Rostislav Iščenko se ve své pravidelní týdenní relaci u Dmitrije Kulikova „Formula smysla“ na stanici „Vesti.FM“ věnuje perspektivě konfliktu mezi Ruskem a Západem.
My nemáme kam spěchat. Nemyslím si, že se někdo vyleká naší pohrůžky jadernou odpovědí, stejně jako se nevyděsíme my z výhrůžek jejich.
Mimochodem, ty dvě zdánlivě spolu nesouvisející čerstvé události: – uznání Trumpa vinným ve všech bodech obžaloby a jejich veřejné prohlášení, že po nás stříleli, střílí a střílet budou, jsou potvrzením téhož – že oni se ničeho nebojí.
Biden a jeho parta měli do poslední chvíle možnost volby:
- Smířit se s tím, že kampaň prohráli a Trump bude prezidentem;
- Nebo se ho pokusit za jakoukoli cenu stáhnout z rozběhu;
Vyhlášení obvinění je krokem k Trumpovu vyřazení z prezidentské volby. Dalšího obvinění není třeba, protože rozporná stanoviska jednotlivých států k připuštění volby vyvolají jen právní kolizi, což v dnešních USA, které jsou i bez toho politicky rozpolceny a už dobrou pětiletku balancují na hranici občanské války, a už docela si nedávno hrozili zbraněmi, když hrozili federálnímu centru vysláním vlastních jednotek na pomoc Texasu proti ozbrojené síle federálního centra.
Nyní se situace blíží výše jmenované. To, že se odhodlali k vynesení obvinění vůči Trumpovi svědčí o tom, že přinejmenším podstatná část Bidenovy party je v této otázce rozhodnuta jít až do konce. Moci se vzdát nechtějí ani za cenu občanské války.
Oni se odmítají vzdát svého panství jak doma, tak i ve světě
Shodou okolností jsem dnes před cestou do studia dokončil článek, kde jsem analyzoval jejich jednání navenek právě z hlediska jejich vztahů s církvemi. A nejen z hlediska Ukrajinců, kteří pravoslavnou církev ze všech sil pronásledují, ale i Američanů, kteří prakticky popřou jakoukoli církev. Jejich vztah k nim je asi takovýto: – udělejte z gayů biskupy, začněte oddávat homosexuální páry – a my vás necháme na pokoji. Jinými slovy: – popřete svou víru a my vám dáme pokoj.
To svědčí o tom, že mezi námi nejde jen o konfrontaci civilizační ale eschatologickou
Je to Armagenon – poslední bitva lidstva. Bitva dobra se zlem. Oni naprosto zřetelně zaujali stranu světového ZLA. Nikoli náhodou všichni naši protivníci si z jakéhosi důvodu vybírají emblém pro tetování atd. všelijaké ďábelské výjevy. Přitom je k tomu nikdo nenutí, ale oni sami cítí zdroj své energie, s kým uzavřeli smlouvu. A právě proto ani my ani oni neuhneme. To není boj o vodu, o chleba, o místo žití, o ženy – to není boj v němž lze ustoupit. To není volba civilizační – kde budeme žít, zda v demokracii nebo v autokracii, jak budeme řídit, jak se holit atd. Je to daleko hlubší – jde o představu člověka, zda je člověkem nebo ne.
Proto není otázkou – „co?“, ale „kdy?“
Naši netrpěliví spoluobčané pobíhají a křičí – „udeřme na ně!“. Já na to odpovídám: – nespěchejte, stihnete to. My určitě udeříme, ale až potom. Jedna i druhá strana vědí, že udeří. Teprve až našim protivníkům dojde, že jde o poslední volbu, zda budou, že vedeme válku zničující – my nebo oni – anebo nikdo na planetě nezůstane. Právě to nám velí nespěchat a volit příhodnější moment. My jsme to nezačali, ale chceme to zakončit tak, abychom na planetě zůstali my a nikoli jen vzpomínka na nás. A stydět se při volbě prostředků nemá smysl, protože oni takovými zábranami vůči nám netrpí.
Oni nám říkají naprosto otevřeně, že buď kapitulujeme a podřídíme se jim, nebo budeme zničeni. Tytéž dvě varianty ale platí i pro ně… Příměří nepřichází v úvahu, protože vše už zašlo příliš daleko. Pokud totiž někdo z nich přijde se skutečným návrhem příměří (snad jen odpočinkové), tak ho pověsí jeho vlastní lidé, kteří budou klást otázky, proč to všechno bylo, kde jsou ti lidé a kde jsou ty stovky miliard utopené ve válce.
Čína teď oficiálně potvrdila, že svého zástupce na Zelenského konferenci do Švýcarska nevyšle, protože bez účasti všech aktérů nemá smysl. Mimochodem, ona Čína si už také nedělá žádné iluze – soudě podle jejích aktivit kolem svého pobřeží s Filpínci, Tajwanci, Japonci a dalšími tamními „Švédy“. Oni rovněž v klidu směřují k vojenskému konfliktu, podle zásady: – chcete-li, začněte. My budeme dělat to, co my chceme, protože válka stejně bude. Pojďme se tedy vzájemně poměřit.
To nám, mimochodem dává víru v onu naši „dojemnou jednotu“, protože my i oni chápeme, že nemáme možnost se s protivníky domluvit dokonce ani na úkor svého přítele – protože Američané vyžadují bezpodmínečnou a úplnou kapitulaci všech. A to i bez ohledu na to, že nemají síly na dosažení úplné a bezpodmínečné kapitulace. A právě jaderné vydírání je jedním ze způsobů, jak se pokusit vyhrát ze slabé pozice. Proto každý krok, který dělají, je směrem ke konfrontaci – a oni to už ani neskrývají. Oni vidí, že už nemají ty síly jako v minulém století a na počátku tohoto, kdy díky hospodářské a vojenské převaze byli schopni potlačit všechny. Teď tu převahu už nemají a jediné, co jim zůstalo, je jednoduché vydírání – jakože: – já teď hodím petrolejku do prachárny – pokud mi neustoupíte.
Proto vedou NATO k válce s Ruskem – a to nejen NATO, ale celou Evropu. A za ní už ale budou muset přijít oni sami.
V Pacifiku už nemohou bojovat cizíma rukama, protože nedali dohromady dostatečnou protiváhu Číně a do války budou muset také vstoupit sami. No a podobná situace se jim vytváří i v Evropě. Proto hlavní roli hraje čas a náš úspěch může spočívat v tom, že jejich vnitřní rozpory naplno propuknou dřív, než stihnou podpálit planetu. Proto oni tak spěchají.
AUTOR: Rostislav Iščenko, Preklad: St. Hroch/BelobogSk, ZDROJ: YouTube