Když volby prohrají “populisté”, obejde se to bez kraválu, pozoruje Ivan Hoffman. Pro liberální aktivisty ovšem podle něho volbami nic nekončí. „Berou je jako pouhou epizodu ve svaté válce proti starému, neprogresivnímu světu. A svolávají demonstrace.“ Jako příklad si bere třeba Srbsko.
Hlavním poraženým v srbských volbách je s pěknými 23,58% hlasů proevropské, progresivní, liberální hnutí Srbsko proti násilí. V Evropě už se stává tradicí, že proevropští liberálové nemají chuť prohrávat a tak když dostanou na frak, svolávají demonstrace. Srbské nepokoje jsou pikantní tím, že demokratičtí sympatizanti „Srbska proti násilí“ stříleli do oken volební komise, napadali její zaměstnance a podle televizní stanice N1 tito aktivisté srazili k zemi a zbili i sedmdesátiletého ředitele republikového odboru statistiky.
Když volby prohrají „populisté“, naposledy v Polsku, ale před časem i u nás, obejde se to bez kraválu. Prohrát a respektovat výsledek chce jistou noblesu. Populisté si řeknou: „Škoda, ale není všem dnům konec a snad to příště dopadne lépe, až lidem dojde, že se nechali progresivními liberály a samozvanými demokraty obelhat a ožebračit…“ Pro liberální aktivisty ovšem volbami nic nekončí. Berou je jako pouhou epizodu ve svaté válce proti starému, neprogresivnímu světu.
Prozápadní ulice má v Srbsku jako záminku k demonstracím „dovoz zahraničních Srbů k volbám autobusy do Bělehradu“. To mimochodem „znepokojilo“ i EU, OBSE a Bílý dům. Slovenský analytik Eduard Chmelár k tomu poznamenal, že EU a OBSE kupodivu neznepokojilo, že progresivci sváželi k volbám zahraniční Slováky vlaky a ironicky pochybuje, že by pointa spočívala ve volbě dopravního prostředku.
Srbské volby ukázaly, že prezident Alexandar Vučič má na své straně většinu národa, který Západu jen tak nezapomene “humanitární” bombardování a stejně tak nezapomene, že tehdy Rusko stálo na straně Srbů. Právě nechuť Vučiče přidávat se k protiruským sankcím brzdí přístupové rozhovory a integraci Srbska do EU. Že je Brusel alergický na politiku „všech azimutů“, ale není pro Srby nutně tragédií. Dnes už je každému jasné, že členstvím v EU se pro nově příchozí myslí členství na evropské periférii. V delším horizontu nevýhody převažují nad výhodami. Pokud se přístupové rozhovory zkomplikují a protáhnou, má Srbsko šanci, že se EU rozpadne dřív, než Srbsko pohltí a vytuneluje.
Zajímavý moment, který provází volby především právě v zemích na unijní periférii, jsou volební úspěchy liberálních, respektive protinárodních partají v metropolích. Nebude náhoda, že baštou liberálů jsou Praha, Bratislava, Varšava a v Srbsku Bělehrad. Důvodů bude víc. V hlavních městech bývá vyšší životní úroveň a tím pádem menší důvod k nespokojenosti. V hlavních městech se navíc koncentrují elity napojené na bruselské peníze, a kdo spolupracuje, respektive kolaboruje s unijními strukturami, logicky sympatizuje s chlebodárcem.
Nervozita liberálních progresivců po prohraných volbách nemá logiku vzhledem k tomu, že země, kde liberálové prohrají, má Brusel beztak pevně pod kontrolou. Možná jsou ale nervózní z toho, že okno příležitostí se jim zavře dříve, než se dostanou k moci, čili k volební kořisti. Evropa pod vedením progresivních fanatiků nemá budoucnost, z čehož plyne, že v Evropě nemají budoucnost progresivní fanatici.
* zdroj
** súvisiace články
