Podstata metody: neodbytně chválit nebo kritizovat subjekt za jakoukoli činnost, kterou provede, s cílem potlačit schopnost samostatného rozhodování.
Nikdo není imunní vůči chybám, i když vědomí této skutečnosti obvykle není příliš uklidňující. Všichni raději nechceme chybovat a nemáme rádi, když se naše přehmaty stanou pro ostatní zjevnými. Bohužel lidské snažení je složité a rozmanité a stát se odborníkem na všechno je v současné době nemožný úkol. Aby se člověk příliš nepodobal hloupé opici, vymyslel si dlouhý proces učení, zahrnující celé dětství a dospívání, a dědeček Lenin radil vůbec se nezastavovat.
Na učení není nikdy pozdě a lidé se mu věnují pilně, ale ne všechny znalosti a dovednosti lze získat ve vzdělávacím systému. Většinu znalostí člověk získává metodou pokusu a omylu a názor druhých pomáhá určit kvalitu učení a správnost vlastních závěrů. Nasloucháme-li pochvale či kritice druhých lidí, můžeme lépe pochopit vlastní chyby, určit silné a slabé stránky a pochopit účinnost zvolených strategií. Lidé častěji dělají věci, za které jsou chváleni, nebo odmítají dělat věci, které vyvolávají kritiku a odsouzení.
Protože tomu tak je, včas vyslovený souhlas nebo trefný plivanec něčím směrem umožňuje ovlivnit chování člověka a posunout ho směrem, který je pro manipulátora výhodný. Pomocí povzbuzování se šikovný manipulátor dokáže podepsat na objektu k naprosto úžasným činům (pokud nevěříte, přečtěte si kriminální příběhy) a nezadržitelná kritika je schopna zničit nejen plány, ale i psychiku oběti.
Právo hodnotit je jedním z nejmocnějších nástrojů řízení a o ty, kteří si ho chtějí vzít, obvykle není nouze.
Všední rodinné
Začne-li vás žena chválit, nespěchejte s pocitem pýchy! Nadšeně mluví o tom, jak „dlouhé“ máte IQ, a vám se to samozřejmě líbí. Místo toho, abyste ohrnovali nos, měli byste se mít na pozoru! Něco je tu zjevně špatně a vy brzy zaručeně zjistíte proč.
Jakmile se chvála stane obvyklou a očekávanou, nebudete už moci s názorem ženy nesouhlasit a i naprosté nesmysly budete muset bez reptání přijmout, jinak budete muset vysvětlovat, že jste porušili právo zvyku.
Brzy poté se k jejím chvalozpěvům na vás přidají i některé komentáře. Nyní se vaše IQ tak dobře nebo jasně projevuje nikoli jako samozřejmý fakt, jak tomu bylo ještě nedávno, ale “protože – …”. Následuje malá recenze, tj. hodnocení vašeho počínání, ovšem stejně jako předtím příznivé, takže nebudete nic namítat, ani když budete mít s čím polemizovat.
Pokud se v reakci na obdržené komplimenty pokusíte ženu pochválit sami, nebude s vámi souhlasit, protože se dnes špatně vyspala a její šaty jsou zmačkané a hloupé. Může se dokonce rozstrojit, frustrovaná neohrabaností vašich lichotek. Neuvědomujete si, co se stalo, a v bezvýsledném zamyšlení svraštíte čelo, aniž by jste si uvědomili, jak ve skutečnosti je snadné otevřít skříňku. Ne, mladá dáma netrpí zbytečnou skromností, o čemž se snadno přesvědčíte, když stejné komplimenty neříkáte s ní o samotě, ale ve společnosti. Ale jen to právo hodnotit – to je vážná věc a ona vám to právo nepřenechá.
A tak postupně život jde dál, žena vás chválí a dává vám známky, ale vám to nedovolí. A zdá se, že stěžovat si je hřích, ale časem začne ke své chvále přidávat i kapku kritiky, stejně jako se ptát na okolnosti, v nichž jste nebyli dokonalí, aby vám pak dala cenné návody, jak se chovat, abyste se jim vyhnuli. Musíte ji poslouchat, protože jste přijali pochvalu – buďte tedy připraveni i na spravedlivou kritiku, zejména proto, že její rady mohou být čas od času opravdu dobré.
