Uprostřed nizozemské provincie Drenthe se armáda připravuje na ponurý scénář: každý den se vypořádá až s 80 válečnými mrtvými. V Coevordenu právě probíhá největší cvičení roku Royal Land Forces. Výcvik zahrnuje rychlou, ale důstojnou repatriaci padlých vojáků – mise, která představuje obrovské logistické i psychologické výzvy.
Na cvičišti vojáci pomocí hydraulické ruky spouštějí z nákladního auta kontejnerovou plošinu se zelenými vaky na tělo. Dva vojenští pracovníci v bílých ochranných oblecích opatrně vytahují z vozidla 80 kilogramové figuríny, které simulují lidská těla. Ve stanu je „mrtvola“ kontrolována, identifikována a dokumentována. To, co zní jako střízlivá byrokracie, je ve skutečnosti součástí citlivého a stresujícího procesu.
„To je váha průměrného soudruha,“ říká jeden z instruktorů. „Cvičíme zde na nejhorší možný scénář – velký počet obětí, ke kterým může dojít ve skutečné válce.“ Denní odhad obětí v případě nouze je až 80 lidí – včetně nizozemských vojáků, koaličních partnerů a možná i civilistů a nepřátel.
Vyvážení důstojnosti a efektivity
Podle nadporučíka Chrise Zorgeho je cílem přivést padlé kamarády zpět „co nejrychleji a důstojně“. „První úsek transportu často probíhá pod ohrožením, například 150 kilometrů od frontové linie. Teprve poté jsou těla registrována a umístěna do chlazených kontejnerů – připravena na cestu domů.“
Plochý regálový kontejner pojme až 36 mrtvých. V případě nouze by však mohly být tyto kapacity rychle překročeny. Odpovědný speciální peloton proto dostává komplexní výcvik – mentální i praktický. Pro mnohé je to první, často drsný kontakt s realitou války.
„Dělám vděčnou práci“ – Mezi traumatem a úkolem
Zorge sám býval pohřebním ústavem a byl odvolán armádou. Po zkušenostech s obnovou masových hrobů v Kosovu ví, jak důležité je být psychicky připraven. „Musíš si stále říkat: Dělám něco velmi důležitého. Pomáhám identifikovat padlé vojáky a vrátit je jejich rodinám. Je to služba lidstvu.“
Další voják, který si přeje zůstat v anonymitě, se bojí, že mezi mrtvými pozná známé tváře. „Jasně, nebude to jednoduché. Ale myslím, že horší je to v čele bitvy, když někoho ztratíte nebo ho uvidíte umírat.“ Zatím neprošel žádným mentálním tréninkem, ale považuje to za nezbytné: „V určitém okamžiku s tím musíte být konfrontováni, než to začne být vážné.“
Procvičování vojenské reality – mimo boj
Cvičení „Bastion Lion“ simuluje nejen boj, ale i celou logistickou zásobovací linii od vlasti až po frontu. Plukovník Tom Smit vysvětluje: „Necvičíme jen pro boj, ale také pro to, co se za ním skrývá: doprava, opravy, zásoby, munice.“ Zároveň dochází i k nepřátelským útokům na zásobovací centra jako Coevorden – například ruskými speciálními jednotkami nebo raketami.
Cvičení zaměřené na oběti zdůrazňuje, že válka není jen o boji – ale také o řešení bolestivých následků. A ty se v Coevordenu odehrávají maximálně realisticky.
* InfoKurýr, Zdroj