Podstata metody: dohodnout se na kompromisu a pak sabotovat plnění dohod. Přijmout ústupky od druhé strany a pak se upnout na kvalitu plnění nebo na samotného partnera, aby přitom útočník sám „nemusel“ plnit přijaté závazky.
Neadekvátní vnímání následujících informací může narušit váš klid a vyvolat záchvaty paranoii!
Na papíře to je krásné, ale zapomněli na propasti. Bohužel skvělý plán nezaručuje skvělý výsledek. Nestačí se dohodnout, je třeba, aby účastníci plnili své role v dobré víře. Ať už jsou schválena jakákoli rozhodnutí, ať už jsou přijaty jakékoli závazky, vždy mohou být ignorovány nebo překrouceny k nepoznání, čímž se někdy dosáhne opačného výsledku, než bylo zamýšleno. Koneckonců, pokud jedna strana může (a je ochotna) donutit druhou stranu ke striktnímu plnění určitých podmínek, proč by potřebovala dohody?
Domácí.
Krásná dáma vás pozve na projížďku a vy samozřejmě souhlasíte. Proč ne? Jednou za čas si přece musíte odpočinout! Trávíte spolu čas a bavíte se, jak jen to jde. Ona je velmi šťastná a vy z toho máte dobrý pocit, takže se snažíte nereptat, i když se vám něco nelíbí.
Když jí to oplatíte tím, že ji vezmete na ryby, na hokej nebo do nějakého podniku „na sklenku“ s přátely, udělá vám laskavost a akce se zúčastní. Není to akce pro holky, takže se jí tam samozřejmě nechce, ale kvůli tobě, budiž, půjde. Je to čistá blahosklonnost.
Pokud se navíc rozhodnete formalizovat její plánovanou návštěvu jejího oblíbeného popového zpěváka, jako vaši oběť ve jménu lásky, bude velmi rozrušená a okamžitě od tohoto nápadu upustí, aby ušetřila vaši citlivou psychiku. Vy se samozřejmě z takového bezelstného zničení dívčího snu okamžitě stanete strašně nesvůj, takže ji budete muset dlouho přesvědčovat, že už dlouho a vášnivě uctíváte talent tohoto úžasného umělce, jen se ostýcháte to vůbec poprvé přiznat. Nakonec na koncert půjdete, ale jen proto, že jste to byli vy, kdo tam chtěl jít, a vůbec ne ona. Nechtěla vás nutit.
Brzy se ukáže, že kamkoli se vy dva vydáte, je to vždy místo, kam jste toužili jít vy, i když potřebujete trochu pobídnout, abyste si tuto skutečnost uvědomili. Na druhou stranu ona často souhlasí s výlety čistě proto, aby vás potěšila. Má vás ráda, a tak to s vámi vydrží!
Samozřejmě, že přístup “Všechno pro tebe (a na tvůj účet), lásko!” vypadá od začátku trochu nepříjemně, ale zatím se nic zvlášť zlého nestalo. Jakákoli vaše společná zábava je jen pozadím pro rozvoj vztahu, příležitostí ukázat význam a hodnotu partnera v očích toho druhého. Není tak důležité, kdo měl ten nápad a kdo ho jen podporuje. Hlavní je projevit si vzájemnou pozornost a péči, aniž byste ze svého společníka/společnice udělali opomenutého a nepříliš žádoucího společníka na cestách.
Pokud je jasné, že navštěvovaná akce nedává možnost užít si společnost vaší lepší polovičky, pak není třeba tam jezdit v páru. Ano, v dobrém vztahu, zvláště v počáteční fázi, chcete dělat všechno společně. Až na to, že někdy je lepší hledět si jen svého, abyste nechali člověka odpočívat v prostředí, které je mu příjemné, aniž byste na sebe strhávali pozornost nebo si vnucovali pocity viny či povinnosti. Chcete férový vztah postavený na rovnosti – dejte mu nebo jí určitou svobodu a buďte schopni využít tu svou.
———————- Tady prochází hranice normálnosti ————————
To je konec příběhu pro všechny dobré věci, protože rovnoprávnost je jen hezké slovo. Každý hlupák ví, že kontrola je mnohem lepší!
Nebude trvat dlouho a začne být jasné, že ne všechny dohody jsou dokonalé, a žena je připravena se s vámi podělit o své zklamání. To není příliš příjemné, protože jak už jsme viděli, byl jste to vy, kdo trval na tom, aby se jich zúčastnila, a bez vás by tam v žádném případě nešla.
