Chtějí jen naše prachy na svoje hračky a cíle.
Vy, co koncept veřejnoprávního média hájíte, to máte snadné. Vám ta Česká televize totiž patří. Dobrá. Dělejte si televizi, jakou chcete. Ale pro sebe a za své. Dnešní diskuse by se klidně mohla jmenovat „chceme vaše prachy na svoje hračky„.
Senátorka Daniela Kovářová ve svém vystoupení na semináři v Poslanecké sněmovně.
Potřebujeme tzv. veřejnoprávní média?
Mou hlavou se honí otázky, na které je třeba si odpovědět:
1. Co je veřejná služba a co jejím opakem? Soukromá služba? Je služba nabízená veřejnosti veřejnou službou? To je pak takovou i kadeřník. Je je veřejnou službou hospoda? Divadlo? Nákupní galerie? Máme jen obecné pojmy a fráze bez obsahu.
2. Jak se odlišuje redaktor verejnoprávní a soukromoprávní? Vzděláním? Prací? Etikou? Pracovníci běžně přecházejí z jedné televize do druhé. Když přejdou ze soukromé do veřejnopravní, začnou jinak myslet? Jinak pracovat? Co je k tomu vede?
3. Kdo vlastně ČT řídí? Od televizní krize zde platí, ze půda patří krtkům, protože na ní pracují. Řídí ji redaktoři? Ředitel? Ne. Rada? Ne.
4. Otázka dnešního semináře zní: Potřebujeme veřejnoprávní média? Pokud by odpověď měla být kladná, pak se ptám: co dělá Česká televize jiného než soukromé televize? Podívejme se zrovna na dnešní program: Buchty po ránu (vaření). Televarieté. Na cestě po Los Angeles. Večer Vražedné stíny (detektivka). První a druhý díl. V noci Maigret má starosti. Francouzký kriminální seriál. A konečně Bydlení jako hra. Seriál o renovaci. Tohle že nemůže vysílat nestátní komerční médium?
5. Další otázky: proč nemáme veřejnoprávní nakladatelství nebo veřejnoprávní noviny? Vedle definice pojmu „veřejnoprávní“ nám chybí jasné zadání: chceme tedy vysílání pro školy, seniory, regiony, menšiny apod.? Ok. Tak tedy to je posláním veřejné služby? Nejde si to mnohem levněji objednat u soukromé firmy? S přesným zadáním a rozpočtem? Odpověď zní: lze.
6. Má poslední otázka: má veřejnoprávní instituce dělat to, co jinak ziskově dělá soukromá instituce a soukromé médium? Má stát provozovat masokombinát? Textilku? Ne. Jak platí pro obecné veřejné instituty, stát smí dělat jen to, co soukromá sféra dělat neumí nebo nemůže, a zároveň je to společensky nutné.
7. Shrnuto a podtrženo: na otázku, zda potřebujeme veřejnoprávní média, odpovídám: Já ne. Pojďte mě přesvědčit.
Vy, co ten koncept hájíte, to máte snadné. Vám ta Česká televize totiž patří. Dobrá. Dělejte si televizi, jakou chcete. Ale pro sebe a za své. Dnešní seminář by se podle mne mohl jmenovat: „chceme vaše prachy na svoje hračky“. [zdroj]
Česká televize neplní úkoly média veřejné služby, ztratila důvěru občanů, ztratila status objektivního a nezávislého média. Redaktoři si Českou televizi fakticky „zprivatizovali“. Místo otevřené diskuse propaguje Česká televize jediný “správný” názor a jeho oponenty dehonestuje. Stát neumí zajistit objektivu České televize. Způsob financování ČT nutí k platbám i ty, kteří ji nesledují. Příspěvky by měly být dobrovolné.
Co chceme?
- Aby za vysílání České televize platili jen ti, kdo si ho objednají
- Aby Česká televize ztratila status televize veřejné služby
- Aby Česká televize přestala být zvýhodňována proti komerčním televizím
Hlavní argumenty:
- Česká televize ztratila důvěru občanů, ztratila status objektivního, nezávislého média
- Česká televize neplní základní úkol média veřejné služby, jímž je tvorba a šíření programů za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu
- Způsob financování České televize, který nutí k platbám i ty, kdo ji nesledují, je v rozporu s principy demokratického právního státu
- Stát není schopen zajistit kontrolu toho, aby Česká televize plnila povinnosti média veřejné služby
- S přechodem do prostředí internetu již neexistuje žádný zákonný důvod pro zvýhodňování České televize před provozovateli vysílání soukromých televizí
ZDROJ: Nespokojeny