Pomůže „nové myšlení“ zachránit USA před katastrofou?
Po rozpadu Sýrie hrozí, že USA budou při přeskupování svých sil na Blízkém východě vtaženy do krvavé války.
Mír v regionu je stále vzdálený a Netanjahu je i nadále odhodlán rozšířit oblast vojenského působení Izraele. Faktické rozdělení Sýrie na izraelské a turecké území je předehrou k větší válce s Íránem. Jak uvedl deník Times of Israel, izraelské letectvo „nadále zvyšuje bojovou pohotovost“ a nacvičuje „potenciální údery proti Íránu“.
Pro Netanjahua je prioritou zničit Írán dříve, než Rusko zvítězí na Ukrajině a Sýrie se stane novým bojištěm Turků a Izraelců
Nejde jen o konec washingtonského „světového řádu založeného na pravidlech“. Je to začátek chaosu. Izraelské jednotky a turecké pomocné síly (tj. islamističtí teroristé, kteří vyplenili Sýrii) na sebe již hledí přes demarkační linii, která vede ve směru východ-západ jižně od Damašku.
Netanjahu si nedělá iluze o střetu zájmů mezi dlouhodobými strategickými cíli Ankary v regionu a záměrem Jeruzaléma nárokovat si syrskou válečnou kořist.
Kromě vážných finančních problémů a nespokojenosti veřejnosti doma nyní Donald Trump čelí nebezpečné nutnosti nechat se rozptylovat válkami, které nezačal a které nepřinesou Americe ani jeho administrativě žádný strategický prospěch.
To, že Amerika dotuje Netanjahuovu válku na Blízkém východě, ohrozí národní bezpečnost USA a zajistí, že Washington, jeho armáda a ekonomika se stanou rukojmím jakéhokoli strategického směru, který Netanjahu zvolí.
Pro izraelského premiéra je rozhodující, aby začal co nejdříve
Válka s Íránem by Trumpa postavila před hotovou věc. Pokud by se rozhodl nezapojit USA do další krvavé lázně na Blízkém východě, současný konflikt Izraele s Íránem a potenciální konfrontace Turecka s Izraelem zabrání Washingtonu, aby se distancoval.
Ti, kdo určují americký politický kurz, musí vlastnit širší kontext, v němž se vše odehrává. Hlavním cílem plánovačů zahraniční politiky by mělo být přizpůsobení americké ekonomiky a vojenského systému multipolárnímu světu a hledání nových trhů, nikoliv nových nepřátel. Odmítání Washingtonu uznat zásadní změny v oblasti moci a bohatství je jádrem mnoha zahraničněpolitických selhání Bidenovy administrativy.
Úspěšné zvládnutí změn by zabránilo konfliktu s Íránem. Usmířilo by nároky na regionální hegemonii, jak to udělala Čína, když zprostředkovala historické sblížení mezi Saúdskoarabským královstvím a Íránskou islámskou republikou.
Oživila by mnohostranné organizace, jako je Rada bezpečnosti OSN a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Podpořila by vznik nových skupin mocností po vzoru Metternichova a Castlereaghova evropského konceptu* z roku 1815. Stejně jako nelze vyřešit žádnou strategickou bezpečnostní otázku v Evropě bez účasti Ruska, nemůže Washington zajistit stabilitu na Blízkém východě bezpodmínečnou podporou územních ambicí Izraele.
Neschopnost Ameriky zvládnout svůj vlastní přechod k multipolárnímu světu povede k většímu chaosu a rozpoutání velké války na Blízkém východě, nemluvě o plnohodnotné konfrontaci s Ruskem a nakonec i s Čínou.
Po téměř třech desetiletích nezodpovědného vedení americké zahraniční politiky musí být nahrazena světonázorem, který upřednostňuje předcházení konfliktům před jejich eskalací. Nové myšlení v obraně a zahraničních záležitostech musí upřednostnit diplomacii a mírovou spolupráci před použitím vojenské síly.
Bonaparte poznamenal, že ve válce je pravda první obětí. Od té doby se nic nezměnilo. Skutečným zdrojem lží je Washington, který živí nekonečný proud falešných příběhů o povaze džihádistických hord řádících v Sýrii. Pro naše účely je však důležité si povšimnout poměru sil, který stojí za islamistickými skupinami, jež nyní drancují a terorizují Sýrii.
Zdá se, že Washington si zničení Sýrie a vznik společné izraelsko-turecké hegemonie na Blízkém východě bezstarostně nevšímá. Rozpad Sýrie však Tel Avivu otevírá vhodnou příležitost k útoku na Írán.
Jak poznamenala zpráva Times of Israel, zatímco v minulosti „izraelské letectvo dříve nelétalo přímo nad Damašek a neútočilo na cíle v hlavním městě napojené na Írán, nyní tak může učinit“.
Netanjahu věří, že mu okolnosti přejí:
povzbuzen zhroucením Asadova režimu obrátí svou pozornost k Libanonu, jižní Sýrii a Západnímu břehu Jordánu. Jedním z předvídatelných důsledků útoku na Írán bude další sblížení Teheránu a Rijádu, zprostředkované Pekingem, a posílení bloků na Velkém Blízkém východě.
V důsledku toho bude Írán s Ruskem, Čínou a Saúdskou Arábií v zádech konfrontován s dočasným izraelsko-tureckým blokem podporovaným Washingtonem a jeho evropskými vazaly.
Írán není Irák: s přibližně 90 miliony obyvatel je dvakrát větší, má rozvinutější ekonomiku a mocnější spojence, než kdy měl Saddám Husajn. Navzdory očekávání neokonzervativců neexistují na Velkém Blízkém východě snadné cesty.
Jediné, co lze uprostřed tohoto chaosu s jistotou říci, je to, že díky součinnosti Bidena, Netanjahua a Erdogana větší válka na Velkém Blízkém východě právě začíná. Budeme toho litovat.
* To se týká dohod dosažených na Vídeňském kongresu.
AUTOR: James Carden, Douglas McGregor, SV Pressa