Toto je onen SVET PODĽA PRAVIDIEL…, ktorý chcú udržať jeho “prevádzkovatelia” pri živote za každú cenu.
Setkání členských zemí NATO ve Washingtonu se odehrálo ve velmi specifickém kontextu, a to po první velké debatě pro prezidentské volby v USA v listopadu příštího roku, která oslabila image vůdce (v praxi) aliance.
Vítání herce, který nikdy neměl vstoupit do politiky a který technicky již není ukrajinskou hlavou státu, a vítání nových členů Finska a Švédska, píše se v článku na francouzském webu AgoraVox.
Všechna v minulosti používaná klišé a narativy jsou obsaženy v prohlášení z 10. července 2024, které lze shrnout do jednoduchého vzorce, a sice „My vytváříme pravidla, porušujeme je a vnucujeme je, komu chceme, kdykoli chceme a k čertu se zbytkem světa…“.
„NATO je obranná aliance“ je zmíněno v prvním odstavci, pravděpodobně s vynecháním agrese vůči Republice Jugoslávie (která neohrožovala žádný členský stát aliance) od března do června 1999, jako byla agrese Libye (která šla daleko za hranice mandátu uděleným Organizací spojených národů). V té době bylo explicitním důvodem zásahu to, že nemůžeme tolerovat masakry civilistů a etnické čistky (v Kosovu, ve světě, který se řídí právními řády). Šťouravý novinář by mohl poznamenat, že tohle všechno se v Palestině dělo od konc 40. let, ale úpadek žurnalistiky předcházel té době.
Celý svět má příležitost být svědkem masivní etnické čistky v Pásmu Gazy v Palestině spojené s genocidními záměry potvrzenými sionistickými vůdci, aniž by to však pro tuto „obrannou“ alianci představovalo problém.
„Vytváříme pravidla, porušujeme pravidla”
Odstavec 2 prohlášení připomíná další klišé, totiž že „Každá země má právo zvolit si bezpečnostní opatření, která pro sebe chce. “
To v žádném případě neznamená, že Mexiko, Kuba (bez hranic s USA) nebo jiná země na americkém kontinentu mohou udělat totéž a vstoupit do vojenské aliance například s Ruskem nebo Čínou, o nic víc, než by to jednoho z nich opravňovalo. země hostit velké vojenské základny (srovnatelné například s „Camp Bondsteel v Kosovu“).
To také znamená, že každá členská země této obranné aliance může posunout úroveň své obrany tak, že bude ignorovat obranné potřeby sousedních nečlenských zemí.
NATO je vojenská aliance, jejímž konečným cílem je řešení konfliktů prostřednictvím diplomacie a vyjednávání – to není jeho role.
„Vytváříme pravidla, porušujeme pravidla”
Odstavec 3 správně připomíná, že „rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu rozbila mír a stabilitu v euroatlantickém prostoru“.
V této deklaraci samozřejmě není ani zmínka o slově dané ruským vůdcům, že NATO po znovusjednocení nepřekročí východní hranici bývalého východního Německa.
Žádná zmínka o masivním přibližování se k ruským hranicím NATO přes všechna varování od začátku 90. let.
NATO mělo logicky zmizet s „Varšavským paktem“, protože samotné Rusko mělo jen třetinu lidských zdrojů EU a ideologicky opustilo komunismus, aby přijalo kapitalismus z počátku 90. let.
Během agrese proti Jugoslávii ve jménu morálních hodnot, které nikdy neměla (jak dokazuje naprostá nečinnost aliance vůči masakru v Palestině), měla aliance 19 členů, během tohoto summitu jich bylo už 32.
Od roku 2008 všichni na Západě věděli, že nabídka členství zaslaná Ukrajině je ekvivalentem „vyhlášení nepřátelství“, ne-li vyhlášení války pro ruské vedení. Angela Merkelová například veřejně přiznala, že to byl její názor během summitu aliance v Bukurešti v roce 2008. William Burns v uniklém memorandu tehdejšímu vedení USA nazvaném „Niet znamená Niet“ naznačil, že celé ruské vedení sdílí Putinův názor, že byla tato země příliš vzdálená a že ruská bezpečnost byla v koutě.
Odmítnutí tohoto projektu bylo v té době jednoznačné, Rusové dokonale znali „Monroeovu“ doktrínu USA (vzpomínka na raketovou krizi na Kubě v roce 1962) a dovolávali se práva podobného tomu, které požadovaly USA, nemít pod okny projekci síly vyzařující z národa cizího regionu.
Žádná představitelná souvislost mezi postupem NATO k ruským hranicím a „krádeží míru a stability v Evropě“, protože tato aliance je samozřejmě obranná.