Pokud najednou budete mít dost rozumu na to, abyste výsledky výletu nejprve zkritizovali, a navíc zafixovali, že iniciativa neúspěšné procházky vzešla ještě od ní, určitě najde med v sudu s dehtem a bude nález nadšeně obdivovat. Jen mějte na paměti, že vaše drzost nezůstane bez trestu a další (vámi zamýšlený) společný „výšlap“ mezi lidi bude nejen trapný – bude to naprostá katastrofa! Bolest hlavy, nedokončené záležitosti, promrhané peníze, které by se daly odložit na stáří – to vše přináší ženě bezbřehé moře utrpení, které ji bude trápit tak dlouho, dokud nebudete upřímně a hluboce litovat způsobené škody.
I když jste absolvovali odbornou vysokou školu z psychiatrie, nesnažte se sami simulovat duševní trauma. Tento trik je životu nebezpečný! Nebude ztrácet čas a okamžitě zařídí skandál. Je jí zcela jasné, že nejste spokojeni ne s večerem, ale s tím, že se ona konečně pokusila uvolnit a pobavit se. Už dávno ví, že hlavním smyslem vašeho ničemného a bezcenného života je zavřít ji mezi čtyři stěny a proměnit ji v sexuální a pracovní otrokyni. Jste páprda, násilník a egomaniak. Ve jménu božím, jste! Je ve vašem zájmu, aby jste co nejdříve začal činit pokání a platit, pokud to nechápete po dobrém.
Přijde den, kdy ji požádáte o schůzku a ona odmítne. Má spoustu věcí na práci (to ty máš na starosti zábavu), nemá co na sebe a bolí ji hlava. V zoufalé snaze odčinit svou další chybu (nevšímavost k její těžké únavě a duševní prázdnotě) jdete potupně do kuchyně umýt nádobí nebo oškrábat brambory. Po několika dalších pokusech přestanete s iniciativou a žena učiní hlubokomyslný závěr, že o ni nestojíte a že si musí všechno vymyslet a rozhodnout sama.
Nyní máte všechny možnosti zablokované. Nemůžete nic nabídnout, bude vám vyčítáno všechno. Nemůžete ani kritizovat její volbu – budete obviněn. Když neuděláte nic, budete opět vinni. Zbývá jen zachytit náznaky, abyste včas předstírali, že jí navrhovaná možnost (o níž pochybuje a nechce ji vyjádřit za svou) je vlastně – vaše iniciativa. Mimochodem, pokud to skončí neúspěchem – bude to také vaše vina.
V důsledku toho právo volby způsobu trávení společného času a hodnocení jeho výsledků plně náleží ženě a vám – pouze povinnost s ní souhlasit.
Na pracovišti.
Lidé v tvůrčích profesích si žárlivě střeží svou jedinečnost, takže jsou připraveni vytrhnout všechny vlasy bezohledným plagiátorům. V organizacích, kde je monopol na kreativitu pevně zakotven v příslušných odděleních, je situace ještě horší. Jen designéři mohou vytvářet krásu, jen marketéři mohou přijít s novým produktem, jen inženýři mohou vynalézat. Drzý člověk, který zpochybňuje právo kreativního tvůrce na tvořivost, se dopouští hříchu, jehož ošklivost by přivedla do deprese a roztržitosti i samotného Satana.
Úspěch neprofesionálů z jiného oddělení automaticky zpochybňuje pověst těch, kteří ho museli a měli dosáhnout z povinnosti. Pokud i amatéříček ve svém volném čase dokáže přijít s něčím alespoň srovnatelným s jejich výsledky, mohou se nadřízení divit, co to sakra tady dělají! Nepřátelského útočníka, bez ohledu na jeho postavení, je třeba zničit, a pokud je nápad opravdu zajímavý, je třeba ho předem zesměšnit a ponížit.
V současných kancelářích a výrobních závodech je naštěstí málo temných zákoutí a slepých uliček, takže boj s vetřelcem se vede převážně mírovými metodami. Je mu samozřejmě vysvětleno, že nápad je samozřejmě úžasný, ale vyžaduje předběžné studium materiálu, analýzu konkurence, vyhodnocení ergonomie a psychologické složky, sestavení horoskopů a samozřejmě krvavé oběti duchu Pokroku (nutně za naha a za úplňku). Obecně vše, co není schopen on udělat sám. Chytrý vynálezce se po odhadu mzdových nákladů svých směšných nápadů vzdá, ale jsou i tací, kteří chytří nejsou! A kromě toho se informace o vývoji v této době již mohou dostat na veřejnost. Pak je třeba jednat rozhodně a do hry vstupuje řízení scénářem.
