V poslední době se stále častěji objevují analýzy situace na Dálném východě, které naznačují, že právě tam by mohlo být další velké bojiště – či chcete-li zástupná válka, tentokrát USA s Čínou.
Také americká politika se stále více koncentruje na tuto oblast, což vyvolává otázku, zda se nebudou snažit ukončit další velký konflikt – a to ten na Ukrajině, aby bylo možné se soustředit na novou válku.
Zde je zajímavá analýza situace z Asia Times:
Oznámení Číny, že prosadí zákon, který by zatýkal cizí státní příslušníky, kteří se odváží do Čínou nárokovaných vod v Jihočínském moři, by mohlo být spouštěčem přímé vojenské konfrontace se Spojenými státy.
Nařízení, známé jako Správní postupy pro prosazování práva pro agentury pobřežní stráže, vstoupí v platnost 15. června 2024.
Násilné incidenty mezi americkým spojencem Filipínami a Čínou v posledních měsících zesílily. Dramatické záběry britské stanice Sky News ukázaly, že několik velkých čínských lodí pobřežní stráže střílelo ze silných vodních děl na menší loď filipínské pobřežní stráže ve sporných vodách kolem Scarborough Shoal.
Krátce předtím se americký prezident Joe Biden setkal ve Washingtonu DC s filipínským prezidentem Ferdinandem Marcosem mladším a japonským premiérem Fumiem Kishidou k jednání o regionální bezpečnosti.
Biden zopakoval „železnou“ podporu Filipínám v rámci jejich dohody o vzájemné obraně, včetně ochrany lodí pobřežní stráže pod ozbrojeným útokem v Jihočínském moři.
Vzhledem k tomu, že smlouva vyžaduje, aby byl „ozbrojený“ útok nejprve nahlášen Radě bezpečnosti Organizace spojených národů (UNSC), čínské použití vodních děl, přestože jsou potenciálně smrtící, nebylo dříve takto vykládáno.
Filipíny rozhodně nepředložily Radě bezpečnosti OSN zprávu o incidentu natočeném Sky News.
Přesto Marcos na Shangri-la Security Dialogue v Singapuru koncem května řekl: „Pokud byl filipínský občan zabit úmyslným činem, je to velmi blízké tomu, co definujeme jako válečný akt. Je to červená čára? Téměř jistě.“
Tato červená linie bude od 15. června ještě přísnější, protože jakékoli zatčení v rámci prosazování nového čínského zákona bude pravděpodobně provedeno se zbraní v ruce, což zvyšuje riziko smrtelného incidentu.
Marcos Jr. označil vymáhání čínských zákonů za „eskalující“ a na rozdíl od čehokoli, co Peking dříve prosadil ve sporném a strategicky důležitém námořním regionu, z něhož si Čína podle své devítičárkové linie nárokuje téměř 90 %.
Pokud by byla Manila přinucena dovolávat se smlouvy o vzájemné obraně pro americkou pomoc, nebylo by těžké si představit plavidla čínské pobřežní stráže, která by rychle čelila americkým válečným lodím, které v současnosti hlídkují v regionu.
Biden by v tomto případě pravděpodobně musel reagovat kladně, jinak by riskoval, že znepokojí už tak nervózní Filipínce, s nimiž má Washington formální bezpečnostní pakt – v neposlední řadě by to však znepokojilo i Severoatlantickou alianci.
Kromě toho na Shangri-La Dialogue v Singapuru americký ministr obrany Lloyd Austin zdůraznil, že navzdory historickým střetům v Evropě a na Středním východě zůstává Indo-Pacifik prioritní oblastí operací USA, což odráží zaměření Washingtonu na Indo-Pacifik.
