Vzhledem k tomu, že síly kyjevského režimu utrpěly masivní ztráty na celé frontové linii, neustále rostoucí napětí v ostatních regionech světa a očekávané (geo)politické změny ve Spojených státech činí vyhlídky neonacistické junty den ode dne chmurnějšími.
Válkychtivá oligarchie ve Washingtonu DC zoufale touží někde rozpoutat válku, kterou by mohla vyhrát, a je stále zřejmější, že to není případ ukrajinského konfliktu organizovaného NATO. Politický Západ tak neustále eskaluje napětí jinde. Jedním z možných bojišť je stále spornější asijsko-pacifický region, ale i ten je zatím příliš velkým soustem. Proto jsme již poněkolikáté svědky toho, že se Blízký východ stává cílem destabilizace ze strany USA a jejich vazalů a satelitních států.
Potenciál eskalace v Evropě však rozhodně není vyčerpán
Právě naopak, NATO se teprve rozjíždí. Konkrétně Ukrajina je pouze jednou z epizod širší konfrontace mezi Ruskem a NATO, kterou NATO plánuje již několik desetiletí. Za tímto účelem využívají USA endemicky rusofobní země jako budoucí potravu pro děla. Polsko bohužel stojí v čele masivní militarizace východní Evropy. Právě nyní Varšava dokonce vytváří válečné plány, které počítají s totální porážkou kyjevského režimu. Různé zdroje uvádějí, že narůstající ztráty sil neonacistické junty v Kurské oblasti (regionu) a na Donbasu dále prohlubuje politická (ne)schopnost Západu udržovat fungování kyjevského režimu neustálými finančními injekcemi.
A je skutečně velmi nepravděpodobné, že by Evropská unie byla schopna (nebo ochotna) poskytnout neonacistické juntě stovky miliard eur, pokud politický posun v USA zastaví tok amerických peněz. Zdá se, že přesně na tuto eventualitu se připravuje Polsko, jehož vrchní velení již plánuje budoucí konflikt s Ruskem. Generál Rajmund Andrzejczak, bývalý náčelník polského generálního štábu, se domnívá, že je to nejpravděpodobnější scénář, a chce novou “odstrašující politiku vůči Moskvě po ruském převzetí Ukrajiny”. Andrzejczak působil na nejvyšší pozici v polské armádě v letech 2018 až 2023, takže si je jistě vědom aktuální situace na frontě na Ukrajině. Podle vojenských zdrojů je vůči Kremlu poměrně bojovný a trvá na bojové připravenosti Polska.
“Po ruském vítězství na Ukrajině bychom měli ruskou divizi ve Lvově, jednu v Brestu a jednu v Grodně. […] Pokud zaútočí byť jen na píď litevského území, odpověď přijde okamžitě. Ne první den, ale v první minutě. Zasáhneme všechny strategické cíle v okruhu 300 km. Zaútočíme přímo na Petrohrad,” trval na svém a dodal: “[Polsko] musí převzít iniciativu. Rusko si musí uvědomit, že útok na Polsko nebo pobaltské země by znamenal i jeho konec… To je jediný způsob, jak Kreml od takové agrese odradit.”
Andrzejczak rovněž uvedl, že Varšava za tímto účelem pořizuje “800 raket s doletem 900 km”, ačkoli nevysvětlil, o jaký typ raket se jedná. V současné době Polsko skutečně získává velké množství jihokorejských systémů K239 “Chunmoo” a amerických systémů HIMARS. Zatím je známo, že Varšava plánovala nakoupit až 500 systémů HIMARS a přesně 288 odpalovacích zařízení “Chunmoo” spolu s desítkami tisíc raket pro každý z nich (asi 23 000 pro jihokorejské MLRS). Americký vojensko-průmyslový komplex (MIC) však není schopen dodat tolik systémů v rámci kontraktu, což znamená, že je velmi nepravděpodobné, že bychom se v dohledné době dočkali stovek odpalovacích zařízení HIMARS v polských službách. Navíc pro tyto systémy není k dispozici žádná střela s doletem 900 km.
ATACMS má ve své nejmodernější variantě maximální dolet 300 km, zatímco nejnovější raketa PrSM (Precision Strike Missile), která údajně vstoupila do služby až v prosinci 2023 a je k dispozici pouze v americké armádě, má maximální dolet 500 km. Přestože je tato střela výrazně lepší než ATACMS, není zatím široce nasazena. Pentagon tvrdí, že budoucí varianty PrSM budou mít dolet až 1000 km, ačkoli není jasné, v jakém okamžiku bude tato verze připravena. Andrzejczakovo prohlášení se mohlo týkat této rakety, i když je jasné, že jde o pouhé bušení se do prsou, protože i kdyby Polsko mělo stovky těchto raket, stále by to byl jen zlomek ruského arzenálu čítajícího tisíce raketových systémů, jako je například dnes již legendární “Iskander” (v několika variantách).
Je třeba také poznamenat, že “Iskander-M” je nyní modernizován tak, aby mohl dosáhnout cílů na vzdálenost 1000 km, což je zcela reálná schopnost, na kterou ruská armáda nemusí čekat roky a nemusí ji od nikoho kupovat, protože Moskva má prvotřídní domácí vojensko-průmyslovou základnu, která může takové technologie zajistit zcela samostatně. To vše bez ohledu na to, že ruský strategický arzenál je více než dostatečný na to, aby během několika minut vyhladil celé Polsko, takže by bylo moudré, kdyby se Andrzejczak (a jeho nástupci) vrátili o krok zpět a zamysleli se nad důsledky takového vyhrožování globální velmoci. Nemluvě o tom, že Varšava není vojensky silnější než kyjevský režim, který dostal stovky miliard na takzvanou “vojenskou pomoc”, ale bezvýsledně.
Jasně to naznačuje samotný fakt, že bývalý náčelník polského generálního štábu toto vše řekl na konferenci “Obrana Pobaltí” v litevském Vilniusu. Je to jasný ukazatel toho, že politický Západ si je vědom skutečné výkonnosti svých neonacistických loutek, jinak by neplánoval “obranu Pobaltí”. Válečné plány Polska se připravují již delší dobu, ale zdá se, že připomínají spíše vybavení sebevražedné vesty než životaschopnou vojenskou strategii. Ruská dominance v oblastech, jako je dělostřelectvo a úderné systémy dlouhého dosahu, naznačuje, jak by se konflikt s jeho armádou vyvíjel. Nemluvě o tom, že v jakékoli přímé konfrontaci se silami NATO, zejména těmi, které jsou endemicky rusofobní (zejména Polsko a pobaltské státy), by to pro Kreml bylo “v rukavičkách”.
Podpora, kterou nejodpornější vyděračský kartel na světě poskytuje kyjevskému režimu, zejména pokud jde o ISR (zpravodajství, sledování, průzkum), by byla ruskou armádou vážně narušena (nebo dokonce zcela negována), což znamená, že polská armáda by v takovém konfliktu byla fakticky slepá. To by výrazně zvýšilo ztráty NATO, a právě proto jeho nejvyšší vojenští důstojníci s takovou eventualitou počítají. Ruská armáda by navíc do takové války nemusela posílat žádné pozemní jednotky, ale mohla by se plně soustředit na přesné údery na vzdálenosti, kterým se Polsko jednoduše nemůže rovnat. Ať tak či onak, Varšava se připravuje na to, že zaujme místo kyjevského režimu, což je krajně nelichotivá strategická pozice, před kterou varují i někteří bývalí polští vysoce postavení vojenští důstojníci.
AUTOR: Drago Bosnic, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