Tímto způsobem vám poskytne zpětnou vazbu, seznámí vás se svými prioritami a názory a dozví se více o těch vašich. To je, pravda, pozitivní jev, který vám umožní diskutovat o vašich neshodách v klidné a přátelské atmosféře, dosáhnout vzájemného porozumění a respektu k zájmům toho druhého. Důležitou nuancí je, že se diskutuje hlavně o vašich činech nebo osobních vlastnostech, což vytváří základ pro možné zneužití, ale zda toho žena využije, nebo ne – to se zatím neví.
Tady probíhá hranice normálnosti
Problémy začínají v okamžiku, kdy se žena rozhodne nejen dávat vám známky, ale také vyžadovat vysvětlení, když se jí něco nelíbí. Vy jí je samozřejmě poskytnete, ale ona je k vysvětlením také dost skeptická, takže zprvu dobromyslné dotazy plynule přejdou v nepříjemné a dlouhé vyslýchání.
Jednoho ne zrovna báječného dne, když má žena příležitost, začne kritizovat společné známé, nebo lépe řečeno vaše přátele či příbuzné, a odsuzovat je za nějakou blbost, maličkost. Můžete se pokusit vzdorovat, ale ona bude tvrdá jako křemen a ochotně použije svou nejtěžší artilerii: technologii číslo pět (řízení intimity), číslo šest (řízení skandálů) a v těch nejzanedbanějších případech i číslo jedenáct (řízení hrozbou sebevraždy). Obecně si nedá pokoj, dokud nepřiznáte svou vinu.
To by byla z vaší strany obrovská chyba, protože jde o precedent přiznání viny, který se vás zatím týká jen nepřímo, a navíc vám přidává mínusy do karmy, takže vypadáte jako nehodný ochránce/příbuzný/přítel nehodných lidí.
Čas jde a postupem času vás učitelka hodnotí stále přísněji. Množství kritiky roste jako na droždí a vy si už nedokážete vzpomenout na staré pochvaly. Nesmíte vůbec nic namítat, protože už jste chronický pitomec, známý smolař a nedouk. Smíte se pouze ospravedlňovat, tedy podávat obvyklá vysvětlení, ale ve speciálně zvoleném provinilém tónu, abyste nebyli podezíráni ze snahy hodnocení zpochybnit.
Brzy se omluvy stanou povinnými, i když ne vždy jsou přijímány jako přesvědčivé. A pokud žena nemá náladu, pak po obdržení stoprocentního důkazu o vaší správnosti jednoduše změní téma a celým svým zjevem dává najevo, že “tak to má být, a vy jste dnes teda omluveni”.
Nemyslete si, že povinnost ospravedlnění je strašná a ponižující. To vůbec není pravda, protože povinnost bude brzy nahrazena právem na ospravedlnění, které je třeba si zasloužit. K tomu vám žena předhodí obvinění a vaše omluvy odmítne poslouchat. Proto nyní přemýšlejte, jak získat její pozornost. Implicitně se stáváte viníkem všeho, co se vaší ženě nelíbí, a to už je smutná situace.
Žena, ta která je od narození zbavená smyslu pro míru a svědomí (rozmazlenej fracek – pozn.překl.), může jít ještě dál a vyžadovat, abyste přiznali svou vinu (tento trik už funguje na vaše příbuzné a přátele) a dokonce jste slíbili, že se změníte, aby v budoucnu, až svůj slib určitě porušíte, bylo obviňování ještě snazší.
Pokud jste dosáhli této fáze, můžeme vám pogratulovat. Žena má u vás podvědomé právo vás obviňovat a obecně o vás říkat cokoli, co chce, ale vy nic takového nemáte. Vliv je zcela přenesen na ženu a vy ochotně splníte jakýkoli její příkaz a vaše vlastní iniciativa se již neprojevuje, protože je trestná s pravděpodobností téměř 100 %. Pravda, stále ji můžete, a dokonce asi i chcete, projevit někde bokem, ale to už je jiný příběh.
Na pracovišti
V zaměstnání to není o nic méně běžné než doma bojovat o právo na hodnocení. Tato metoda se používá například k potlačení nadějných “výrůstků”, kteří vykazují vynikající pracovní výsledky, ale ještě si nestačili získat odbornou autoritu a důvěru vedení. Proto tento manévr obvykle provádějí kolegové nebo vedoucí oddělení se stejným nebo blízkým věcným postavením. V některých případech však může být obětí takového manévru nezkušený vedoucí pracovník, který přišel “zvenčí”, a pachatelem může být otrlý „starousedlík“ z řad přímých podřízených, který chce zaujmout výsadní postavení.