Čínský generálporučík Jing Jianfeng odpověděl, že cílem indicko-pacifické strategie USA bylo „vyvolat rozdělení, vyprovokovat konfrontace a podkopat stabilitu.“
Vzhledem k jasnému zaměření Austina na indicko-pacifický region se zdá pravděpodobné, že jakákoli žádost Filipín o americkou vojenskou pomoc by byla ve Washingtonu přijata příznivě a pravděpodobně by získala drtivou podporu obou stran tedy jak od demokratů, tak od republikánů v Kongresu.
Zajímavé je, že jeden z nejvěrnějších spojenců Washingtonu, Spojené království, které disponuje významnými námořními zdroji v Jihočínském moři, se možná na takovou eventualitu připravuje.
Náhlé a neočekávané vyhlášení voleb britského premiéra Rishiho Sunaka na 4. července bylo doprovázeno návrhem na vojenskou brannou povinnost, zdánlivě v rámci přípravy na válku a možná zvláště v Jihočínském moři.
Kromě katastrofálních globálních finančních a ekonomických otřesů, které by rozpoutala přímá vojenská konfrontace mezi USA a Čínou, by se mohlo jednat o konflikt, na který se Washington připravuje, za předpokladu, že přímá vojenská konfrontace bude zaměřena výhradně na region Omezený na Jihočínské moře.
Tento scénář nemusí být tak přitažený za vlasy, když vezmete v úvahu korejskou válku v letech 1950-53. V tomto konfliktu svedly asi dva miliony amerických vojáků líté bitvy proti třem milionům čínských a 100 000 sovětských vojáků po boku svých příslušných jihokorejských a severokorejských spojenců.
Tento konflikt však tehdejší vůdci USA, Číny a Sovětského svazu Truman, Mao a Stalin omezili na Korejský poloostrov, aby nedošlo k přelití do globálního kontextu tehdejší mladé studené války.
Zbývá doufat, že pokračující diplomacie v různých oblastech americko-čínské spolupráce zvítězí a přímý vojenský konflikt, včetně omezené války na bojištích, bude možné odvrátit. Mírový výsledek by však neměl být považován za samozřejmost.
Napětí v Jihočínském moři, nemluvě o nedalekém Tchaj-wanu, se stupňuje téměř denně. Obchodní napětí mezi Pekingem a Washingtonem se také vyostřuje, přibývají sankce na vývoz amerických technologií do Číny a nová cla na dovoz čínských technologií šetrných k životnímu prostředí, včetně elektromobilů.
Mezitím se zdá, že v západních kruzích sílí obvinění z podpory čínského prezidenta Si Ťin-pchinga válce ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině. Patří sem také stále nepodložená tvrzení britského ministra obrany o přímých čínských vojenských dodávkách do Ruska.
Náměstek amerického ministra zahraničí Kurt Campbell navíc prohlásil, že čínská podpora účinně přebudovává ruskou armádu ve formě dronů, dělostřelectva, raket dlouhého doletu a sledování pohybu na bojišti.
„Jde o trvalé, komplexní úsilí podporované čínským vedením a navržené tak, aby Rusku poskytlo veškerou možnou zákulisní podporu,“ řekl Campbell během návštěvy Bruselu koncem května.
Nebezpečí, které americko-čínské soupeření na mnoha frontách představuje, nelze jednoduše odhodit stranou, jako tomu bylo v době před první světovou válkou, kdy evropské mocnosti soupeřily o nadvládu na kontinentu.
V dnešním stejně polarizovaném a militarizovaném prostředí je zásadní identifikovat a uklidnit potenciální spouštěče, které by mohly, ať už náhodně nebo ne, vést ke katastrofickému regionálnímu konfliktu, který otřásá zeměmi.
Spouštěčem první světové války byl atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda 28. června 1914 v jedné jihovýchodní evropské zemi. Tentokrát by spouštěčem mohla být smrt filipínského námořníka v tropických vodách jihovýchodní Asie.
Spojené státy a Čína musí zajistit, aby se tragédie z roku 1914 neopakovala v druhé polovině června 2024 ani jindy v budoucnu.
Spracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda, zdroj