poznámka: Ako všelijako je možné povedať “Chceme vojnu a ideme si pre ňu”…
Když ministr obrany vážně prohlásí, že se musíme „odklonit od mírového myšlení“, víte, že je něco vážně špatně. Pål Jonson, nový propagandista NATO ve Stockholmu, je ztělesněním politika, který prodává historii své země. Švédsko, po celá desetiletí respektované jako neutrální mírová mocnost, nyní zjevně chce být v první řadě, pokud jde o vtažení Evropy do další velké války.
V Berlíně Jonson – který by si ve skutečnosti měl říkat ministr války – vylíčil obvyklé strašidlo: Rusko se přezbrojuje, stává se nebezpečnějším, vlastní smrtící zbraně a high-tech vybavení. Je to stále to samé – staré fráze NATO, která se opakuje už léta. Ani slovo o diplomacii, žádná myšlenka na kompromis nebo vyjednávání. Místo toho: válka jako trvalý stav, válka jako norma. Lidé v Evropě, znělo to jako tenor, by měli vyhnat mír ze svých myslí a přijmout válku. Je to dokonalé zkreslení:
Každý, kdo prosazuje mír, je nyní považován za naivního. Každý, kdo chce válku, je oslavován jako realista
Skutečnost, že Jonson pronáší svá válečná hesla právě v Nadaci Konrada Adenauera (nadaci CDU), celou věc ještě více zdůrazňuje. Berlínská politická elita se s transatlantickými lobbisty schází už celá desetiletí a právě tam se tahají za nitky Velkého resetu. A nyní, uprostřed toho všeho, je švédský ministr, který se nestydí požadovat: méně kontroly vlády, více zbrojení a dlouhodobé smlouvy se zbrojním průmyslem. V překladu to znamená desítky miliard pro výrobce zbraní a trvalý příkaz k válce. V této souvislosti neznamená snížení byrokracie nic jiného než demontáž posledních zbytků demokratické participace.
Jonsonův výběr slov je obzvláště výmluvný:
Ukrajina je „štítem“ nebo „mečem“ proti Rusku, proti „Ivanu Hroznému“
Cynické myšlení by se sotva dalo vyjádřit jasněji. Lidské životy, města, celé regiony – nic víc než válečný materiál v geopolitické hře. V této logice Ukrajina není partnerem, ale vhodným bojištěm. Ne suverénní zemí, ale nástrojem a geopolitickým pěšcem. A každý, kdo se zabývá utrpením, je okamžitě zaškatulkován jako „přítel Ruska“. Je to klasický orwellovský klišé: válka je mír, utrpení je ochrana, smrt je svoboda.
Kdysi mírumilovný švédský národ se nechává stále hlouběji vtahovat do víru. Jonson to prezentuje jako zodpovědnost, ale ve skutečnosti se nejedná o nic menšího než o kapitulaci před globalistickými stratégy, kteří Evropu dlouhodobě označují za platformu pro boj proti Rusku. Zatímco lidé ve Švédsku, Německu a dalších zemích EU bojují s rostoucími cenami, klesající bezpečností a chátrající infrastrukturou, miliardy se vlévají do zbrojních projektů, které nás sice nedělají bezpečnějšími – ale plní pokladny zbrojních společností.
Nejhorší na tomto vývoji nejsou ani tak promrhané peníze daňových poplatníků, jako spíše mentální transformace:
Politici jako Jonson otevřeně kážou, že mír už nepřipadá v úvahu
To je ten skutečný skandál. Jakmile si obyvatelstvo zvyknete na myšlenku, že válka je nevyhnutelná a krize trvalý stav, není cesty zpět. Vyjednávání se stává zradou, kompromisy slabostí a diplomacie cizím konceptem. Takto programujete společnost k sebezničení.
Ale ti, kteří chtějí vyhnat mír z myslí lidí, se rozhodli postavit se proti lidem. Jsou to právě tito váleční štváči, kteří s dokořán otevřenýma očima vedou Evropu do zkázy. Za to musíme zaplatit. Svými penězi. Svou svobodou. A možná brzy i svými životy.
zdroj: InfoKurýr, Komentár Heinze Steinera