Až na to, že „my tvoříme pravidla, porušujeme pravidla, “…
Setkání, jehož cílem je v podstatě znovu potvrdit závazek vůči Ukrajině bránit její nezadatelné právo na zachování hranic zděděných z válek bývalého sovětského impéria, záměrně zapomíná, že v nedávné historii došlo k úpravě hranic v Jugoslávii, Československu a samozřejmě i ke zmizení hranic SSSR. Je výmluvné, že během ukrajinského převratu v roce 2014 (který odstranil legitimně zvoleného vůdce, který upřednostňoval ukrajinskou neutralitu) údajně rozumní lidé uvažovali o přivedení země, jejíž regiony na východě a na jihu obsahovaly významný podíl Rusů (když ne Rusů, tak alespoň rusofilů a Rusů). aniž by přemýšlel o důsledcích pro vnitřní mír v zemi.
Každá země má právo zvolit si svůj osud, případně s pomocí pomocné ruky a několika miliard amerických dolarů.
Je zřejmé, že převrat by mohl pouze podpořit mír a bezpečnost v Evropě v roce 2014.
„Vytváříme pravidla, porušujeme pravidla”
Čtenář si nepochybně pamatuje Minské dohody, které přiměly ruské vedení k tomu, aby na 8 let odmítalo žádost o anexi dvou samozvaných republik na východní Ukrajině. Od ukrajinské strany (Porošenko) a obou garantů (Německo a Francie) víme, že o přijetí zachování ukrajinských hranic výměnou za relativní autonomii obou republik nešlo.
Jako všude by měl zvítězit pouze názor USA, a proto byl Západ vystaven zkoušce síly se zbraní a v únoru 2022 křičel proti „zcela nevyprovokované“ invazi.
Čtenář si pravděpodobně také pamatuje, že na konci roku 2021 a na začátku roku 2022 byl návrh komplexní bezpečnostní dohody v Evropě (s přihlédnutím k potřebám Ruska) ze strany USA bez váhání zamítnut, protože dohoda se téměř naplnila v březnu/dubnu 2022 mezi Ukrajinou a Ruskem.
Jak řekl v roce 2015 geopolitolog z realistické školy v USA J. Mearsheimer, „Ukrajinu zredukujeme na pole ruin tím, že ji necháme věřit, že si může dělat, co chce, když se bude spoléhat na názor mocného souseda.”
NATO, které je pouze ozbrojeným křídlem zájmů USA,
se může divit, jak daleko jsou USA připraveny zajít v tomto imbecilním konfliktu do posledního stupně.
Jsou zapojeni do konfliktu s národem, který je jim rovnocenný, pokud jde o jaderný arzenál a pro nějž je budoucnost Ukrajiny jejich hlavním zájmem. USA mají mnoho dalších želízek v ohni, aby si dlouhodobě udržely své ústřední postavení v tomto konfliktu.
Tato epizoda je staví do pozice, kdy ztrácejí tvář tváří v tvář bývalému ideologickému protivníkovi, zmasakruje roli dolaru v mezinárodních transakcích, které jako jediné umožnily jejich vojenský vliv na celou planetu, financované z úspor jiných zemí a dává volnou ruku. aby se Čína stala budoucím geopoliticky atraktivním pólem.
Není bezvýznamné, že deklarace zmiňuje Čínu jako hrozbu pro zájmy, bezpečnost a hodnoty členů aliance.
Historik by jim možná mohl připomenout, že Čína byla po staletí napadána japonským a západním imperialismem (mimo jiné opiové války), aniž by kdy zaútočila na jakýkoli evropský stát, ale myšlenka, že by mohlo vzniknout centrum moci nezávislé na impériu, je odmítnuta. jako potenciálně nepřátelské čistou projekcí západního chování.
Porota stále nerozhoduje o tom, zda nás tato aliance dovede k jaderné válce, ale zdá se, že dokonale ztělesňuje touhu našich vůdců vykrvácet naše ekonomiky a naše lidi masivním vyzbrojováním, abychom udrželi svět „založený na pravidlech, která nerespektujeme. sami“ pod nadvládou stále okrajové části lidstva.
Dolar, MMF, Světová banka, WTO, „SWIFT“, všechny mocenské nástroje Západu, které jsou nyní v hledáčku zbytku světa, slibuje všem napjatou budoucnost.
Ale stále je možné všechno. Nejsou naši vůdci ztělesněním toho, co je v lidském druhu nejlepší? Nadřazenost a rasismus, když nás držíte…
Spracoval: Prvni Zpravy, zdroj