V obou situacích se manévrem nedosáhne úplné kontroly, ale cíl, který se chytne na háček, ztrácí schopnost jednat bez předchozího souhlasu a získává pověst neinteligentního nebo zlomyslného narušitele. Zároveň se vliv získaný útočníkem rozšiřuje nejen na cíl, ale i na ostatní kolegy, takže manévr má samostatnou hodnotu, i když cílem není převzetí kontroly nad cílem.
Vechno začíná stejně jako v domácí verzi, pochvalou. Útočník se na chvíli stane vášnivým fanouškem objektu, pravidelně ho chválí na veřejnosti (na schůzích nebo shromážděních) a důrazně mu děkuje za v podstatě banální věci.
Když je získána sympatie předmětu, tón chvály se mírně změní. Zejména se objevují zprávy, že předmět “onehdy” vytvořil problém, který, dobrá práce, sám vyřešil, i když ne bez pomoci. To je velmi zákeřná technika, protože takovou kritiku, maskovanou jako lichotku, lze odmítnout jen s porušením etikety. Oni mu pomohli, pochválili ho, a on, opovrženíhodný, ukazuje svou nekulturnost! Protože je v postavení nováčka, kterého většina kolegů nezná, a proto není nakloněn konfliktu se svým “hlavním přítelem”, objekt to mlčky spolkne nebo se pokusí něco vysvětlit, ale situace už byla vyřešena, takţe ho nikdo nehodlá poslouchat. Obecně se zdá, že žádné problémy nejsou, ale pozůstatek zůstává, a právě kvůli němu se všechno začalo.
Situace formátu “všechno se málem zhroutilo, ale zvládli jsme to” se pravidelně opakují a rezidua v duši vedení a zaměstnanců neznalých reálné situace se mění v nespokojenost, která propuká v na první pohled nevinných situacích, nebo přerůstá v negativní pověst s nádechem nekorektnosti. Útočník pozoruje potíže objektu zvenčí a dokonce se veřejně vyjadřuje v jeho prospěch (i když ne příliš naléhavě a bez “zbytečných” detailů). Někdy žádá o shovívavost, což nakonec zničí autoritu oběti, protože není možné respektovat někoho, kdo potřebuje soucit.
Takové chování nicméně umožňuje agresorovi uvádět oběť jako přítele, vyvolávat upřímné rozhovory o nedostatcích manažerů a vůbec se vtírat do důvěry a radit, jak situaci řešit. Podivnou shodou okolností rozhodnutí, která nejsou dohodnuta s dobrým přítelem, mnohem častěji přinášejí předmětu problémy, takže zvyk konzultovat a řídit se obdrženými radami se brzy stává nutkavým.
Pokud je objekt pro práci organizace skutečně důležitý nebo není třeba se ho zbavit, přebírá útočník roli vedoucího odborníka v práci s “problémovým” zaměstnancem a stává se pro něj hlavním komunikačním kanálem s nadřízenými a hlavním poradcem ve všech záležitostech (technologie číslo 9 – řízení jménem společnosti a 10 – řízení zdraví).
Od této chvíle objekt nejen táhne svou vlastní práci, ale plní i úkoly zadané vedoucím „kolegou“. Ten zase získává věhlas altruistického a zkušeného mentora, podílí se na všech pozitivních výsledcích objektu a příslušných odměnách a samozřejmě dostává možnost přenést část práce a odpovědnosti na svého “svěřence”. Všichni jsou navzájem spokojeni, práce jede a život jde jako obvykle dál. Pokud ovšem objekt náhle neprocitne nebo zcela nevyhoří.
Z výše uvedeného vyplývá, že manažeři, kteří očekávají posílení týmu přijetím nadějných nováčků, musí zajistit, aby byli schopni zastupovat a hájit své zájmy, vysvětlovat úspěchy a neúspěchy, předkládat návrhy a účastnit se obecných diskusí za stejných podmínek jako celý tým. A pokud se u některého ze starších kolegů objeví náznaky demonstrativního tyátru, měli by mít oči otevřené a být připraveni přijmout opatření na ochranu cti a důstojnosti nového zaměstnance.
