Tak sa nám Robertko stále viac ukazuje vo svetle Spasiteľa, ktorý by najradšej vládol autoritársky. Slobodné, demokratické voľby (aj keď ani nimi si občania nedokážu pomôcť vďaka predvolebnej manipulácii) by najradšej zrušil… No rozhodne hovorí (nie pred obyvateľmi Slovenska) o tom, že tento posledný výdobytok Novembra 89 je potrebné reformovať.
Jak se Fico střelil do nohy, že i nás to bude bolet. Svět Tomáše Koloce
V minulém textu zde jsem napsal, že když k nám vtrhl kapitalismus, nevítal jsem ho, ale přijal ho pod podmínkou, že s ním bude spojena demokracie.
Když jsem ta slova psal, netušil jsem, jak brzo se za ně budu muset postavit a že kvůli tomu budu v této rubrice muset odsunout i k vydání připravenou reportáž ze své návštěvy Budapešti.
Premiér SR Fico (s maďarským premiérem Orbánem jediný státník, který dnes už jako jediný v Evropě sdílí politiku největších světových demokracií Indie, Brazílie, Mexika, a zejména Trumpových Spojených států, tedy politiku míru na rusko-ukrajinském pomezí, a taky státník, o němž jsem si s mnoha dalšími myslel, že je ve shodě s americkým viceprezidentem Vancem, který letos v únoru v Mnichově drtivě zkritizoval Evropskou unii, že oktrojováním vítězných stran ve Francii, Německu a Rakousku a kontumací zvoleného prezidenta v Rumunsku ničí demokracii) se na začátku týdne během své státní návštěvy středoasijského Uzbekistánu nechal slyšet:
,,Domnívám se čím dál tím víc, že budeme muset v Evropě mluvit o reformě našeho politického systému, který je založen na svobodných demokratických volbách, abychom byli konkurenceschopní. Protože cesta, kterou se vydal Uzbekistán, kterou se vydal Vietnam, kterou se vydala Čína, je cesta mimořádně ekonomicky efektivní. A my budeme mít za chvíli problém těmto zemím konkurovat.“
To tedy bouchlo
Mám na mysli ten začátek o reformě svobodných demokratických voleb, posledního (a jak výše řečeno, dnes už taky v EU znásilňovaného) pozitiva, které nám zbyo po listopadu 1989. Pro nás v Evropě to bouchlo možná silněji, než když americký prezident Trump prohlásil, že USA by měly okupovat Grónsko a Kanadu, a když jeho poradce Musk, který jinak kritizuje naci(onali)stické projevy současné ukrajinské administrativy, po zvolení svého prezidenta z tribuny udělal jasně čitelné gesto „heil“.
Moje známá, česká politická komentátorka (její jméno neuvedu, ale podle citace její poznámky ji můžete lehko najít ve vyhledávači), za nás za všechny, kdo jsme ve Ficově Slovensku dosud viděli skutečně demokratickou alternativu vůči EUropě webových cenzur, zákazů, mediálně omezovaných či přímo utajovaných ghett nepohodlných kritiků a neústavních trestů za názor (na jehož vyřčení má občan právo z Listin lidských práv, která je základem ústavy všech zemí EU), to řekla lapidárně:
„Tak dík, Robo. Víc jsi naší vládě před volbami vážně nemohl nabít. Nemyslím si, že tě platí Fiala, myslím si, že jsi …., který inklinuje k autoritářství. Pořád platí, že Babiš ani Okamura, ani nikdo jiný není Fico, ale taky platí, že voliči milují zkratky, hesla a emoce. A ty jsi to zkrátil tak, že tě ta smyčka začne za chvíli škrtit a s tebou i každého, kdo ti přál vítězství ve volbách.“
Ke slovům mé známé bych dodal, že premiér Fico („v civilu“ docent práva, oboru, v němž je člověk přece cvičen, aby vážil každé slovo!) svými slovy „střelil do nohy“ nejen všechny Evropany, kteří se na jeho neutrální styl vlády odvolávali jako na alternativu, ale především sám sebe. Už teď slyším, jak si pan Šimečka, paní Vášáryová a další slovenští zastánci války a „evropských hodnot“ typu Bretonovy eurosměrnice o cenzurování veřejného projevu radostí mnou ruce a křičí: „Hola, to jsou oni, nedemokrati, teď se proflákli! Puťa, puťa, bludné voličské slepičky, které jste nalítly nedemokratu Ficovi, zpátky do našeho voličského eurokurníku!“
* krátené, celý článok nájdete tu