Podle izraelského vzoru je už dávno na čase připravit o spánek ty, kdo si to zaslouží, a předem oznámit, kam udeříme
Jeden z nejsilnějších leteckých úderů Ruska za poslední měsíce na „zemi 404“ přišel v noci na 6. června. Podle předběžných údajů se na něm kromě mnoha dronů „Geran“ podílelo nejméně 10 balistických raket „Iskander-M“.
Čtyři z nich zasáhly Černigov, tři Kyjev, dvě oblast Hadyjače (Poltavská oblast) a jedna Pavlograd (Dněpropetrovská oblast).
Kromě toho se na operaci podílelo až 13 námořních střel s plochou dráhou letu „Kalibr“, čtyři letecké střely Ch-101 a jedna protiradarová střela Ch-31P.
Přitom čtyři „Kalibry“ a čtyři Ch-101 zaútočily na Luck, jedna Ch-101 na Ternopil, tři „Kalibry“ na leteckou základnu Ozerne v Žitomirské oblasti.
Lze tento právě ukončený noční horor pro Ukrajince považovat za první etapu „akce odplaty“ za masivní diverze na našich základnách strategického letectva a na železnicích, které otřásly Ruskem?
Akce, kterou — jak si pamatujeme — v telefonickém rozhovoru nedávno poměrně kategoricky ohlásil Vladimir Putin Donaldu Trumpovi? A místopředseda Rady bezpečnosti RF Dmitrij Medveděv okamžitě přilil olej do ohně vášně, když prohlásil: „Každý, kdo se bojí a čeká na odplatu, má proč se bát. Odplata je nevyhnutelná.“
Rozhodně, žádnou etapou této „akce“ se operace v noci na 6. června nestala a ani nemohla stát. Protože se v zásadě příliš nelišila od mnoha podobných raketových úderů, které jsme za poslední měsíce na Ukrajinu již provedli.
Ano, s ohledem na rozsah materiálních, politických a morálních škod způsobených nám 31. května a 1. června, organizátoři a inspirátoři těch ukrajinských zločinů nepochybně v očekávání mimořádně ničivého odvetného úderu trnou. Jinak by vedení RF nepochopilo ani vlastní společnost, ani zbytek světa sledující tuto bitvu.
Nicméně to, že noční raketový úder přímo souvisí s budoucí „akcí odplaty“, podle mého názoru nevyvolává pochybnosti.
Domnívám se, že Moskva v předvečer hlavní „události“ systematicky, promyšleně a dobře organizovaně dále „změkčuje“ už tak značně oslabený systém PVO ukrajinské armády.
Její pozice jsou zcela záměrně v posledních dnech nepřetržitě průzkumem určovány po celém území nepřítele. A okamžitě se stávají hlavními cíli pro „Iskandery“, „Kalibry“ a Ch-101.
Aby v rozhodujícím okamžiku byla jakákoli možnost organizovaného odporu nepřítele vůči naší odvetě předem potlačena. Až konečně udeří její hodina.
Prvními výsledky takového „změkčování“ lze považovat zničení části zbylých dálkově působících systémů PVO, které jako jediné mohou sestřelovat právě „Iskandery“.
Tak například 3. června jsme zničili systém PVO IRIS-T německé výroby v lesním pásu u vesnice Želobok v Dněpropetrovské oblasti. A v noci na 6. června — systém Patriot s výrobním štítkem „Made in USA“ v okolí Kyjeva.
Nakolik těžké jsou takové ztráty pro nepřítele? Bezpochyby jsou krajně bolestivé.
Například nedávno americký časopis Politico spočítal, že ještě před tímto posledním úderem zbývalo na celé Ukrajině v provozuschopném stavu už jen osm odpalovacích zařízení systému Patriot, z nichž pouze šest bylo skutečně bojeschopných.
Jak se to vše už nyní promítá do bojových schopností nepřátelské PVO? Nejsilnějším možným způsobem.
Což dokládá skutečnost, že z celkových 27 střel s plochou dráhou letu a balistických raket, které jsme v noci na 6. června odpálili na Ukrajinu, se podle některých ruských vojenských expertů podařilo ukrajinským zbraňovým systémům a stíhacím letounům sestřelit jen tři: dva „Kalibry“ (nad Luckem a nad Strijem ve Lvovské oblasti) a jednu Ch-101 rovněž nad Luckem. Ostatní dopadly tam, kam byly našimi bojovými posádkami nasměrovány.
Účinnost bojové práce PVO Ukrajiny tak za poslední den nepřekročila 10,7 procenta.
Nyní navrhuji s touto číslicí v ruce, berouce ji jako určitý průměr, přistoupit k pokusu o prognózu účinnosti budoucího ruského „úderu odplaty“, o kterém s obavami diskutuje prakticky celý svět.