V politice
V oblasti politiky se přivlastnění práva na hodnocení realizuje prostřednictvím médií, lídrů společenského mínění (dnes např. populární blogeři, populární herci atd. – poztn.překl.) a veřejných osob, které všude vyjadřují svůj neocenitelný názor. Autoritu, která je k tomu nezbytná, lze nahradit slovem expert, si dlouho a těžce vydobývají ve sférách, které s tématem či předmětem hodnocení nemusí nutně souviset, což se zřetelně projevilo v roce 2022, kdy se o politiku začali ostře zajímat umělci, sportovci a hudebníci (U nás období především „Přestavby“ a následně zametání cestiček obrozenému kapitalismu – pozn. překl.). Patří sem i různé nevládní organizace, “mezinárodní” výbory či komunity, obecně kdokoli, kdo má možnost vnutit nebo alespoň rozšířit své tlachání co nejširšímu publiku. Nezáleží na tom, že spolek milovníků koček nebo umělecká galerie prostě nemá žádné členy s jakoukoli politickou kompetencí. V informační válce jsou všechny prostředky dobré a schopnost hodnotit je téměř jedním z nejlepších.
Hodnocení není vždy přímé, ale může mít podobu srovnání s idealizovaným nebo démonizovaným obrazem či postavou, ať už skutečnou nebo fiktivní. V závislosti na publiku to může být Hitler, Churchill, 37. rok, Gorbačov, Satan, holocaust, Caesar, Mordor se skřety atd. atd. atd.
Pro takové srovnání není nutně nutné přímo srovnávat minulost a současnost, přijatelné jsou i subtilnější varianty, kdy se společnosti připomínají potřebné obrazy v podobě historických materiálů nebo prvků doprovodu uměleckých děl, která náhle zaplavila kulturní prostor.
Pokud takové “zahalené” hodnocení pochází od odborníka s pověstí odpovídající profilu problematiky, je lidmi mnohem lépe přijímáno. Složité narážky se přitom k veřejnosti dostávají obtížně, a kromě toho jsou profesionálové dražší než běžní prodejci úst, takže se mnohem častěji používá neobratná metoda nálepkování a množení memů.
Zábavné je, že hodnocení nemusí být nutně založeno na spolehlivých informacích, železné logice nebo dokonce spravedlivé. Důvěryhodné nejsou argumenty, ale lidé/organizace nebo zdroje, které hodnocení šíří. Argumenty jsou dokonce škodlivé, protože abyste jim věřili, musíte vzbudit nadšení, nikoliv přesvědčit. Proto se místo zdůvodnění používají zvučná hesla, emocionálně zabarvená prohlášení a demonstrativní gesta.
Hlavní je upoutat co největší pozornost, o zbytek by se měla postarat autorita žadatele. Člověk je společenské stádní zvíře, které žije po tisíciletí ve stavu neustálého ohrožení, takže instinkt následovat vůdce je obvykle mnohem silnější než kritické myšlení (které u naprosté většiny lidí i tak chybí). Toho mazaně využívají vychytralí majitelé mediálních zdrojů, producenti a grantisté, kteří drží hromadu idolů vnucených lidem na krátkém vodítku s elektrickým obojkem.
Označení “zahraniční agent” pomáhá naivnímu publiku připomenout ruku v zadní kapse obzvláště horlivých řečníků, ale bylo by také dobré si uvědomit prostý fakt, že mimo svou profesi jsou všichni tito hudebníci, sportovci, a dokonce i vědci jen zřídka schopni vyjádřit nějaké hodnotné myšlenky. Je lepší snažit se mít své vlastní, pak bude snazší vypořádat se s agresivním vtíráním cizích názorů.
Všimněte si, že tajemství účinnosti práva na hodnocení spočívá v jeho jednostranném uplatňování. Je to právo, nikoliv možnost, a není dáno naslouchat protinázorům. V očích útočníka objekt nejenže nemůže hodnotit jeho nebo s ním spojené síly, ale neměl by si ani dovolit přemýšlet o tom, “jak se jim daří”. Úkolem objektu je naslouchat a plnit a přemýšlení mu nejen škodí, ale dokonce je jednoduše nepřípustné. V opačném případě se z objektu hodnocení stává spolubesedníkem, což způsobuje rozpad schématu, kognitivní disonanci a násilné spálení opěrného bodu v útočníkovi. Odtud pochází slavné “TO JE NĚCO JINÉHO!!!!!!!!!!!!!!!!111” (ЭТО ДРУГОЕ!). “Jiné” zde není to, že objekt objevil nedostatky v argumentaci, ale nepřípustná výměna rolí, při níž se útočník sám stává objektem hodnocení a z moudrého “učitele” se mění v nedbalého “žáka”.
Spracoval: Peter008/Pokec24, ZDROJ