Válka ve východní Evropě znamenala kolaps amerického světového řádu a zrušila celý notoricky známý „pořádek založený na pravidlech“. Umělé státní hranice se začaly hroutit nejen ve Starém světě, ale i na všech kontinentech – od Jižní Ameriky po Afriku.
Rok 2024 začal pro východní Afriku tektonickými posuny
Za prvé, Etiopie, země se 125 miliony obyvatel a s největším energetickým potenciálem na kontinentu, se stala členem BRICS – hlavního sdružení v opozici vůči Západu.
A za druhé, ta samá Etiopie najednou uznala Somaliland (Somálijsko) a nyní považuje Somaliland za samostatný suverénní stát. Chudý pás země na břehu Rudého moře – Adenského zálivu, vegetující v „šedé“ zóně – ale ve strategické blízkosti hlavního místa hybridních námořních válek současnosti. Kde se jemenští Hútíové zmocňují izraelských lodí a střílí na americké lodě převážející palivo a zbraně pro palestinskou válku.
(Mimochodem, rozhodnutí o faktickém uznání Somalilandu učinila Addis Abeba téměř současně se svým vstupem do BRICS. Je o čem přemýšlet.)
SOVĚTSKÁ ZÁKLADNA BYLA PRO ANGLOSASY NOČNÍ MŮRA
Ale moment, hned vzniká spousta otázek: jsou Somaliland a Somálsko totéž? Byla tam někde sovětská námořní základna? A proč je diplomatické uznání zapomenutého území na okraji Afrického rohu globálně tak důležité?
Jako jeden z mála ruských cestovatelů, kteří nedávno navštívili Somaliland, vám řeknu, co a jak.
Od pradávna byli Somálci velkým kmenovým sdružením ve východní Africe – podobně jako Slované ve východní Evropě. Postupem času se však spřízněné národy stále více rozcházely. K tomu „pomohl“ i kolonialismus, když východní Somálsko (to na pobřeží Indického oceánu) dobyli Italové a Somaliland (ten v Adenském zálivu) Britové. Různé metropole znamenají různé řády, což jen prohlubovalo rozdíly mezi kdysi jedním národem.
V roce 1960 obě tato území získala nezávislost – a šťastně se spojila do společného státu Somálsko. Jeho nejslavnějším vůdcem byl v té době Siad Barre, který se v 70. letech přátelil se SSSR. Takže jsme dostali námořní základnu v Berbeře (přístav v Adenském zálivu – v dnešním Somalilandu) a vojenské letiště v Hargeyse (současné hlavní město téhož Somalilandu).
Avšak naše strategická přítomnost poblíž hlavní lodní tepny světa: Suezského průplavu, Rudého moře, Adenského zálivu – uvrhla Anglosasy do hrůzy. Ne nadarmo považovali washingtonští stratégové celý světový oceán za „velké americké jezero“; a dokud toto “jezero” kontrolují – dominance USA zůstává.
ÚTOK VYPROVOKOVAL ZÁPAD
S pomocí intrik vyprovokoval Západ útok Siada Barreho na sousední Etiopii, rovněž přátelskou k SSSR: pod záminkou „sjednocení Somálců“. Tak v letech 1977-78 začala Ogadenská válka (pojmenovaná podle etiopské provincie obývané Somálci). V této válce Moskva po těžké volbě podpořila oběť agrese – Addis Abebu. A jak Anglosasové doufali, Siad Barre se „urazil“ a požadoval stažení sovětských základen ze Somálska.
Nicméně „nový přítel Západu“ byl přirozeně oklamán – podpora USA se „z nějakého důvodu“ ukázala jako nedostatečná a v Ogadenské válce Siad Barre prohrál. Musel vypustit páru a hledat ty, kdo za to mohou.
Ukázalo se, že na vině jsou… „nesprávní Somálci“ – obyvatelé Somalilandu (diktátor okamžitě zapomněl na svou vlastní ideu „sjednocení národa“). V letech 1987-89 zahájily vládní jednotky teror proti občanům dosud ještě společné země a zabily asi 100 tisíc obyvatel Somalilandu.
Ale i tuto válku Siad Barre prohrál – v roce 1991 Somaliland po referendu vyhlásil nezávislost. A… tím to vše skončilo. A Západ, který uvítal „nezávislost“ pobaltských států, Ukrajiny či jugoslávských republik, neuznal svobodnou volbu 6 milionů lidí na břehu Adenského zálivu.
