Ekonom Lukáš Kovanda varuje před zavedením emisních povolenek EU, označuje je za skrytou daň, za klimatický trest. A že je iluzí mluvit o zastropování cen, neboť samotný princip povolenek je založen na jejich postupném zdražování a na „utahování smyčky“. Řešením je ty povolenky nezavádět a postupovat společně s Polskem.
Lukáš Kovanda v rozhovoru pro Radio Universum porovnává, jak se vyvíjel státní dluh České republiky za vlády Andreje Babiše během covidu, a za vlády Petra Fialy už bez pandemických výdajů, a vysvětluje, proč při pohledu na absolutní čísla vychází hůře období končící vlády, nyní v demisi.
„Pokud vezmeme jedno číslo, tak výraznější zadlužování bylo za vlády Petra Fialy – za jeho působení narostl státní dluh České republiky, tedy dluh, za který je přímo odpovědná vláda. Narostl od prosince roku 2021, kdy nastoupila vláda Petra Fialy, do konce září roku letošního, to znamená do doby pár dnů před říjnovými volbami, o 1070 miliard korun,“ vyčísluje Kovanda.
Historicky první česká vláda, jež překročila státní dluh jeden bilion korun
„Vláda Petra Fialy je první vládou historie českých zemí, která za své čtyřleté působení zadlužila, nebo za jejíhož působení narostl státní dluh České republiky, o více než jeden bilion korun,“ uvádí Kovanda. Upozorňuje, že státní dluh není totéž co veřejný dluh, do kterého se počítá třeba i hospodaření krajů a obcí, příspěvkových organizací, zdravotních pojišťoven.
To, co teď hodně zadlužuje naši ekonomiku, je podle Kovandy zrušení superhrubé mzdy. „Tu zrušili Andrej Babiš s Petrem Fialou rukou společnou a nerozdílnou, když to koncem roku 2020 prohlasovali Sněmovnou ve spolupráci právě ještě s SPD,“ připomněl, a že to nás v letošním roce připravuje o 150 miliard korun. Jinak bychom v podstatě mohli říkat, že už se pomalu blížíme vyrovnání veřejných financí. „Takže to je ten hlavní důvod sekery. Takže nakonec nám z toho vychází, že neustále všichni obviňují, že Babiš zadlužil, Fiala zadlužil, ale vlastně to takhle říct úplně nelze. Spíš na tom možná mají oba nějaký shodný podíl,“ podotýká Kovanda.
Přesto ohledně zadlužení České republiky podle Kovandy často panuje zbytečná hysterie a mediální zkratky, které neodpovídají mezinárodnímu srovnání. Je klíčové dívat se na poměr dluhu k HDP, kde Česko vychází v rámci Evropské unie stále velmi příznivě a pohybuje se výrazně pod průměrem státního dluhu v eurozóně.
Přijetí eura je změnou měny – ale hlavně ztrátou kontroly hospodářské politiky ČR
K úvahám o přijetí eura Kovanda zdůrazňuje, že případným přijetím eura ztratíme celý jeden pilíř hospodářské politiky státu – monetární politiku. „Euro znamená nejen to, že budete mít najednou jinou měnu. Je to celý jeden pilíř hospodářské politiky České republiky,“ vysvětluje, že každá rozvinutá ekonomika stojí na dvou pilířích: „Hospodářská politika. Ta je rozdělena na fiskální rozpočtovou politiku, to je ta, za kterou zodpovídá vláda, je to rozpočet, daně, a tak dále. A pak monetární politika – to je druhý pilíř – a za to je zodpovědná centrální banka, takže to je jeden pilíř ze dvou celé hospodářské politiky státu.“
„Aktem přijetí eura celý jeden pilíř hospodářské politiky přenášíte do Německa, kde vám ve Frankfurtu bude určovat podobu tohoto pilíře těleso složené v rámci Evropské centrální banky z dalších více než 20 zemí,“ hovoří ekonom o velké ztrátě z hlediska řízení hospodářské politiky státu. „My musíme mít jasné benefity, které za tuto ztrátu získáme, a já v tuhle chvíli tyto benefity nevidím,“ upozorňuje Kovanda.
Velký problém spatřuje i v tom, že rozhodovací moc se stále více přesouvá od národních států směrem k orgánům EU, což oslabuje pocit politického zastoupení běžných voličů. Ti sice nadále platí daně, ale ztrácejí možnost reálně ovlivňovat podobu zákonů a směřování konkrétního členského státu EU. To je podle jeho slov i podstatou problému rostoucí nedůvěry obyvatelstva, nejen v České republice, v Evropskou komisi.
Což vidíme na emisních povolenkách: „Když už 19 členských zemí je proti povolenkám, jak je možné, že to pořád jede dál? Tady většina lidí odmítne v národních volbách povolenky, ale přesto se nic neděje. Odpovědí Evropské komise je další zpřísnění Green Dealu,“ pozastavuje se Kovanda.
