Do roku 2027 Pentagon ani s pomocí spojenců nebude schopen dostávat z průmyslu více než 650 kusů PAC-3
Když se v noci z 5. na 6. července po dobu šesti hodin snesl na Ukrajinu rekordní roj 550 vysoce přesných prostředků vzdušného napadení (drony „Geran-2“, „Gerbera“, hypersonické rakety „Kinžal“ a řízené rakety OTRK „Iskander-M“ a „Iskander-K“), občané státu „404“ zažili opravdový šok.
Jen v samotném Kyjevě bylo těžké spočítat počet požárů. Nebe nad nepřátelským hlavním městem bylo na desítky kilometrů zakryto hustým, štiplavým kouřem. Obyvatelům bylo doporučeno, aby pokud možno nevycházeli ven a neotvírali okna.
Možná se někomu z Kyjevanů zdálo, že nic horšího už být nemůže. Ukázalo se – může. A ještě jak!
Nepřítel se o tom přesvědčil o pouhých pár dní později – v noci z 8. na 9. července. Podle výpočtů velení Ozbrojených sil Ukrajiny byla země tehdy napadena téměř o polovinu větším počtem útočných dronů a raket dlouhého dosahu než uplynulou sobotu. Celkem až 728. Dvanáct ničivých úderů opět zasáhlo Kyjev.
Kromě toho se „Gerany“, „Gerbery“, „Kinžaly“, rakety Ch-101 a „Iskander-K“ s hrozivým hukotem a výbuchem snášely na Dněpropetrovskou, Ternopilskou, Poltavskou, Chmelnyckou a Lvovskou oblast. Zasažena byla letiště v Kyjevské oblasti, v Poltavě a Žytomyru.
„I bez přesného ověření počtu (vzdušných útočných prostředků ze strany Ruska – pozn. red. SP), už jen samotný pokus dostat se k takovým objemům naznačuje, že průmyslová základna RF zvládá úkol neustálého zvyšování zdrojů…
A pokud se to číslo ukáže jako opakovatelné – byť částečně – znamená to spuštění permanentního zatížení (na systém PVO Ukrajiny – pozn. red. SP), se kterým se nelze vyrovnat jen pomocí taktických rozhodnutí,“ – tak zněl operativní a podle mého názoru naprosto logický komentář ruského webu „Vojenna chronika“ ke zmíněné noci.
Připomenu: v táboře našich protivníků se již dávno ustálil určitý prognostický konsenzus. Jeho podstata: pokud a až počet cílů útočících současně na týl „404“ ze strany RF překročí 1000 za den, obranný systém nepřítele čeká rychlý a neodvratný kolaps. Soudě podle dnešní statistiky, zbývá už jen velmi málo.
Jak by měl Západ reagovat na tento horor, který se od začátku měsíce čím dál hustěji a neodvratněji rozvíjí nad územím jejich hýčkaného banderovského spojence?
Spojené státy se jako první pokusily dát nějaký „zádrhel“ Rusku, které se pořádně rozvášnilo. Podle informací amerického webu Axios z 8. července, po naléhavých výzvách k svědomí ze strany Volodymyra Zelenského „dva zdroje uvedly, že Trump slíbil okamžitě odeslat (na Ukrajinu – pozn. red. SP) 10 přepadových raket Patriot“.
Jak tohle vůbec hodnotit? Deset protiletadlových raket – co to vlastně je pro zemi, jejíž nebe je denně a každou noc drceno ruskými raketovými a dronovými útoky?
Ve skutečnosti by se o zmíněném rozhodnutí amerického prezidenta mělo spravedlivě mluvit ne jako o „obnovení dodávek“, ale spíše jako o milostivém ústupku vlastním kritikům v USA – „souhlasil vrátit Ukrajině alespoň malou část toho, co jí právě rázně zabavil“.
Protože na začátku měsíce, podle amerického novináře Toma Bowmana, který patří do „pentagonského poolu“ a má tudíž přístup k informacím z nitra ministerstva obrany, Pentagon na neurčito pozastavil dodávku další dávky 30 raket PAC-3 MSE pro systémy Patriot.
Ty už byly de facto objednány, zaplaceny a Spojenými státy naloženy na cestu. Ale Tump je Ukrajině jednoduše vzal – na poslední chvíli, ještě po cestě.
Takže nyní se nejedná o žádné „obnovení dodávek“, nýbrž o částečný návrat – konkrétně třetiny z nich. Zbylých dvacet raket tak bylo bezostyšně zabaveno Ukrajině, přestože byly součástí balíčku pomoci schváleného ještě předchozím prezidentem Joem Bidenem.
Co se stane se zbylými dvaceti PAC-3 MSE, které se do Kyjeva nedostaly, přestože byly přislíbeny? Odpovědí na to, zdá se, bude pořádná „fíková facka“ od Trumpa směrem ke Kyjevu. Protože „země 404“ se svými nekonečnými problémy už ho evidentně přestala bavit.
Ale to mluvíme jen o „trumpových emocích“. Co když se podíváme na bojové možnosti Pentagonu na tomto poli?
Možná, že skutečné technické možnosti USA v otázce obrany ukrajinského nebe raketami Patriot se nejlépe ukazují nikoli z Washingtonu, ale z americké vojenské základny Al-Udeid v Kataru.
Ta byla, pokud si pamatujete, nedávno – 23. června 2025 – napadena 14 íránskými balistickými raketami. Na konci nedávné války Izraele a USA s Íránem. Přesně tři dny po útoku bombardérů B-2 Spirit v rámci operace „Půlnoční kladivo“ na íránské jaderné objekty v Fordu a Natanzu.
