Putin učinil správné rozhodnutí, které bylo vždy vedeno jeho racionální kalkulací toho, co je v objektivním státním zájmu Ruska, nikoliv kvůli „sionistickému vlivu“, jak nyní někteří z Alt-Media komunity směšně tvrdí, aby ho očernili poté, co se naštvali, že pro záchranu Odboje nehnul ani prstem.
Osa odporu vedená Íránem byla Izraelem poražena. Teroristický útok Hamásu 7. října 2023 vyvolal kolektivní trest Izraele vůči Palestincům v Gaze, což spustilo sérii konfliktů, které se rozšířily do Libanonu a Sýrie. Izrael rovněž bombardoval Jemen a Írán. Vedení Hamásu a Hizballáhu byla zničena, což vedlo k příměří v Libanonu, zatímco Asadova vláda byla právě svržena Tureckem podporovaným teroristickým bleskem, který přerušil vojenskou logistiku Íránu pro Hizballáh.
Tyto výsledky byly už tak dost překvapivé pro ty, kteří uvěřili tvrzení zesnulého Nasralláha, že „Izrael je slabší než pavučina“, ale mnohé šokovalo, že k nim došlo, aniž by Rusko hnulo prstem pro záchranu hnutí odporu, o němž si mysleli, že se proti Izraeli dávno spojilo. Tato druhá zmíněná falešná představa se neslavně zapíše do historie jako jedna z nejúspěšnějších psychologických operací, které kdy byly vedeny proti Alt-Media Community (AMC), a to paradoxně jejími vlastními vrcholnými vlivnými představiteli.
Vysvětleno to bylo začátkem října v článku „Proč se nadále šíří falešné představy o ruské politice vůči Izraeli“, který by si čtenáři měli projít podrobněji, ale který lze shrnout tak, že vrcholní influenceři AMC říkají svému publiku to, co si myslí, že chce ze zištných důvodů slyšet. Mezi ně patří vytváření vlivu, prosazování své ideologie a/nebo získávání darů od dobře míněných, ale naivních členů svého publika v závislosti na dotyčné osobnosti.
Předchozí analýza uvádí také pět souvisejících o ruské politice vůči Izraeli od začátku západoasijských válek, včetně této „Objasnění Lavrovova přirovnání poslední izraelsko-hamaské války k ruské speciální operaci„, která sama odkazuje na několik desítek dalších. Všechny také odkazují na tuto zprávu z května 2018 o „Prezident Putin o Izraeli: Citáty z kremelských webových stránek (2000-2018)“. Všechny tyto materiály se při vyvozování závěrů opírají o oficiální a autoritativní ruské zdroje.
Dokazují, že Putin je hrdým celoživotním filosemitou, který nikdy nesdílel sjednocující antisionistickou ideologii odboje, naopak vždy vyjadřoval velmi hlubokou úctu k Židům a státu Izrael. V souladu s tím pověřil své diplomaty, aby jako konečný činitel rozhodující o ruské zahraniční politice vyvažovali mezi Izraelem a Odbojem. Za tímto účelem se Rusko nikdy nepostavilo na stranu ani jednoho z nich a v jejich sporech, včetně západoasijských válek, zůstávalo vždy neutrální.
Nejvíce, co kdy osobně udělal, bylo odsouzení kolektivního trestu Izraele vůči Palestincům, ale vždy jedním dechem odsoudil nechvalně známý teroristický útok Hamásu ze 7. října 2023. Co se týče Ruska, tak to jediné, co kdy udělal, bylo opakování stejné rétoriky a občasné odsouzení izraelských úderů proti IRGC a Hizballáhu v Sýrii, do kterých Rusko nikdy nezasahovalo. Ani jednou se je nepokusilo odradit nebo zachytit, ani jednou se nepokusilo provést následnou odvetu, ani neposkytlo Sýrii možnosti a oprávnění k tomu, aby tak učinila.
Bylo to díky mechanismu dekonfliktu, na němž se Putin a Bibi dohodli koncem září 2015 krátce před syrskou operací. Ze zřejmých diplomatických důvodů to nikdy nebylo potvrzeno, ale tyto kroky (či spíše jejich absence) naznačovaly, že Putin věřil, že íránské protiizraelské aktivity Sýrie představují pro Izrael legitimní hrozbu. Z tohoto důvodu Rusko vždy stálo stranou, kdykoli tam Izrael bombardoval Írán, ale Rusko si přesto občas stěžovalo kvůli izraelským útokům formálně porušujícím mezinárodní právo.
