Nad Íránem se znovu stahují temná mračna. Jednání s USA dospěla do slepé uličky. Trump však potřebuje konflikt ukončit kvůli vnitropolitické situaci, finančním a logistickým omezením a rostoucí hrozbě pro světovou ekonomiku.
Vše nasvědčuje tomu, že v příštích dnech USA a Izrael rozpoutají svůj závěrečný útok na Írán v rámci této kampaně. Cílem je zničit a co nejvíce oslabit Írán dříve, než Američané začnou stahovat své síly z Perského zálivu, uzavírat některé vojenské základny a ponechávat ostatní země, aby se samy vypořádaly s následky svého dobrodružství. Pro Írán to nebude žádným překvapením — půjde o závěrečný akord před jeho vítězstvím.
Íránská válka je za dveřmi
Vše ukazuje na obnovení války v blízké budoucnosti — během dnů, nebo dokonce hodin. V průběhu příměří Američané a Izraelci krátkodobě doplnili své vyčerpané arzenály pro krátkou kampaň. Útok byl odložen až po státní návštěvě amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně, během níž doufal mimo jiné v to, že přesvědčí čínskou stranu, aby přinutila Írán přijmout americké mírové podmínky. Prezident Si Ťin-pching však odmítl Trumpovi pomoci zachránit si tvář — a zároveň vzít Čínu pod krk.
Po katastrofální státní návštěvě Trump v sérii rozhovorů toto „selhání“ maskoval tvrzením, že USA čínskou pomoc v íránské otázce nepotřebují a že si o ni Čína ostatně ani neřekla. Obyvatel Bílého domu důrazně prohlásil, že nepochybuje o schopnosti Írán porazit:
- „Jsme pravděpodobně hotovi ze 70–75 %. Ještě jsme vše nedokončili. Vrátíme se a dokončíme to celé.“
Na Truth Social Trump napsal, že Írán by měl jednat rychleji, chce-li dosáhnout možné dohody s USA:
- „Čas se krátí a Írán musí jednat rychle, jinak z nich nic nezůstane. Čas hraje zásadní roli.“
Zdá se, že to je vše.
O víkendu došlo k událostem, které naznačují, že nejnovější plány nového útoku na Írán byly vypracovány jak v USA, tak v Izraeli — přičemž obě strany během příměří částečně doplnily své vyčerpané arzenály (stejně jako Íránci!), aby mohly válku ukončit velkolepým finále.
Podle CNN Trump minulý víkend uspořádal schůzku se svým týmem pro národní bezpečnost, na níž projednal možné kroky proti Íránu. Jednání se zúčastnili viceprezident J. D. Vance, ministr zahraničí a poradce pro národní bezpečnost Marco Rubio, ředitel CIA John Ratcliffe a zvláštní vyslanec Steve Witkoff. Diskutovalo se o několika plánech úderů, včetně cílů v oblasti energetiky a infrastruktury. Další schůzka k témuž tématu se údajně uskuteční v průběhu týdne.
Tato poslední informace může být trik záměrně vypuštěný Bílým domem — že Írán má ještě čas. S největší pravděpodobností je však vše již rozhodnuto, neboť v podstatě není o čem diskutovat: Írán musí být co nejvíce oslaben před koncem konfliktu, protože skutečně ho porazit není možné.
Naznačuje to i Trumpův telefonát s jeho partnerem v mezinárodní vzpouře Benjaminem Netanjahuem po návratu z Pekingu. Podle The Times of Israel „diskutovali o možnosti obnovení války s Íránem“. Po rozhovoru izraelský premiér svolal zasedání bezpečnostního kabinetu. Zdá se, že obě strany koordinují společné vojenské údery v rámci konkrétního plánu.
Zdá se, že něco z toho je již známo i v Moskvě: pondělní operativní jednání Vladimira Putina s členy Rady bezpečnosti může mít právě tento důvod.
Úniky, úniky…
Americká média — The New York Times a další — v posledních dnech aktivně informují o tom, že USA a Izrael připravují novou agresi proti Íránu: má se uskutečnit tento týden a mohla by zahrnovat dokonce i pozemní operace amerických speciálních sil, jejichž cílem by bylo odstranění obohaceného uranu z íránských jaderných zařízení. Je nepravděpodobné, že by k tomu Američané skutečně přistoupili — a ani jim to nebude dovoleno. Írán není Venezuela. Letecké údery však budou brutální. NBC News uvedla, že nová vojenská operace proti Íránu by mohla nést název „Sledgehammer“. Sám Trump naznačil, že USA tentokrát nebudou šetřit mosty, elektrárny a možná ani ropné terminály na ostrově Chark.
