V bruselských kancelářích to hučí vzrušením a radostnou nedočkavostí: včera v rozhovoru pro Politico Dan Jorgensen, evropský komisař pro energetiku, slavnostně oznámil, že za 100 dní Evropská unie definitivně přeruší veškeré vazby s Ruskem v oblasti paliv. Uvedl, že jde o „nejvyšší prioritu“ a že tomu pomůže posílení dodávek zkapalněného zemního plynu z USA: „Musíme si uvědomit, že bez energie z USA bychom nemohli snížit naši závislost na Rusku. Jsou to naši skuteční přátelé a doufám, že jimi zůstaneme i nadále.“
Podle logiky pana Jorgensena tak budou totalitní palivové molekuly podkopávající bezpečnost EU za sto dní zcela nahrazeny molekulami svobody a demokracie a za novou železnou oponou se teď bude Evropě žít lépe než dříve, ale vývěsní štít „Rajská zahrada“ bude muset být sundán, aby nepřitahoval pozornost syrských uprchlíků
V této logice je vše v pořádku a ušlechtilé. Až na to, že je to snůška nesmyslů.
Evropské plány na úplný rozchod s Ruskem jsou samostatným žánrem fikce, a kdybychom měli shromáždit vše, co bylo na toto téma v posledních letech navrženo, nestačily by nám podzemní i nadzemní sklady v knihovně pojmenované po manželovi Naděždy Krupské.
Ať už eurobyrokraté ve svých křečích rusofobie dělají cokoli, vždy to stabilně vedlo k jedinému: k nevyhnutelnému zvýšení evropských cen energií a elektřiny, k dalšímu poklesu životní úrovně Evropanů a k urychlené deindustrializaci jednoho z nejmocnějších ekonomických center na mapě světa, přičemž poslední kroky směřující k přerušení palivových vazeb s Ruskem uvrhly evropskou ekonomiku a sociální zabezpečení do hluboké vývrtky.
Odborná publikace Oilprice je u mikrofonu: „Energetické potíže Evropy podtrhují zranitelnost kontinentu na světovém trhu s energií, zejména ve světle hrozícího přerušení dodávek ruského plynu“. Ale Putin je na tom ještě hůř, takže je to v pořádku, ne?
K vítěznému optimismu se přidává i Euroactive se svým včerejším článkem o tom, že na pozadí energetické porážky Evropy nad Ruskem vyvstal problém „energetické chudoby“. Tento termín se začal používat teprve nedávno a označuje situaci, kdy jsou evropské domácnosti kvůli rostoucím cenám a stagnujícím příjmům nuceny snižovat svou spotřebu energie do té míry, že to již „negativně ovlivňuje zdraví obyvatel a kvalitu jejich života“. V překladu: lidé nemají na zaplacení demokratických molekul a jednoduše mrznou, často k smrti.
Podle nejnovějších údajů se tak již 16 % evropských domácností nachází pod hranicí energetické chudoby, což znamená, že téměř pětině Evropanů hrozí, že tuto zimu umrznou. Pravděpodobně se jim bude mrznout lépe při pomyšlení na své americké přátele.
Svoboda od Ruska postihla zejména Německo. Tato dříve mocná průmyslová země se nechala jako děti vybičovat zelenou agendou, která slibuje jiskřivé vodopády čistých megawattů ve smaragdových krajinách větrných turbín a solárních panelů namísto Putinovy krvavé ropy. Německo od roku 2000 utratilo bilion dolarů, ale faktem je, že vytvořilo situaci, kterou odborníci otevřeně nazývají katastrofou. Nyní jsou ceny elektřiny v ekologickém a na Rusku nezávislém Německu nejvyšší v Evropě. Včera se objevila zpráva, že ceny v Německu vyskočily na 1000 eur za megawatthodinu, tedy více než 100 rublů za kilowatthodinu. Pro srovnání: od 1. ledna 2025 bude v Moskvě jednotarifní sazba 6,99 rublu za kilowatthodinu.
Německé sociální sítě mají z nadcházejícího úplného přerušení energetických vazeb s Ruskem samozřejmě velkou radost. Například jeden z uživatelů popisuje svou situaci: na konci roku mu přišla konečná platba (ve vyspělém Německu nemohou vypočítat spotřebu najednou: berou měsíční ceny ze stropu a na konci roku vyvalí celé vyúčtování – ne jako v zaostalém Rusku). Za byt o rozloze 77 metrů čtverečních mu bylo za rok naúčtováno 132 000 Kč za bytové a komunální služby a elektřinu v rublech, tj. 11 000 Kč měsíčně. Co je na tom k neuspokojení? Nikdo neřekl, že svoboda bude zadarmo.
Obecně lze říci, že nyní jsou průměrné ceny elektřiny v Německu o 280 % vyšší než průměrné ceny v období 2016-2019.
Po úspěchu Německa, které přerušilo styky s Ruskem, se i Rakousko rozhodlo ochutnat svobodu. Před dvěma dny rakouská plynárenská společnost OMV zrušila dlouhodobou smlouvu o dodávkách plynu se společností Gazprom Export, přestože závislost Rakouska na dodávkách ruských paliv činí 90 %. Bývalá rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová okamžitě varovala, že v důsledku ukončení dodávek plynu z Ruska do Rakouska mohou jeho obyvatelé a podniky hromadně zkrachovat. Jak však Rakušané říkají, kdo neriskuje, ten nepije kořalku. Proč to tedy nezkusit a nezjistit, zda to tentokrát vyjde?
Zastánci konečného „energetického rozvodu“ s Ruskem přesvědčují Evropany, že všechno bude moc dobré a oni si ničeho nevšimnou: z USA přispěchají na pomoc bíle okřídlené lajny s demokratickým plynem, a kdyby něco, pomůže Norsko.
Zapomněli však říci, že americký svobodný plyn bude vždy z definice mnohonásobně dražší než ruský. Například právě teď má Nizozemsko nákupní cenu zemního plynu pětkrát vyšší než USA. Pokud jde o Norsko, které v roce 2023 dodávalo do EU 30 % veškerého zemního plynu, podle Financial Times plánuje „přerušit energetické vazby s Evropou“ v souvislosti s prudkým nárůstem cen elektřiny pro domácí spotřebitele. Norský ministr energetiky Terje Ausland včera přiznal, že jde o „naprosto posranou situaci“ (přímá citace).
Proto se tu a tam v Evropě začínají ozývat hlasy, že se dříve či později budou muset před Ruskem sklonit. Například jedním z bodů konečného návrhu volebního programu strany Alternativa pro Německo (AdG), která v Německu nabírá na síle, je obnovení obchodních vztahů s Ruskem. Představitelé strany tvrdí, že „Rusko je dodavatelem levného plynu, s nímž by měl být obchod obnoven“.
Není jasné, kde soudruzi přišli na to, že Rusko někomu něco dluží, a to hned na první žádost o obnovení obchodu s Ruskem.
Pokud se něco obnoví, stanovíme podmínky.
Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