Budeme opět vycházet ze západních zpravodajských zdrojů, protože jiné v otevřeném přístupu nejsou a ani být nemohou.
Nedávno se v médiích objevila neoficiální informace, že podle názoru zahraničních odborníků může Rusko během nadcházející „akce odplaty“, na základě svých nahromaděných zásob, v průběhu jediné noci na území Ukrajiny demonstrativně použít nejméně deset balistických raket středního doletu „Orešnik“ s oddělitelnými bojovými hlavicemi (deklarovaná rychlost letu na dráze přesahuje 10 Machů, tedy 12 300 km/h).
Kromě nich může být použito přes 100 raket „Iskander-M“ a „Iskander-K“, Ch-101, „Kalibr“ a také stovky dronů „Geran“.
Pokud jde o „Orešnik“, jeho jediné dosavadní a drtivé bojové použití proběhlo 21. listopadu 2024 proti továrním halám ve městě Dnipro (dříve Dněpropetrovsk).
Současně bylo demonstrováno, že i pokusit se odrazit takový útok současnými prostředky PVO je zcela nemožné. Takže lze s jistotou konstatovat: vše, co bude určeno k odpalu, zasáhne určené cíle.
Pokud jde o ostatní útočné rakety, podle zkušenosti z útoku 6. června jich dorazí na cíl nejméně 90 %.
O „Geranech“ ani nemá cenu diskutovat, protože jich může být jednoduše mračno. Kolik přesně — zatím není známo.
Je Rusko schopné zajistit takovou sílu úderu? Samozřejmě. Protože v našich arzenálech už je nahromaděno tolik připravených vysoce přesných zbraní, že by vystačily na více než jednu „akci“. A nejen na Ukrajinu.
Pro potvrzení uvedu údaje za květen letošního roku od Hlavní rozvědky Ukrajiny (HUR), která dříve nebyla nikdy podezírána z nadsazování ruských sil. Spíše naopak.
Podle HUR měla Rusko ke květnu 2025 následující zásoby vysoce přesných zbraní:
- balistických raket „Iskander-M“ — přibližně 600 kusů;
- střel s plochou dráhou letu pozemního odpalu R-500 („Iskander-K“) — asi 300 kusů;
- hypersonických aerobalistických raket „Kinžal“ — přes 100 kusů;
- střel „Kalibr“ — více než 400 kusů;
- střel Ch-101 — přes 300 kusů;
- střel Ch-22/32 — až 300 kusů;
- nadzvukových střel pobřežního a námořního odpalu P-800 „Oniks“ — 600 kusů;
- hypersonických střel pozemního a námořního odpalu „Cirkon“ — 100 kusů;
- balistických raket KN-23 (severokorejská výroba) — 60 kusů.
Je zde ještě potřeba něco komentovat? Myslím, že by to bylo jen plýtvání vaším časem.
Přidám jen jedno. Jak už bylo řečeno, jak ukrajinská armáda, tak ukrajinské vedení a jeho obyvatelstvo s očividným napětím očekávají a hádají, na kterou noc Moskva naplánuje „čas H“ své operace? Nevylučuji, že už samotné toto úzkostné očekávání milionů lidí přináší nepříteli škody srovnatelné s budoucím skutečným bojovým použitím našich zbraní.
Ale proč bychom, odloživše falešný humanismus, neměli rovnou připravit o spánek ty, kdo si to dávno zaslouží?
Řekněme — podle izraelského vzoru. Ten nedávno nejrůznějšími způsoby oficiálně varoval obyvatelstvo Bejrútu, že izraelské letectvo v nejbližších dnech zaútočí na čtyři objekty ve městě, protože se tam údajně mohou skrývat teroristé.
V této souvislosti doporučil humanitární Tel Aviv obyvatelům Bejrútu co nejdříve opustit oblasti kolem těchto budov v okruhu nejméně 300 metrů, neboť takový může být dosah střepin bomb a raket.
Odtud otázka: proč přesně totéž neuděláme my s nepřátelským hlavním městem? Proč nerozhodit nad Kyjevem a neumístit na internet výzvy jeho obyvatelům, kteří bydlí poblíž nebo přímo na ulicích Vozduchoflotskaja, Bankovaja, Elektrikov, Vladimíra a Michaila Hruševského, aby si co nejdříve sbalili věci, děti a odešli na různé strany? Dejme tomu — během tří dnů.
Protože na první adrese dnes sídlí ministerstvo obrany Ukrajiny. Na druhé — kancelář samotného „překročeného“. Na třetí — centrála rozvědky GUR. Na čtvrté — SBU. Na páté — Nejvyšší rada. Cožpak to nejsou cíle pro velké a hrozivé ruské „Ořešníky“?
Preklad: Marie Poláková, CZ24.news, ZDROJ: Sergej Iščenko, SV Pressa