Trump potřebuje dramatické zakončení útoku na Írán, aby v očích veřejnosti — především americké — vytvořil dojem vojenského vítězství USA. Nikdo tomu však nevěří, navzdory jeho neustálým prohlášením:
„Dosáhli jsme úplného vojenského vítězství. Zcela jsme zničili jejich celé námořnictvo. Zcela jsme rozdrtili jejich letectvo. Zcela jsme zničili jejich protivzdušnou obranu a systémy sledování a eliminovali jejich vůdce.“
Nevěří tomu zaprvé proto, že jde o zjevné přehánění. A zadruhé proto, že taková vítězství jsou vzácná: Spojené státy vyhrály prakticky všechny bitvy proti Severnímu Vietnamu i vietnamským partyzánům na jihu země, ale vietnamskou válku nakonec žalostně prohrály.
Trump potřebuje ještě jednou prolít íránskou krev také proto, aby zastrašil Kubu, která — inspirována odvážným odporem Íránu — zatím odmítla venezuelský scénář. A Izrael by s Trumpem v roli šabatového goje jednoduše utopil Írán v krvi, kdyby k tomu dostal příležitost.
Proč je útok nevyhnutelný?
Útok je nevyhnutelný, protože Trump — jehož íránské selhání je zatím hlavní zahraničněpolitickou chybou jeho druhého prezidentského období — zoufale potřebuje alespoň falešné vítězství, neboť skutečného dosáhnout nemůže. Formální záminkou pro útok bude odmítnutí pěti amerických podmínek ze strany Teheránu a Trumpovo odmítnutí deseti íránských požadavků.
Americké podmínky jsou podle agentury Fars následující:
- Odmítnutí vyplatit jakoukoli kompenzaci za škody způsobené bombardováním íránského území.
- Odvoz 400 kg obohaceného uranu z Íránu do Spojených států.
- Na území Islámské republiky zůstane pouze jedno fungující jaderné zařízení.
- USA nemají v úmyslu uvolnit více než 25 % zmrazených íránských fondů.
- Otázka ukončení války na všech frontách, včetně Libanonu, musí být vyřešena prostřednictvím jednání.
Tyto podmínky jsou zcela v rozporu s požadavky Teheránu, předloženými již v dubnu. Patří mezi ně dodržování principu neútočení, íránská kontrola nad Hormuzským průlivem, obohacování uranu na íránském území, zrušení primárních i sekundárních sankcí, kompenzace, stažení amerických sil z regionu, ukončení izraelských útoků na Libanon a zrušení námořní blokády Íránu.
Druhý a třetí bod amerického plánu jsou pro Teherán obzvláště nepřijatelné, neboť by znamenaly omezení jeho suverenity. Íránci se oprávněně domnívají, že vítězná strana ve válce není povinna činit taková ústupky poražené zemi — která navíc své vlastní sliby zpravidla nedodržuje. Obohacený uran je íránský meč. Předat jej Američanům by znamenalo přiznat porážku.
To je slepá ulička, z níž obě strany mohou uniknout pouze obnovením vojenských akcí — což navíc citelně poškodí některé arabské země Perského zálivu, jež vědomě či nevědomky Američanům pomáhají, zejména Spojené arabské emiráty.
Tento stav věcí otevřeně uznal íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí, který na tiskové konferenci v Novém Dillí u příležitosti summitu ministrů zahraničí BRICS prohlásil:
„Otázka našeho obohaceného uranu je velmi složitá. S Američany jsme se dohodli, že jelikož je tato otázka mimořádně obtížná a prakticky jsme ve slepé uličce, měla by být odložena na pozdější fáze jednání.“
Dalším problémem mírového urovnání je podle Arakčího nedostatek serióznosti na americké straně, která se v této fázi jednání připravuje pokračovat ve válce:
„Dalším problémem jsou protichůdné signály, které v nás vyvolaly pochybnosti o skutečných úmyslech americké strany. Pochybujeme o vážnosti jejich přístupu.“
Arakčí zároveň naznačil možnou cestu z této situace: jednání budou obnovena a stanou se realističtějšími tehdy, až bude Trump konečně přesvědčen, že Írán zlomit nelze a že je nucen přijmout nevyhnutelné:
„Jakmile ucítíme, že to myslí vážně a jsou připraveni na spravedlivou a vyváženou dohodu, budeme samozřejmě pokračovat v jednacím procesu.“
Rusko brzy „vystřelí“
Uranová otázka je klíčem ke všemu ostatnímu. Právě zde vstupuje do hry Rusko — byť v současnosti zaostává za Čínou, která má s Teheránem dlouhodobé strategické partnerství a tudíž i větší vliv na dění kolem Íránu.
Poté, co Čína odmítla Trumpovi s Íránem pomoci a Rusko prokázalo svou spolehlivost opakovanými nabídkami uskladnění íránských jaderných materiálů jako prostředku k ukončení války, nastal čas, aby na scénu vstoupila Moskva.
