Dnes v Ženevě skončilo kolo naléhavých jednání mezi zástupci USA a Evropy a íránským ministrem zahraničí Arákčím. Jednání podle zpráv nikam nevedla – Írán odmítl výzvy ke zrušení obohacování uranu a místo toho oznámil, že s nikým nebude jednat, dokud nepřestanou útoky Izraele.
Íránský ministr zahraničí Abbás Arákčí: „Řekl jsem Evropanům, že Írán nikdy nebude vyjednávat o svém raketovém programu a že obohacování uranu je červená linie. Írán nebude vyjednávat s žádnou stranou, dokud budou pokračovat izraelské útoky. Budeme dál uplatňovat své legitimní právo na sebeobranu vůči Izraeli.“
Arákčí se nyní chystá do Moskvy, kam dorazí v pondělí.
Tento vývoj je pozoruhodný hned z několika důvodů:
Za prvé kvůli okaté pokryteckosti postoje Západu, který požaduje, aby nejprve Írán vyjednával, a až potom budou ukončeny nepřátelské akce. Počkejte – nebylo to v případě Ukrajiny přesně obráceně? Tam přece podle „pravidly řízeného řádu“ Západ trval na tom, že nejprve musejí okamžitě přestat boje a teprve potom se může začít vyjednávat?
Jak je vidět, Západ překrucuje logiku podle toho, co mu právě vyhovuje. V případě Ukrajiny, kde těžce prohrává, Západ horlivě moralizuje Rusko, že musí okamžitě zastavit boje. V případě Íránu je to přesně naopak – Západ ochotně přihlíží nezákonné a nevyprovokované izraelské kampani násilí proti Íránu.
Žádná konzistence, žádné principy – jako vždy.
Dalším pozoruhodným aspektem je, že Arákčího odvážné odmítnutí naznačuje, že Írán nijak zvlášť netouží po ukončení nepřátelství, což může znamenat, že íránské vedení si v pokračující vyčerpávající válce věří – na rozdíl od západní propagandy, která tvrdí, že Írán je „na kolenou“. Samozřejmě nelze naši analýzu stavět výlučně na tom – každá země využívá vlastní druh blafování a zastrašování jako obranný mechanismus.
Musíme uznat, že Izrael od poslední zprávy způsobil Íránu nemalé škody. Nejnovější přehled IDF ukazuje, že byla zasažena řada íránských radarových stanovišť, pravděpodobně střelami Delilah.
Byly zničeny různé íránské radarové stanice, včetně místních verzí systémů Kasta a Mersad, a také raketový protiletadlový systém Tor-M1, střelami Delilah a zásahem hangáru/skladiště.
Navíc se do konfliktu očividně zapojil tým Oryx, který tvrdí, že dosud ověřil téměř 80 zásahů íránských balistických odpalovacích zařízení.
To nás přivádí k číslům. Podle zdrojů má Írán celkově mezi 3 000 až 28 000 balistických raket a vyrábí přibližně 300 nových měsíčně – číslo, které odpovídá i ruské výrobě. Číslo 28 000 je zřejmě přehnané; spodní hranice je realističtější – žádná země nemá takové zásoby.
Pro účely diskuse řekněme, že Írán má spíše kolem 3 000. Některé zdroje tvrdí, že už jich odpálil 1 500, takže by mohl být na cestě k vyčerpání zásob. Přesnější grafy však naznačují, že bylo odpáleno zatím jen asi 500 raket:
Podle západních tajných služeb Írán vyrábí až 300 měsíčně. To může vysvětlovat, proč teď odpalují jen kolem tuctu denně – 10 denně krát 30 dní je přesně 300, což by Íránu umožnilo udržet tempo bez dalšího vyčerpávání zásob.
Izraelské schopnosti bránit se se však mezitím také zhoršily, jak uvádějí jejich vlastní zdroje:
To znamená, že Írán teď může odpálit polovinu raket a dosáhne stejného účinku. Ukazuje to i graf výše, kde vidíme, že počet zásahů zůstává přibližně stejný, i když bylo odpáleno méně raket.