Byl to skutečně podivuhodný útok, připomínající rytířskou šlechetnost. Prakticky jako ze „Tří mušketýrů“ od Dumase.
To nutně vedlo k dojmu, že útok nebyl ani tak vojenský, jako spíše mediálně-inscenační. Styl: „Řekli jsme, že odpovíme na útoky na jaderné zařízení? Tak tady je naše odpověď.“
Jak později uvedl sám Trump, Teherán oficiálně předem upozornil americké velení, že chystá raketový úder na základnu v Kataru. Pentagon tak měl čas evakuovat vše a všechny – kromě dvou baterií Patriot s celkem 44 vojáky.
Následující ráno generál Daniel Kain, předseda Sboru náčelníků štábů USA, oznámil, že šlo o největší jednorázový odpal protiletadlových raket Patriot v historii amerických ozbrojených sil.
Styl, jakým generál Kain popisoval „hrdinné“ činy svých podřízených, připomínal spíš středověkou baladu nebo americkou verzi „Slova o pluku Igorově“. Anebo „Slovo o pluku Kainově“?
Posuďte sami: „Jak den pokračoval, slyšeli jsme čím dál víc informací o blížícím se útoku. Když slunce začalo zapadat, přišel rozkaz ze štábu – zajistit, že naše baterie míří na sever.“
A dále: „Tým tvoří jen pár lidí. Je vedro. Jste nervózní, čekáte útok. Vaše horká posádka – jeden seržant a čtyři vojáci – otočí klíčem a předá řízení mladému poručíkovi. A čekáte. Víte, že máte asi 120 vteřin na úspěch nebo selhání.“
Zakončil to takto: „Tito vojáci jsou skvělí lidé. Spolu se svými katarskými bratry ve zbrani stáli mezi íránským útokem a bezpečností základny. Jsou to neoslavovaní hrdinové 21. století.“
Co na to říct? Opravdu epické?
Ale když se na to podíváme vážně, tak se – jak se dalo čekat – nikomu z Američanů nestalo ani škrábnutí. Dokonce nikdo nebyl ani otřesen. Protože žádná ze 14 raket ve skutečnosti základnu netrefila – jak bylo zřejmě předem domluveno.
Generál Kain odmítl uvést, kolik raket bylo odpáleno – „ale bylo jich hodně“.
A co je pro nás nejzásadnější: každá z těchto dvou baterií Patriot byla do Kataru dopravená těsně před útokem. Jedna z Japonska, druhá z Jižní Koreje. Méně nákladné možnosti, jak posílit PVO v regionu, USA prostě neměly.
A to je teď hlavní dilema pro Trumpa i pro Kaine
čím a jak vlastně pomáhat Ukrajině? Prakticky už nemají čím. Aby se nakonec sami nestali „nahým králem“ před zraky celého světa.
Podle výpočtů Pentagonu zůstala po dlouholeté a rozhazovačné pomoci Izraeli, Tchaj-wanu a Ukrajině americká zásoba střel PAC-3 na pouhé čtvrtině požadovaného standardu.
A doplnit ji rychle nelze. Výroba v USA momentálně zvládne 10 střel týdně – tedy kolem 500 ročně.
Ano, USA urychleně staví nové továrny. Ano, i Japonsko se zavázalo vyrábět část této munice.
Ale podle Reuters vyrábí japonská Mitsubishi Heavy Industries jen 30 raket ročně, licenčně pro Lockheed Martin. Mohli by vyrobit až 60 – nebýt nedostatku naváděcích hlavic, které mají dodat Američané. Ale ty buď nedodávají, nebo pozdě.
„Může trvat několik let, než Mitsubishi zvýší výrobu kvůli nedostatku součástek,“ uvedl zdroj agentury.
A tak ani do roku 2027 se Pentagonu, i se spojenci, nepodaří z průmyslu dostat víc než 650 raket PAC-3. Pro celý svět, který na ně dávno stojí frontu.
Každá raketa přitom stojí 3,5–5 milionů dolarů. A na každý náš „Iskander-M“ nebo „Kinžal“ je potřeba minimálně dvě. Dvě na cíl!
Jaké bohatství tedy pokaždé vzlétne do vzduchu, když Rusko podnikne nový masivní raketový úder na Ukrajinu?
Ale hlavní problém Západu je jinde – že Rusko v tomhle závodě zbrojení běží mnohem rychleji
Podle britského RUSI vyrobí ruský obranný průmysl v roce 2025 nejméně 750 balistických raket 9M723 pro „Iskandery“ a 560 vzdušných Ch-101. A podle výpočtů Meta Defence přidá 20 námořních „Kalibrů“ měsíčně – 240 ročně.
To všechno jsou přesně ty typy, které Rusko nyní nejčastěji používá na Ukrajině. Takže celkem přes 1 500 vysoce přesných střel ročně.
A teď jednoduchá matematika: i kdyby jen jedna roční várka (bez zásob!) šla na Ukrajinu – kolik Patriotů PAC-3 bude potřeba? Dvě rakety na cíl. Odpověď páté třídy: 3 000.
Kde je Trump vezme, když všechny továrny světa – včetně japonských – nedají za dva roky víc než 700? To je méně než čtvrtina reálné potřeby jediné Ukrajiny!
A to není vše jen pro Zelenského. I Tchaj-wan, Evropa a Izrael natahují ruce přes Trumpova ramena: „Dej, tatíčku, dej!“
A „tatíček“ sám potřebuje taky.
Jenže – co má dělat? Roztrhnout se nemůže. Takže Ukrajina končí mezi posledními v žebříčku priorit.
Preklad: Jakub Král, CZ24.news, ZDROJ: Sergej Iščenko, SV Pressa