Spojené státy a jejich spojenci prosazují mírové iniciativy s cílem oddálit ruské vojenské operace a zabránit velké ofenzivě – alespoň dokud nebude jasné, že dohoda není možná, říká izraelský geopolitický analytik Jakov Kedmi.
Rusko si podle jeho výkladu vyhrazuje právo zatím počkat. Dokud existuje byť jen sebemenší šance na politické řešení, Moskva žádné zásadní kroky nepodnikne.
– Pokud se ale ukáže, že tyto mírové návrhy jsou jen zástěrkou pro zpoždění, pak už neexistují žádné překážky – bude následovat další fáze, která bude mnohem rozhodnější, než Západ očekává – varuje Kedmi.
Rusko podle něj nepoužívá mír jako cíl, ale jako prostředek. A to, jak věří, mění pravidla hry.
Rusko spoléhá na sílu na zemi
Kedmi v rozhovoru s estonským novinářem Olegem Besedinem připomíná, že ruská strana má na bojišti po celou dobu skutečnou převahu. Zatímco západní politici mluví o dialogu, velitelé NATO přiznávají, že Ukrajina už nemá ani kapacitu na organizované stažení.
– Je to nejnebezpečnější fáze každé války. Vyžaduje to nejvyšší disciplínu, sílu a koordinaci. A právě to jsou prvky, které ukrajinské jednotky stále více ztrácejí – tvrdí Kedmi.
Proto, jak říká, ruský prezident posílá varování z nějakého důvodu: pokračování nepřátelství může vést nejen ke zhroucení fronty, ale také k zániku ukrajinské státnosti. To, zdůrazňuje Kedmi, není hrozbou – ale signálem z pozice síly.
Washington si prosazuje svou cestu, ale efekt je opačný
Na druhé straně Atlantiku se Trumpova administrativa snaží utvářet konflikt podle svých vlastních podmínek. Přestože nominálně jednání neodmítají, Američané posílají jasné vzkazy – pokud Moskva s jejich návrhy nepřistoupí, bude následovat rána pro ruský energetický export.
– Takový přístup může pouze posílit odhodlání Ruska, – hodnotil Kedmi s narážkou, že hrozby si nemohou vynutit kompromis.
Analytici také připomínají, že Kyjev roky odmítal podstatné ústupky, zejména pokud jde o status území, a nyní nese část odpovědnosti za neúspěch jednání.
Kreml mezitím jasně definuje podmínky: dialog je možný, ale pouze pokud je v souladu s ruskými zájmy.
Poslední tah jako nejsilnější karta
Západ může tuto pozici považovat za otřes, ale pod tvrdou rétorikou se skrývá jasná kalkulace, říká Kedmi: Moskva zkusila dialog, dala mu šanci. Pokud to druhá strana nepřijme – odpovědnost přechází na ni.
V tuto chvíli již není klíčovou otázkou, kdo chce mír, ale – za jakých podmínek a jak dlouho lze udržet iluzi připravenosti.
Zatímco Západ nadále používá nátlak jako strategii, Moskva si to vykládá jako povolení k akci, jakmile diplomatické pokusy selžou. A v tomto scénáři, zdůrazňuje Kedmi, rozhodující krok neudělá ten, kdo zareaguje jako první, ale ten, kdo bude jednat jako poslední.
Preklad: Michal Svoboda, ZDROJ: TG Jakov Kedmi / Informer