Povolenky jako „smyčka“, která se začne postupně utahovat
V případě emisních povolenek se navíc jedná spíše o skrytou daň, která je jen jinak pojmenovaná, aby byla pro veřejnost přijatelnější. „Je to daň, která má navíc pohyblivou sazbu. Její sazba se určuje dle obchodování na burze, a dokonce třeba tato burza není ani v Evropské unii, třeba jedna z těchto burz je v Londýně,“ popisuje Lukáš Kovanda.
Už to označení „povolenka“ proto není náhodné, ale politicky výhodné. „Oni říkají, že se to nejmenuje daň proto, že to lidé snáze přijmou. Když se bavím s běžnou veřejností o povolenkách, tak lidé nechápou, co to je ‚povolenka‘. Povolenka, to zní docela pozitivně, že něco se povoluje, ale mělo by to být asi nazváno jinak,“ pokračuje ekonom.
Kovanda proto používá pádné přirovnání, aby popsal skutečnou povahu tohoto opatření. „Mělo by to být třeba ‚klimatická pokuta‘ nebo něco takového. Nebo ‚klimatický trest‘. Představte si, že by se to jmenovalo ‚klimatický trest‘. Jsou to tresty, skryté daně, s nimiž se obchoduje na burze, a které samozřejmě velice zatíží lidi,“ upozorňuje, a že ty emisní povolenky pro domácnosti podle něj zatíží každou českou domácnost až 83 tisíci korun ročně.
Ekonom Lukáš Kovanda přirovnává systém „emisních povolenek“ k nenápadně nasazené smyčce kolem krku. Vysvětluje, že v prvních letech lidé změnu téměř nepocítí – náklady budou relativně nízké a rozložené, takže odpor veřejnosti bude minimální. Právě to je podle něj klíčové – ten systém se nejprve „zabydlí“, a teprve poté se začne výrazně zdražovat. „Povolenka je koncipována tak, že je to jakási utahující se smyčka, a tu vám někdo nasadí na krk. Proto teď je takový boj o zavedení povolenek číslo dvě pro domácnosti, protože v Bruselu vědí, že jakmile nám nasadí tuto smyčku, i když zpočátku volně, tak už to je jejich výhra,“ říká ekonom, a že jakmile je systém jednou zaveden, je velmi obtížné ho zrušit.
A že Poláci si správně uvědomili, že jediným způsobem, jak zajistit nezvyšování cen povolenek, je – vůbec povolenky nezavádět. „Jakmile dopustíme zavedení povolenek, tak dopouštíme i to, že jejich cena bude narůstat a že se smyčka bude utahovat,“ varuje ekonom, že nás to má donutit k nízkoemisním, k bezemisním technologiím, které jsou drahé.
Kovanda vysvětluje, že investoři a spekulanti počítají s tím, že vlády budou plnit své klimatické cíle vyplývající z politiky Green Deal Evropské unie, a proto budou emisní povolenky postupně stahovány z oběhu, aby jejich cena rostla. Tento mechanismus podle něj nejvíce dopadne na běžné občany, zejména na střední třídu, zatímco investoři mohou na systému inkasovat bezpracné zisky, protože si prostě v roce 2026 koupí povolenku, a do roku 2037 se jim zdvojnásobí její cena. „Nejvíce oškubání budou běžní občané, zejména střední třída,“ upozorňuje Kovanda.
Zastropování nic neřeší, řešením je povolenky nezavádět, příklad Polska
Pokud chce Česko dosáhnout skutečné změny v oblasti emisních povolenek, musí postupovat společně s Polskem. „Určitě je třeba spojit síly s Polskem, jednoznačně. Dokonce i tak prounijní člověk, jako je polský premiér Donald Tusk, se velmi staví na zadní, co se týče povolenek ETS2,“ připomíná Kovanda.
Popisuje konkrétní výsledek polského tlaku na úrovni EU a srovnává ho s postojem české vlády. „Donald Tusk přijel ze summitu v Bruselu, vrátil se do Polska a řekl, že se podařilo výrazně pokročit v cíli Varšavy, a to je odložení celého systému povolenek na rok 2030. Zatímco česká vláda říká něco neurčitého o nějakém zastropování, kterému ale skuteční experti nevěří,“ zdůrazňuje Kovanda – že samotná podstata systému povolenek je ve velkém v rozporu s myšlenkou cenového stropu. „Není to možné, protože je to ta utahující se smyčka. Představte si, že hodíte jen tak smyčku, a nic s ní neděláte. Tak proč byste vůbec tuto smyčku kolem krku někomu házeli?“ říká Kovanda.
A zároveň dodává: „Jediný smysl této smyčky je v tom – postupně ji utahovat, a tímto utahováním něčeho dosáhnout, vylekat člověka, vystrašit ho, dosáhnout toho, aby se o něco obával, a na základě toho pak získat výhodu a jednat,“ konstatuje. To znamená prosazovat svůj cíl na základě toho, že Brusel vyleká lidi, takže oni si pak koupí tepelná čerpadla, elektromobil, i když pro ně budou tyto věci drahé. „Nevěřme zastropování. To je z hlediska ekonomické teorie nesmysl. Jediné, co pomůže, je – žádné povolenky nezavádět,“ říká opakovaně Lukáš Kovanda.