Faktem je, že v organizacích o něco větších než je nádražní toaleta musí být každá inovace před přijetím k realizaci vyzkoušena a/nebo otestována v malém měřítku. Rodná čest testování náleží příslušnému oddělení, které (podle výše uvedené intriky) cítí palčivou závist a nemá zájem na pozitivním výsledku.
Zkušený karetní hráč má v balíčku tolik es, kolik potřebuje, a tak se kompetentní odborník směle postaví k úkolu, který ho čeká. Je jen třeba být kreativní při sestavování zadání a výběru kontrolních bodů, zapracovat na podmínkách a délce trvání testů, zvolit správné pořadí ochutnávání potravin a chuťových produktů a vše v tomto duchu. Zkrátka, nikdy byste neměli zabloudit, ale naopak přistupovat k testům vyváženě a se znalostí věci.
Pak novinka, která ještě nedávno slibovala lákavé vyhlídky, náhle s velkou pompou selže a vykazuje mimořádně neuspokojivé výsledky. Nízká spolehlivost, neřešitelné problémy s integrací do pracovního procesu, obrovské náklady na práci a naprosté odmítnutí testovací veřejností se stávají krutým a konečným verdiktem nad neúspěšným nápadem arogantního pretendenta.
Někdy dokonce není nutné žádné testování. Pokud má projekt málo příznivců nebo žádného vlivného mecenáše, stačí “nechtěně” poškodit nebo ztratit jediný vzorek, nebo dokonce jen protáhnout čas tak, že se na vývoj zapomene nebo se odloží na lepší časy.
Taková šikovnost a žádný podvod! Profesní čest je zachráněna, území je získáno zpět, soupeř je poražen a zneuctěn. A myšlenka může být ještě užitečná, pokud ji dokážeme překroutit podle svého …
Malá nuance. V dnešní době je zvykem věřit spíše matematice než slovům, takže v ideálním případě by výsledky testu měly být digitalizované, tedy prezentované ve formě “energetická účinnost se snížila o 24 %” nebo “průměrný výsledek v degustaci mezi CA – 5,2 z 10 možných”. To dodá výsledkům důvěryhodnost a v některých situacích se vyhnete zbytečným dotazům a vysvětlením, i když v protokolu o testu všude trčí bílé nitky nesrovnalostí.
V politice.
Odpovědnost. Povinnost. Záruky.
Politici tato slova milují. Je to pochopitelné, protože jsou to kouzelná slova. Lze je vkládat do zvláštních zaklínadel pronášených z vysokých pódií nebo zapsaných do svitků mezinárodních smluv.
Při pronášení zaklínadel se používá přísný, ale důvěryhodný tón, doprovázený sebejistým pohledem do očí partnera rozhovoru a televizní kamery. Kouzla fungují ještě lépe, pokud je doplníte pevným stiskem ruky a přátelským úsměvem. Pro „posílení“ můžete také i obejmout, ale zpravidla to není nutné.
Kouzlo spočívá v tom, že díky posvátným závazkům a neporušitelným smlouvám můžete od druhé strany získat různé příjemné laskavosti. Například stažení vojsk, poskytnutí podpory při vyjednávání s třetími zeměmi, předání cenných informací nebo technologií, umožnění průjezdu dopravy přes vaše území a mnoho dalšího.
V tomto případě, pokud je plnění dohod správně načasováno (vy hned/okamžitě a my později/postupně), mohou být splněny jen částečně nebo zcela ignorovány. Tento malý trik vám umožní uzavírat velké dohody a získávat zdarma věci, které si nemůžete vzít násilím nebo vyměnit za peníze (zdroje).
Z takových dohod a spojenectví je však nutné vyváznout nejen s čistým svědomím, ale také pokud možno bez ztráty reputace. První problém je snadno řešitelný jeho (svědomí) úplnou absencí, u druhého se porušení vlastních závazků obvykle zakrývá historkami o nedůstojném chování či nespolehlivosti “partnera”.
Zde je jen několik známých příkladů:
1) Anglie (prostřednictvím četných velvyslanců a korespondence s Alžbětou) dlouho vodila Ivana Hrozného za nos a slibovala mu plnohodnotné vojensko-politické spojenectví výměnou za četné obchodní preference. Carovi trpělivost stačila na mnoho let, ale nakonec to stejně nevydržel, nazval Alžbětu “obyčejnou děvkou” a zbavil Brity všech privilegií. Ti si zase vymysleli pohádku o nepovedeném dostaveníčku, patologické krvelačnosti a duševní chorobě s vraždou syna navíc (důkazy o všech těchto hrůzách z nějakého důvodu existují jen na straně Angličanů). Víme, kdo z nich prolil více krve, ale mýty jsou díky liberálním historikům stále živé. (Je to pochopitelné, protože pro každého liberála jsou modlou jak Angie, tak USA a to, co si tyto dva státy symboly přejí – pozn.překl.)