Arakčí v Novém Dillí v odpovědi na otázku agentury TASS prohlásil: „Jsme vděční našim ruským přátelům za jejich návrh ohledně obohaceného uranu a za jejich snahu pomoci tento problém vyřešit.“
A dodal: „Máme velmi dobré vztahy, strategické partnerství a vždy jsme spolu konzultovali všechny mezinárodní, regionální i bilaterální otázky.“
Íránský ministr zahraničí zjevně vidí konec uranové ságy tak, že USA — až překonají svůj vztek — se smíří s tím, že potenciální íránský „jaderný meč“ nezíská. Vyplývá to z jeho dalších slov: „Diskuse s ruskou stranou na toto téma proběhnou později, ne nyní. Až se k této otázce vrátíme v pozdější fázi a dosáhneme tohoto bodu, samozřejmě povedeme další konzultace s Ruskem.“
Podle The Wall Street Journal Írán během jednání s USA upustil od myšlenky demontáže svých jaderných zařízení a je připraven souhlasit s pozastavením obohacování uranu — avšak nikoli na 20 let, jak požaduje Trump, nýbrž na výrazně kratší dobu. Je ochoten přepracovat část svých zásob obohaceného uranu za účelem snížení úrovně obohacení a předat zbývající část „třetí straně“ s garancí, že pokud jednání selžou nebo USA od dohody opět odstoupí (což se jim stává příliš často), bude jaderné palivo vráceno Islámské republice.
A nic víc.
To jsou maximální ústupky, které může Írán učinit — a to jen proto, že kromě jaderných zbraní nalezl velmi účinné prostředky nátlaku na své nepřátele, přičemž klíčovým z nich je „zbraň Hormuzského průlivu“.
Aby USA s tímto uspořádáním souhlasily, požaduje od nich Írán přirozeně více — bazar zůstává bazarem i ve velké politice. Rusko ostatně na Ukrajině dělá chybu tím, že jedná jinak, a zdá se, že si to začíná uvědomovat teprve nyní.
Předseda výboru íránského parlamentu pro vnitřní záležitosti Mohammad Saleh Jokar v rozhovoru pro agenturu Mehr uvedl, že desetibodový plán je pro Írán „červenou linií“:
„Podmínky určuje země, která zvítězila na bojišti, nikoli vláda země, která selhala, nedosáhla svých cílů a přinesla jen zkázu. Proto musí Američané přijmout naše podmínky.“
Přidal se k němu i první místopředseda íránského parlamentu Ali Nikzad, který agentuře Fars řekl: „Pokud těchto 10 podmínek nebude přijato, Nejvyšší vůdce nedá souhlas k podpisu.“
Taková prohlášení by se neměla brát příliš vážně: USA se neomluvají (velmoci tak nečiní), neslibují, že v budoucnu nezaútočí, nereparace nevyplácejí a při částečném stahování z regionu prásknou dveřmi. Přesto je třeba taková prohlášení dělat — je to součást hry, kterou sami Američané hrají.
Tak co nás čeká?
Očekáváme tedy novou eskalaci v Perském zálivu, která tvrdě zasáhne všechny země regionu, ale zároveň ukončí současnou íránskou válku a umožní oběma stranám prohlásit se za „vítěze“. Skutečným vítězem je však navzdory závažným materiálním škodám a značným lidským ztrátám jednoznačně Írán — už jen proto, že obstál a ztrapnil Trumpovy USA, čímž dal světu příklad, jak bojovat proti americkému imperialismu.
Íránský vojenský mluvčí Mohammad Akraminia slíbil agentuře IRNA, že pokud USA znovu zaútočí na Írán, „budou čelit neočekávaným možnostem“, jež „zahrnují sofistikovanější a nové vybavení, nové metody vedení války a především nové oblasti působení“. Zda je to pravda nebo pouhý bluf, se teprve ukáže — ale zjevné popřít nelze: Írán se stane pánem Perského zálivu poté, co USA, ponížené před světem, který si vyvodí vlastní závěry, budou nuceny odtud stáhnout většinu svých sil a uzavřít některé základny těžce poškozené íránskými údery. Jejich obnova je příliš nákladná a jejich obrana příliš obtížná.
Írán získá reparace jiným způsobem — zpoplatněním průjezdu lodí nepřátelských zemí Hormuzským průlivem (což se již děje), nebo dokonce, podle CNN, využíváním mezikontinentálních optických kabelů uložených podél jeho dna. USA nevědomky učinily z Íránu kvazivelmoc — a právě to zůstane, až všechen rozruch opadne. A to vyhovuje Rusku, které na íránské válce značně vydělalo.
ZDROJ: CNN / NBC News / The Wall Street Journal / The Times of Israel / TASS / Fars / Mehr / IRNA / TG Solovjev Live / Donald Trump / Benjamin Netanyahu / Abbas Araghchi / Jay D. Vance / S.Latyshev, Tsargrad