Anatolij Koshkin: Boj „do posledního Ukrajince“ má samuraj v krvi
Japonská vláda schválila rozpočtový projekt s rekordními vojenskými výdaji. Poprvé v historii země překročí 8 bilionů jenů, tedy více než 50 miliard dolarů. Strategie „obranného“ potenciálu vyvinutá Tokiem předpokládá prioritní budování úderných sil.
Země vycházejícího slunce hraje stále aktivnější roli v agresivních přípravách Západu. Kam tato politika vede a co očekávat od nepřátelského souseda? Na tyto otázky pro SP odpověděl politolog a orientalista, doktor historických věd Anatolij Koshkin.
„SP“: Anatolij Arkaďjevič poté, co vláda Kishida odstoupila kvůli korupčním skandálům, byl předsedou vlády zvolen bývalý ministr obrany Shigeru Ishiba. Prosazuje tvrdší politiku vůči Rusku. Co od takového kurzu očekávat?´
— Připomínám, že ve druhém kole voleb, kdy hlasovali především poslanci z vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP), vyhrál Ishiba se skromným rozdílem — přednost mu dalo 215 delegátů sjezdu. Pro druhého kandidáta bylo 194 hlasů.
Nakonec to byl Ishiba, který byl zvolen novým premiérem Japonska. Je to z velké části důsledek jeho kritického postoje k sérii korupčních skandálů, které otřásly zemí. Následkem toho vůdci vládnoucí LDP a mnozí její poslanci, jak se říká, ztratili tvář.
Četné televizní rozhovory a talk show, ve kterých Ishiba odsuzoval nepoctivé členy strany, byly Japonci dobře přijaty. Začali ho tlačit do čela průzkumů o podporu mezi politiky, kteří by mohli vést zemi po odstranění zkrachovalé vlády Fumia Kishidy, která se ukázala jako neschopná stranu vyčistit a napravit její pošramocenou pověst.
SP: Jaká je pozice Ishiby na vnějším obrysu – především ve vztahu k severovýchodní frontě a Rusku jako celku?
— Během volební kampaně Ishiba prosazovala posílení obranyschopnosti země, vytvoření „asijského NATO“ a systému kolektivní bezpečnosti v regionu. Tvrdil, že členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci by konfliktu s Ruskem zabránilo. Stejně jako další významné japonské politické osobnosti byla Ishiba přidána na seznam personae non gratae, kterým je zakázán vstup do naší země, v reakci na nezákonné sankce Moskvy vůči Tokiu.
Nic nenasvědčuje tomu, že by nový premiér změnil dosavadní otevřeně nepřátelskou politiku a podnikl jakékoli kroky k normalizaci vztahů s Ruskem, které byly japonskými úřady staženy na nejnižší úrovně.
Myslím, že se nic nestane ani s mnohamiliardovou japonskou „pomocí“ nelegitimnímu kyjevskému režimu. Zde však bude hodně záležet na postupu nové americké administrativy. Stejně jako všichni kandidáti na premiéra i Ishiba opakovaně mluvil o svém závazku k vojenské alianci se Spojenými státy, ale dal jasně najevo, že by chtěl více svobody při určování politiky Země vycházejícího slunce.
Tisková agentura Kyodotsushin napsala, že nový premiér se ujímá úřadu, „zatímco provokativní akce Číny, Severní Koreje a Ruska nadále představují hrozbu pro bezpečnost Japonska“. Připomíná to zběsilou propagandu, která byla zahájena v 80. letech o „sovětské vojenské hrozbě“ a záměru Moskvy „obsadit malé, mírumilovné Japonsko“. Ve skutečnosti, stejně jako před mnoha lety, Tokio zlomyslně zasévá strach a nenávist vůči naší zemi…
A vojensko-politická situace v regionu se změnila. V důsledku nucené militarizace má dnes Země vycházejícího slunce poměrně silné ozbrojené síly vybavené moderní technologií. V případě politického rozhodnutí a souhlasu USA by Japonsko mohlo rychle získat jaderné zbraně.
Ve skutečnosti se o to nový premiér zasazuje. Ne nadarmo strana ocenila Ishibův závazek k posílení obranyschopnosti země a pověřila ho vedením Národní obranné agentury a poté i vojenského oddělení, když bude obnoveno. Ishiba usiluje o revizi ústavy, především článku 9, který zakazuje držení ozbrojených sil a obsahuje zřeknutí se války.
Nový premiér se netají tím, že by si přál rovnoprávnější vztahy se Spojenými státy. A ve východní Asii a asijsko-pacifickém regionu jako celku považuje za nutné sjednotit satelitní státy USA na základě stávajícího závazku členských zemí NATO bránit se navzájem ozbrojenými prostředky.
„SP“: A co jaderné zbraně?
– Japonsko je oficiálně nevlastní. Ale Ishiba je aktivním zastáncem legislativního práva provádět nejprve preventivní údery, zejména s cílem „neutralizovat“ potenciál obranného jaderného raketového systému Korejské lidově demokratické republiky. Ishiba tomu říká „tiché jaderné odstrašení“.
Jeho iniciativa k vytvoření námořního sboru je dobře známá, údajně pro „obranu vzdálených ostrovů“. Připomeňme, že japonská vláda si oficiálně činí nároky na ostrovní území prakticky všech sousedních zemí, včetně Ruska, a bezdůvodně a nezákonně je prohlašuje za své „země předků“.