2) Anglosasové, kteří během druhé světové války stáli za zády SSSR, se snažili zbavit svého nenáviděného a nyní již nepotřebného “spojence”, a proto Churchill na jaře 1945 nařídil vypracovat operaci Unthinkable – Nemyslitelné. Podle plánu operace měly skupiny vytvořené z britských, amerických a zbytků hitlerovských vojsk vyrazit na překvapivou ofenzivu, aby rozdrtily nic netušící sovětské vojáky v Německu. Současně s tímto podlým útokem byl plánován masivní bombardovací útok na sovětská průmyslová města, pravděpodobně i s použitím jaderných zbraní. Barbarské zničení Drážďan bylo, s největší pravděpodobností, jakýmsi nácvikem takového náletu. Cílem byla úplná porážka a zničení SSSR. (Poznámka: vše v naprostém souladu s původním plánem, začít podporovat toho, kdo by nejdříve prohrával a pak dobít toho, kdo vyhraje tuto válku. Vždyť šlo o likvidaci vlivů jak Německa, tak i Sovětského svazu – pozn.překl.)
Naštěstí podle vojenských propočtů neměli “spojenci” dostatek sil k realizaci tohoto plánu a museli od něj upustit. Není vyloučeno, že s výpočty pomohla sovětská rozvědka, která se o přípravě plánu dozvěděla jen o několik dní později. Dosud však není známo, jaká opatření byla skutečně přijata.
A tady je to, co tento alko-žirďácký vynikající politik (Churchill) napsal ve svých pamětech: “Zničení vojenské moci Německa znamenalo zásadní změnu ve vztazích mezi komunistickým Ruskem a západními demokraciemi. Ztratily společného nepřítele, válka proti němuž byla téměř jediným pojítkem, které stmelovalo jejich spojenectví. Od této chvíle ruský imperialismus a komunistická doktrína neviděly a nekladly žádné meze svému postupu a snaze o konečnou nadvládu.”
3) Když 9. února 1990 americký ministr zahraničí Boris Baker poskytl Gorbačovovi záruky, že se NATO nebude rozšiřovat na východ, nepodepsal žádné dokumenty, držel mu palce, pletl si Východ se Západem a vůbec – to je přece „něco jiného“ (вообще – это другое). To je oficiální verze Západu ohledně těchto záruk a závazků je plnit. Člověk by si myslel, že kdyby nějaké dokumenty byly přestože podepsány, nestaly by se neplatnými od okamžiku, kdy SSSR splnil svou část dohody.
V prosinci 2021, krátce před zahájením SVO, mluvčí ministerstva zahraničí Ned Price prohlásil: “NATO je obranná aliance. Ze své podstaty … a zaměření je obranná. Představa, že by NATO nebo stát-uchazeč, jako je Ukrajina, mohly představovat hrozbu pro Rusko … by byla úsměvná, kdyby situace nebyla tak vážná.” Tvrzení Moskvy o hrozbách ze strany bloku jsou podle něj “žvaněním” a pokusem “vykonstruovat nějakou za vlasy přitaženou záminku … aby ruské ozbrojené síly mohly udělat něco, co bylo pravděpodobně od počátku plánováno”.
4) Minské dohody z let 2014-2015 ukrajinská strana nikdy neplnila. Francie a Německo, které byly signatáři a garanty druhého balíčku dohod, se na jejich plnění nijak nepodílely, ale spolu se Spojenými státy americkými a svými kolegy z Evropské unie nepřestaly neúnavně vyzývat Rusko, které nebylo v textu dohod ani zmíněno a nemělo žádné závazky.
Nakonec v roce 2022 v jednom z rozhovorů Angela Merkelová, která odstoupila z funkce německé kancléřky, prohlásila, že dohody byly nutné pouze k získání času. Pochopitelně, že s takovou pověstí, jakou má současná Evropa (No, řekl bych spíše CELÝ ZÁPAD – pozn.překl.), je již možné být zcela upřímný.
5) Ve všech nedávných prohlášeních ruských politiků je Západ vždy označován za neschopný. Existuje tedy přece jen malá naděje, že tento výčet nebude pokračovat alespoň v příštích desetiletích.
AUTOR: Новичок24, Spracoval: Peter008/Pokec24, ZDROJ