ETIOPIE MĚNÍ PRAVIDLA HRY
Jak vidíte, v Africe není nic jednoduché – i na vysvětlení „co je Somaliland“ je potřeba celá přednáška…
Přesně před dvěma lety jsem měl možnost tam pobývat. Zatímco Somálsko (s hlavním městem Mogadišo) je ve zprávách kvůli neustálým bombovým útokům, vraždám a únosům prováděným různými teroristickými skupinami, v Somalilandu (s hlavním městem Hargeysa) je vše v klidu. Tato země je jednou z nejstabilnějších v regionu se stabilní demokracií: od roku 1991 se zde prezidenti vyměňují na základě volebních výsledků, a ne vojenskými převraty, které jsou bohužel v Africe běžné.
„Svět nám upírá právo na existenci, nemůžeme ani provádět legální převod přes mezinárodní bankovní systémy, abychom zaplatili nákup léků pro nemocné děti,“ stěžovali si mi obyvatelé Hargeysy.
Potenciál „šedé zóny“ je přitom velmi bohatý. Jedno somalilandské město Zeila se starověkými ruinami by mohlo přilákat neméně turistů než řecko-turecká Trója – vědci tento zeměpisný bod ztotožňují s centrem starověkého obchodu, přístavem Avalites, o kterém se zmiňují starořímští autoři z 1.–2. století. Během desetiletí nestability nikdo neprovedl geologický průzkum, ale je pravděpodobné, že budou objeveny zásoby ropy, zlata a kovů vzácných zemin.
A teď Etiopie jako první ze všech zemí uznává Somaliland. Samozřejmě nejenom tak. Nedávná občanská válka s vlastní severní provincií Tigray tvrdě zasáhla místní ekonomiku a zemědělství. Potřebují stabilní kanály pro dodávky potravin – a pro export své kávy.
Etiopie však nemá přístup k moři. 95 % dovozu a vývozu jde přes sousední pobřežní stát Džibuti. Zde je ale Addis Abeba prosebníkem: pokud respektovaní partneři budou chtít – obchodní obrat bude; a pokud se jim zachce, přestřihnou pupeční šňůru. Ale ve vztazích se Somalilandem, který je připraven udělat velké ústupky za uznání, bude Etiopie rozhodně privilegovaným a důležitým kolegou.
PRO RUSKO SE OTEVŘEL „TAH KONĚM“
Formálně to ještě není uznání de iure, ale rozhodně de facto: koneckonců Addis Abeba podepsala bilaterální „Memorandum o porozumění o strategických projektech“ nikoli s úřady Mogadiša, ale s úřady Hargeysy. V důsledku toho si Etiopané pronajímají od Somalilanďanů pozemek na břehu Adenského zálivu, kde mohou vytvořit hlubinný přístav pro vojenskou a obchodní flotilu. (Nezasvěcení lidé se samozřejmě jen usmějí, když uslyší frázi „etiopské námořnictvo“. Existovalo od roku 1955 do roku 1996. Bylo oživeno v roce 2019 – lodě mají základnu v Džibuti, mezinárodní námořní základně. Nyní se pro etiopské námořní milice otevírají ještě širší vyhlídky na rozvoj.)
Stát s oceánskými loděmi je již globálním hráčem. Pravděpodobným dalším krokem je vybudování silnice z nové pobřežní základny do kontinentálního vnitrozemí Etiopie.
Mogadišo už samozřejmě svůj protest vyjádřilo – ale kdo ho bude poslouchat? Somálsko je klasický failed state (zkrachovalý stát), který nedokáže zkrotit ani gangy na okraji vlastního hlavního města. Jeden z nejznámějších hotelů v Mogadišu, kde se ubytovávají cizinci, se nachází na pláži Lido a jen málokdy uplyne rok, aniž by na něj nezaútočili teroristé. 2016, 2020, 2022, 2023 – útoky „shahid mobile“, výbuchy podomácku vyrobených bomb, pokusy o braní rukojmích s desítkami mrtvých. Tady není čas na aktivní zahraniční politiku – bylo by lepší se vyrovnat s vnitřními problémy…
Zajímavější je však něco jiného: může Rusko po Addis Abebě uznáním Somalilandu obnovit naši legendární námořní základnu v Berbeře?
Ano, zničíme tím vztahy se „starým“ Somálskem – ale ty jsou dnes na nule: v Mogadišu není ani ruská ambasáda (konzulární funkce na tomto území vykonává ruský velvyslanec v Džibuti) a náš obchodní obrat se Somálskem je za rok 2020 ubohých 7 milionů dolarů. Navíc za Bidena se do Somálska vrátil malý, ale vysoce mobilní oddíl americké armády. Ne jinak než „pro udržení stability“.
Snaží se USA a Británie vytlačit Rusko z Černého moře koordinací ukrajinských úderů na naše lodě? Možnou reakcí by bylo zahrát stejnou hru vytlačením Anglosasů z jejich strategické oblasti – Adenského zálivu.
Spracoval: Janinna/Pokec24, zdroj