Navzdory snížení počtu raket ve salvách ke konci prvního týdne ostřelování zůstává počet zaznamenaných zásahů často přibližně stejný – na úrovni 4–5 zásahů. Tento počet se vyskytl jak při salvě 50 raket, tak při 20.
…
Jeho čísla se mimochodem shodují s grafem výše – přiznává, že Írán odpálil přes 400 raket a že bylo zaznamenáno „desítky“ zásahů. To znamená úspěšnost cca 20–25 %. Ale nezapomeňme, že mnoho raket bylo záměrnými návnadami nebo starými nepřesnými typy, jejichž cílem bylo jen zahlcení obrany. Úspěšnost u hlavních moderních systémů tedy bude pravděpodobně mnohem vyšší – a ještě poroste, jak se Izraeli ztenčují zásoby protivzdušné obrany.
Rezáí také uvedl, že Írán už v březnu věděl, že válka s Izraelem je nevyhnutelná, a přijal opatření: Tvrdí, že íránské raketové kapacity byly poté navýšeny „pětkrát až šestkrát“. Pokud tím myslí výrobu, pak předchozí čísla přestávají platit a Írán se – podobně jako Rusko – pustil do masivního posílení vojensko-průmyslové základny.
Ještě zajímavější je jeho tvrzení, že všechny klíčové materiály jaderného programu byly už přesunuty na bezpečná místa, což znamená, že Izrael teď možná útočí na prázdné objekty.
Pokud mu máme věřit, pak Izrael Írán nijak zásadně neoslabuje, navzdory videím s přesnými zásahy na citlivé cíle.
Experti pro Bloomberg: Izraelské útoky na íránská jaderná zařízení zatím způsobily jen omezené škody. Například v zařízení v Natanzu byly poškozeny jen elektrické součástky, které lze během několika měsíců nahradit.
Bývalý izraelský premiér Ehud Barak souhlasí, že jaderný program Íránu nelze silou zničit:
„Jaderný program se zničit nedá,“ varuje bývalý premiér Barak.
Říká: „USA nikdy nevyhrály žádnou válku“ – zmiňuje Koreu, Vietnam, Irák a Afghánistán.
Barak vyzývá Washington k vyjednávání a smíru s Teheránem.
Souhlasí i s mojí předchozí analýzou. Stejně jako Trump, který se podle všeho začíná klonit k deeskalaci – alespoň prozatím. Zřejmě dostal „studenou sprchu“, když zjistil, že útok na Fordow nebude tak jednoduchý nebo výnosný:
New York Post píše: Trump je opatrný ohledně útoku na Írán, bojí se opakování scénáře Libye. Uvažuje o omezených úderech – jen na íránská jaderná zařízení (zejména Natanz a Fordow). Nešlo by o plnohodnotnou válku, ale o cílené akce k zadržení íránských ambicí bez zatažení USA do vleklého konfliktu.
Tvrdí, že chce Íránu dát ještě dvě týdny.
Ale nezapomínejme – už jednou použil „trik s vyjednáváním“, aby Izrael mohl udeřit znenadání. Může jít o další lež v řetězci podvodů.
Nepřímo také přiznal, že Írán nevyrábí bombu, ale jen hromadí příliš mnoho civilního uranu, než „je potřeba“. Trump se tak opovážlivě snaží diktovat suverénním státům, jakou energii smějí používat, a tvrdí, že Írán má dost ropy, a proto nemá právo používat uran.
Kdo je Trump, aby diktoval světu, jaký zdroj energie smí používat?
Nejodpornější ale bylo, když Trump zradil Tulsi Gabbard, protože se vymkla „oficiální linii“ úzkého kruhu poradců, kteří nyní ovládají jeho zahraniční politiku:
Trump stále více spoléhá na malou skupinu poradců při zvažování útoku na Írán, uvádějí zdroje z Pentagonu a Bílého domu.
