – vedení agendy). Nezapomínejme na to, že někteří lidé prostě rádi v klidu a bezpečí sledují problémy jiných lidí. Tím, že kolem sebe rozsévají neshody a zmatek, si tito tajní psychopati možná jen zdokonalují své schopnosti a získávají erotické estetické potěšení, aniž by měli na mysli jiné cíle.
V politice
Všichni jsme uhodli, o kom je řeč. Ano, je to ta osoba, která škodí. Která nemá stálé spojence, ale stálé zájmy. Ta, jejímž nepřítelem je být bezpečnější, než přítelem. Zkrátka Anglie.
Angličané, kteří mají spoustu peněz z vykrádání cizích obchodních flotil a pak blízkých i vzdálených kolonií, ale nemají žádné pořádné pozemní síly, se vždycky snažili jednat skrytě, vytvářet problémy a sledovat situaci ze vzdáleného břehu. Anglie nerozlišuje mezi nepřáteli a spojenci – všichni musí bojovat mezi sebou pro vítězství anglických zájmů a navzdory svým vlastním.
Bez anglických kousků se neobešly:
- Severní válka 1700-1721 (Švédsko drželo Brity mimo Baltské moře);
- Vlastenecká válka 1812 (Napoleon zorganizoval kontinentální blokádu Anglie);
- Krymská válka (Anglie se snažila vytlačit Rusko z Černého moře).
- Rusko-japonská válka (možnost námořního spojenectví mezi Ruskem a Francií a samotná ruská tichomořská flotila byla Anglii trnem v oku),
- první světová válka (Německo si nárokovalo zámořské kolonie a potenciální spojenectví mezi Ruskem a Německem vypadalo příliš mocně na to, aby mu někdo odolal).
- Druhá světová válka (Stalin a samostatná politika SSSR jako reálná alternativa k nadvládě západní cesty pro ně představovala nepřijatelná rizika. Finanční hry Velké Británie navíc vedly k totálnímu bankrotu německé ekonomiky, což učinilo nevyhnutelným nástup Hitlera k moci a jeho zoufalý spěch v boji o prostředky na splácení půjček “východním územím”).
- Současné události, které se pravděpodobně zapíší do dějin jako třetí světová válka.
Podplácení a vydírání úředníků, předstíraná spojenectví a dodávky zbraní, ekonomický nátlak a operace pod falešnou vlajkou, finanční, organizační i ideologická podpora protivládních a teroristických organizací – anglický arzenál metod podněcování zahraničních konfliktů je ohromující svou rozsáhlostí a rozmanitostí. Zdá se, že neexistuje zámek, ke kterému by nenašli klíč.
Samotní Britové se však mnohým lidem zdají téměř nezranitelní, což naše gaučové generály nutí znovu a znovu sahat po Sarmatech a Poseidonech, ale myslím, že to je extrém, který nemá příliš smysl.
Spíše lze předpokládat, že pokud se konfrontace vystupňuje do kritické úrovně, mohou ruští vojáci jednat podle stejné technologie šikany, respektive jedné z jejích nejoblíbenějších variant – sankcí nebo “kultury zrušení”. Za tímto účelem se jmenný seznam nejdůležitějších aristokratů britské politiky (nikoliv šašků jako Truss nebo Sunak, ale těch skutečně důležitých) a organizací s nimi spojených změní v sankční seznam a velmi pravděpodobné jsou i sekundární sankce. Může se tak stát neveřejně a sankce nemusí mít pouze ekonomický charakter. Hlavní je, aby si všichni uvědomili, že je lepší se lidem na tomto seznamu vyhnout, spolupráce s nimi je nerentabilní a hrozí hemeroidy.
Slyšel jsem, že italská policie bojuje s mafií podobným způsobem. Není schopna vznést obvinění, a tak se zaměřuje na lidi tak či onak napojené na zločineckou strukturu – od společníků v legálních firmách až po sousedy nebo služebnictvo, kteří mají jakýkoli kontakt s mafiánskými bossy. Jsou „mučeni“ předvoláními, kontrolami, předvoláními k podání svědectví a dalšími podobnými opatřeními. Formálně je vše v rámci pravidel, lidé pod tlakem nejsou ohroženi, ale ve skutečnosti se pro ně práce a i volný čas stávají nemožnými kvůli neustálým dotěrným zásahům policie. V takové situaci se jakákoli interakce s příslušníky mafie stává jakousi černou známkou, takže před nimi časem začnou utíkat jako před malomocnými.
Nedokážu posoudit, nakolik je takové opatření účinné nebo dokonce proveditelné v tajných operacích, ale zdá se, že má jisté přednosti. V každém případě se jeho použití v rámci vlastního regionu nezdá být vůbec marné.
Ať tak či onak, Angličanka škodí, a to je třeba mít na paměti při zkoumání každé významné, či ne tak významné události, zda britské (a vlastně i pindosovské) uši nevyčuhují ze sousedních křovin, stejně jako příležitosti tyto uši povytahovat.
Spracoval: Peter008/Pokec24, ZDROJ