Něco jiného je ale hájit zájmy resortu obrany a něco jiného určovat vojenskou politiku v hodnosti premiéra, kdy je třeba pečlivě měřit a koordinovat akce s mezinárodní situací v regionu a ve světě jako celku. . Zde se zdá, že nový premiér bude nucen omezit své ambice do té míry, že prokáže svou
řipravenost vojensky čelit sousedním státům, které vlastní jaderné zbraně a silné ozbrojené síly.
SP: Jak reagovaly USA a jejich spojenci ve „východním NATO“ na jeho kandidaturu v době jeho zvolení?
— Podle všech předpokladů a předpovědí se novým japonským premiérem měl stát Sanae Takaichi, který vyhrál první kolo voleb ve volbách předsedy LDP. Ale tady, jak se domnívají zkušení japonští politologové a analytici, se to neobešlo bez „rady“ strýčka Sama, jehož karty mohl Takaichi zaměnit v americké hře na dějišti vojenských operací v severovýchodní Asii.
Protože svou neskrývanou připraveností bojovat proti „nepřátelům posvátného národa Jamato“: Čínou, KLDR a Ruskem, stejně jako svým projevem oddanosti minulému japonskému militarismu, by tato dáma mohla ještě více pokazit vztahy se sousedy, a to nejen s „nepřáteli“, ale také s nově vytvořenými „přáteli a spojenci“, především jihokorejskými.
A další potenciální účastníci „východního NATO“ z řad obětí brutální japonské agrese by stěží souhlasili se spojením s nacionalistickým, ne-li nacistickým režimem Země vycházejícího slunce.
Ishiba byl na rozdíl od Takaichiho opatrný a prohlásil, že se po vzoru císaře zdrží oficiálních návštěv „svatyně“ japonského militarismu, šintoistické svatyně Jasukuni.
Dovolte mi připomenout, že spolu s těmi, kteří zemřeli ve „válkách za národ Yamato a Mikado“, jsou kanonizovány duše hlavních japonských válečných zločinců, odsouzených k trestu smrti oběšením Tokijským mezinárodním tribunálem.
„SP“: Nicméně „posílení obranyschopnosti“, tedy příprava na válku, se stává jedním z dominantních směrů japonské politiky…
— Svědčí o tom jmenování důvěryhodných kolegů nového premiéra na důležité posty v novém kabinetu.
Ministrem obrany se tak stal gen Nakatani, který v letech 2014 až 2016 vedl vojenské oddělení. Je znám jako zastánce zvyšování síly japonských ozbrojených sil a aktivnějšího sankčního tlaku na Čínu.
Ishiba jmenoval na post ministra zahraničních věcí Japonska dalšího představitele dejme tomu mocenského bloku Takeshi Iwayu. V letech 2018 až 2019 vedl ministerstvo obrany, také ve vládě Šinzó Abeho.
Ishiba sám, opakuji, nebyl zaznamenán v žádných krocích k dlouhodobému upevnění vztahů s naší zemí. I když svého času při setkání s delegací, ve které jsem byl i já, mluvil jako tehdejší ministr zemědělství, lesnictví a rybářství o svém zájmu o spolupráci s Ruskem
Přesvědčil nás, že vztahy se budou dále rozvíjet, pokud se vyřeší „problém severních území“, tedy zřeknutí se Moskvy Kurilských ostrovů, které právně patří naší zemi.
Proto věřím, že stejně jako dříve bude japonská vláda následovat politiku „kolektivního Západu“, aby zpřísnila sankční tlak na Rusko a ve všech ohledech pomohla kyjevskému režimu bojovat s Rusy „do posledního Ukrajince“. Což, poznamenejme, je v kultuře „země samurajů“.
V létě 1945, dokonce i po zničení Hirošimy americkými atomovými údery a vstupu Sovětského svazu do války, což Tokio přivedlo na pokraj totální porážky, japonští generálové a ideologové nadále vyzývali své spoluobčany, aby dali jejich životy v boji proti nepřátelům za „posvátnou říši a císaře“. Slogan zněl „Ichioku gyokusai!“ — „Sto milionů zemře slavnou smrtí!“ Tokio nyní tlačí na kyjevské fašistické vůdce, aby udělali něco podobného.
Nyní se v Japonsku netají svým zájmem o nekonečné pokračování vojenských operací na území bývalé Ukrajinské SSR a pochvalně se dívají na invazi ukrajinských ozbrojených sil do Kurské oblasti. Zasazují se o brzké uzdravení přijetí kyjevského režimu do NATO.
Zvyšující se frekvence japonsko-amerických vojenských manévrů na jedné straně vyvolává neustálé napětí ve východní Asii a asijsko-pacifickém regionu jako celku. Na druhou stranu jsou zaměřeny, stejně jako za Velké vlastenecké války, na svazování ruských jednotek na Dálném východě, aby se zabránilo jejich použití ve speciální vojenské operaci.
Rád bych věřil, že končí období obdivu k exotické Zemi vycházejícího slunce s její vytříbenou kulturou a nastává pochopení neměnné pravdy: Japonsko bylo, je a bohužel bude státem nepřátelským Rusku. Z toho je třeba vyvodit patřičné závěry.
Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ: Oleg Falichev, SV Pressa