Ačkoliv naslouchá i externím spojencům, konečné rozhodnutí činí pouze s úzkým okruhem poradců, mezi něž patří místopředseda JD Vance, šéfka kanceláře Susie Wiles, její zástupce Stephen Miller a ministr zahraničí + úřadující poradce pro národní bezpečnost Marco Rubio. Přitom odstavili řadu dalších, včetně šéfky rozvědky Tulsi Gabbard, která odmítá americké útoky na Írán, i ministra obrany Petea Hegsetha.
Trump pak šokoval, když naznačil, že Gabbard „neví, o čem mluví“, přestože ji sám jmenoval do čela rozvědky kvůli jejím analýzám.
Je očividné, že Trumpovu zahraniční politiku ovládá Mossad, a on teď nebezpečně odstavuje jediné lidi, kteří mu říkají pravdu.
Trump se brání tím, že je „konzistentní“ – vždy byl proti jadernému Íránu – a tedy jeho současné chování není nečekaný neokonzervativní zvrat.
Ale to je zavádějící: sice je pravda, že vždy byl proti íránské bombě, ale jaderné téma vůbec nebylo na stole – dokud nezačal Izrael prohrávat v Gaze. Tehdy Netanyahu spustil operaci „Gideonovy vozy“, která nevedla k ničemu a uvízla v pozičním pekle proti Hamasu. A tak, když čelil kolapsu režimu, Netanyahu náhle rozdmýchal rétoriku proti Íránu.
Takže ano – technicky je Trump konzistentní – ale je to lež zamlčením pravdy, protože obvinění Íránu jsou falešná a účelově načasovaná. Izrael jede nekonečný kolotoč eskalací – jako Ponziho schéma genocidy – kde je každý nový konflikt určen k zakrytí toho předchozího.
Izraelská média už lačně spekulují, co přijde po Íránu – mluví se o Kataru, Turecku, Pákistánu – vše je údajně na seznamu k „odzbrojení a demontáži“.
Izrael dál žadoní, aby Trump „dokončil práci“, jako by celý plán byl jen otevřít dveře americké palebné síle.
A přesně o to šlo – Izrael nikdy neměl sílu vydržet 12 kol s Íránem, a vždy doufal, že se zapojí USA. Vše teď závisí na Trumpovi a jeho úzkém okruhu loutkářů.
Ale podle Arákčího vzdoru Írán nemá důvod se klanět impériu. To znamená, že si věří – a jeho ztráty nejsou tak těžké, jak tvrdí Západ.
Izrael naproti tomu čelí rostoucím ekonomickým dopadům:
„Maersk zastavil veškeré přístavy v Haifě – jediném plně funkčním izraelském hlubokovodním přístavu. Přístav Ašdod je ohrožen blízkostí k Gaze a Eilat je nefunkční kvůli blokádě Rudého moře. Izrael se blíží strategické izolaci v námořní dopravě.“
Izraelská letiště jsou navíc uzavřena a vláda zakazuje občanům opustit zemi natrvalo. Možná také využívají zahraniční židy jako lidské štíty, aby vytvořili PR „tragédie“, jak to vypadá v tomto případě:
Jisté je, že ačkoliv íránské útoky poklesly, izraelské zásahy také – zejména poté, co Írán rozjel celostátní zátah a zadržel desítky izraelských agentů. Mossad je v Íránu momentálně těžce ochromen, což vedlo k prudkému poklesu „úspěchů“.
Izrael teď marně ostřeluje prázdné či zbytné jaderné cíle, aby vytvořil iluzi hybnosti, zatímco Írán se znovu organizuje a přechází do válečného režimu.
Po počátečních ohňostrojích se válka překlápí do vyčerpávající přetahované o výdrž. USA dál přesouvají obrovské síly od Saúdské Arábie po Diego Garcia a mohly by převážit misky vah, pokud by Trump schválil rozsáhlou operaci. Ale nesmíme se klamat – USA by za to zaplatily vysokou cenu: Trump se právě chlubil rekordními „mzdami“, mluvil o „ekonomickém zázraku“, který řídí. Zavření Hormuzského průlivu a raketový růst cen ropy by zničily tento zázrak – a Trump to moc dobře ví, když váhá, zda stisknout to červené tlačítko.
AUTOR: Simplicius, Preklad: Michal Svoboda, CZ24.news, ZDROJ