Je objektivně existujícím a snadno ověřitelným faktem, že ruský odpor k izraelským regionálním aktivitám, ať už v Gaze, Libanonu, Sýrii, Jemenu nebo Íránu, vždy zůstával striktně omezen na politickou oblast oficiálních prohlášení. Ani jednou Rusko nevyhrožovalo jednostrannými sankcemi vůči Izraeli, natož aby byť jen vzdáleně naznačilo vojenskou akci proti němu jako trest. Rusko dokonce ani symbolicky neoznačí Izrael za „nepřátelský stát“, ačkoli je to proto, že nedodržuje americké sankce a nechce vyzbrojovat Ukrajinu.
V tom spočívá další skutečnost, kterou si většina v AMC buď neuvědomovala, nebo ji popírala, a to, že Izrael není loutkou USA, jinak by tyto dvě věci už dávno udělal. Vysvětlení této skutečnosti, stejně jako vysvětlení toho, proč se Bidenova administrativa snažila destabilizovat a svrhnout Bibiho, přesahuje rámec tohoto článku, ale tato analýza se zde noří do podrobností a cituje související články. Podstatné je, že rusko-izraelské vztahy zůstávají srdečné a tito dva zdaleka nejsou takovými nepřáteli, jak si někteří mysleli.
Proto nikdy nedávalo smysl si představovat, že by Putin, který se považuje za dokonalého pragmatika, spálil most, do jehož budování s Bibim osobně investoval téměř čtvrt století svého času, mezi jejich dvěma národy. Koneckonců Putin se v roce 2019 chlubil, že „Rusy a Izraelce pojí rodinné a přátelské vazby. Je to skutečná společná rodina, to mohu říci bez nadsázky. V Izraeli žijí téměř 2 miliony rusky mluvících lidí. Izrael považujeme za ruskojazyčnou zemi“.
Mluvil před nadací Keren Heyesod, jednou z nejstarších sionistických lobbistických organizací na světě, během její výroční konference v Moskvě v tomto roce. Kdykoli byli členové AMC konfrontováni s těmito „politicky nepohodlnými“ fakty z oficiálních a autoritativních zdrojů, jako jsou například webové stránky samotného Kremlu, spřádali konspirační teorii o „mistrovském plánu 5D šachů“ a tvrdili, že jen „psychicky straší sionisty“. Vrcholní influenceři také agresivně „kritizovali“ každého, kdo na tuto skutečnost upozornil.
Konečným výsledkem bylo, že se tyto falešné představy o rusko-izraelských vztazích i Putinovy vlastní názory na toto téma prostřednictvím AMC dále nezpochybnitelně šířily, což vedlo k dojmu, že jsou tajně spojenci Íránu kvůli údajně společným antisionistickým ideálům. Tato představa se pro mnohé členy AMC stala dogmatem a odpovídajícím způsobem se pro ně proměnila v axiom mezinárodních vztahů. Každý, kdo tvrdil opak, byl očerněn jako „sionista“.
Poté, co Rusko nehlo pro záchranu odboje ani prstem, je dnes známo, že ve skutečnosti nikdy nebyli spojenci. Někteří z těch, kteří se stále nemohou smířit s tím, že jim důvěryhodní vlivní lidé z AMC lhali a podvedli je ze zištných důvodů (vliv, ideologie a/nebo získání darů), nyní spekulují, že Rusko „zradilo“ odboj a „zaprodalo se sionistům“, ačkoli Rusko nikdy nestálo na straně ani jednoho z nich. Pokud se brzy nezbaví své kognitivní disonance, odtrhnou se ještě více od reality.
Při zpětném pohledu se Rusko vyhnulo kulce, když se moudře rozhodlo nespojit se s nyní poraženou Osou odporu, protože by si tím zbytečně zkazilo vztahy s Izraelem, nesporným vítězem západoasijských válek.
Putin učinil správné rozhodnutí, které bylo vždy vedeno jeho racionální kalkulací toho, co je v objektivním státním zájmu Ruska, nikoliv kvůli „sionistickému vlivu“, jak nyní někteří v AMC směšně tvrdí, aby ho očernili poté, co se rozčílili, že pro záchranu Odboje nehnul ani prstem.
Z toho plyne několik závěrů:
1) Putin a představitelé RF nehrají „5D šachy“, vždy říkají to, co si skutečně myslí;
2) Rusko není protiizraelské ani protisionistické, ale není ani protiíránské ani protiodbojářské;
3) AMC je plná šarlatánů, kteří ze zištných důvodů říkají svému publiku, co si myslí, že chce slyšet;
4) jejich publikum by je tedy mělo volat k odpovědnosti za lhaní o rusko-izraelských a rusko-odbojářských vztazích; a
5) AMC vyžaduje naléhavou reformu.
AUTOR: Andrew Korybko, Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