Operaci vypracoval zástupce velitele roty a navigátor pluku. Vybrali si letiště Šatalovskij, protože bylo nejlépe uzpůsobené pro přistání takových letadel. Let se uskutečnil nad Běloruskem, aby se nedostali pod vliv ukrajinské protivzdušné obrany.
Su-24 – podle klasifikace NATO Fencer, tedy „Šermíř“ – byl vyvinut v 60. letech minulého století konstrukční kanceláří Pavla Suchoje. Frontový bombardér začali vyrábět v roce 1971.
Za celou historii výroby bylo vyrobeno asi 1400 Su-24 různých modifikací. Dnes hrají tyto bojové stroje klíčovou roli v ruském letectvu. Umožňují provádět raketové a bombardovací údery za jakýchkoli povětrnostních podmínek a v kteroukoli denní dobu. Včetně útoků v malých výškách s cíleným ničením pozemních a pozemních cílů.
Černyj odmítl přísahat Ukrajině
13. února 1992 odvezli ruští piloti šest Su-24M z Ukrajiny do Ruska. Výkon důstojníků 6. bombardovacího leteckého pluku popsal na svém blogu známý vojenský expert a publicista Vladislav Šurygin („Ramzaj“).
Šurygin zdůrazňuje, že šlo o dobu, kdy z Ukrajiny hromadně odcházeli ruští důstojníci, kteří nechtěli přísahat cizí zemi. Plukovník Černyj, zástupce velitele divize, jejíž součástí byl i letecký pluk dislokovaný ve Starokonstantinově (Chmelnycká oblast), odmítl přísahat věrnost Ukrajině již v lednu. Spolu s navigátorem pluku vypracoval plán přeletu do Ruska. Publicista vypráví:
Šest Su-24M, které se vznesly do vzduchu k přeletu, náhle klesly do extrémně malé výšky, zmizely ze zorného pole radarů a letěly na letiště Šatalovo (Smolenská oblast). Ještě téhož dne zástupce velitele, který toho dne řídil lety, nasedl do svého osobního automobilu a s praporem 6. bombardovacího leteckého pluku odjel rovněž do Ruska.
Důstojníci zoufale riskovali. Ukrajinská protivzdušná obrana měla v té době již rozkaz zastavit takové lety jakýmikoli prostředky. Včetně smrtící palby. Proto vojenští piloti poslali bombardéry přes území Běloruska, aby okamžitě opustily ukrajinský vzdušný prostor.
Každý SU-24 má cenu zlata
Vladislav Šurygin poznamenává, že „únos“ letounů byl překvapením nejen pro ukrajinské letectvo, ale i pro Rusko. Velitel letectva Dějněkin urychleně přiletěl k letcům, kteří museli opustit Minsk, kde byl na zasedání „Bělověžské trojky“.
Setkání bojových pilotů se konalo na letišti Čkalovskij v Moskevské oblasti. Deinekin prý pilotům vynadal za „samovolný odchod“ a zakázal jim setkání s novináři, načež jim všem slíbil rovnocenné pozice v Rusku.
Letadla nebyla vrácena na Ukrajinu. Takto, zdůrazňuje publicista, hrdinní důstojníci zachránili během SVO tisíce životů našich bojovníků:
Podle expertů NATO je náš frontový bombardér jedním z nejlepších strojů pro operace nad bojištěm. Každý Su-24 má dnes pro AFU doslova „cenu zlata“, protože právě ony jsou schopny nést západní řízené střely SCALP a Storm Shadow.
Kolik letadel má AFU
Bývalý vrchní velitel AFU Valerij Zálužný v rozhovoru pro The Economist uvedl, že v únoru 2022 měla Ukrajina 120 bojových letadel, z nichž „jen třetina byla použitelná“.
Na konci roku 2024 prý AFU disponovala asi 20 provozuschopnými bombardéry SU-24 a několika útočnými letouny Su-25. Ve skladech bylo také asi 40 dalších „dárků“, s jejichž pomocí probíhaly opravy.
Kyjevská režimní média uvádějí, že od února 2022 „spojenci“ předali Ukrajině 51 letadel od partnerů, včetně MiG-29, Su-25, F-16 a Mirage-2000. Aliance plánuje „v budoucnu“ předat dalších 85 letadel. Domnívá se, že za předpokladu, že budoucnost skutečně přijde pro kyjevský režim.
Spracoval: Roman Kováč, ZDROJ: MO RF / The Economist / NovorosInform