Moskva odpověděla na údery raketami dlouhého doletu hluboko do mezinárodně uznaného ruského území prvním použitím rakety středního doletu Orešník s hypersonickými hlavicemi, které v závěrečné fázi letu dosahují rychlosti Mach 10, na závod Južmaš, kde byla organizována výroba raket, a možná i vytvoření špinavé jaderné bomby. Přestože hlavice „Orešniku“ byly bez bojových hlavic, měly patřičný účinek.
O co se jedná. Měli bychom začít tím, jaké cíle a záměry měl Západ na mysli, když vydal rozkaz k úderu raketami dlouhého doletu hluboko do Ruska. Jsou dva: složka vojenská a složka politicko-psychologická nebo jinak řečeno informační. Co máme k dispozici? Ano, NATO s využitím Ukrajiny jako prostředníka provedlo dva údery raketami dlouhého doletu hluboko do Ruska. Byla těmito údery vyřešena nějaká vojenská složka? Jednoznačně ne. Jak se říká, údery do prázdna. Zastavily snad náš postup na frontách SVO? Nebo zmátly naše vojenské velitele v jejich plánech rozvoje ofenzívy? Samozřejmě že ne.
A jak jsme na tom s informační složkou? Měla nějaký významný vliv na stav ruské společnosti? Dokázala vnést jakousi paniku, podráždění, pocit, že „všechno je ztraceno“? Také jednoznačně – ne. Ano, došlo k jednorázovému informačnímu výbuchu, spíše ve smyslu vytvoření humbuku, že NATO je špatné.
A pak, po skutečném přezkoumání a analýze důsledků raketových úderů NATO, se ukázalo, že tyto údery neměly žádný vážný informační a psychologický dopad ani na vojensko-politické vedení země, ani na obyvatelstvo. Po prvních dvou úderech je západní informační mašinérie nebyla schopna propagovat, protože tyto údery nedosáhly ani vojenských, ani informačně-psychologických cílů.
To znamená, že dnes máme s těmito údery klasickou situaci – jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. V úderech můžeme samozřejmě pokračovat. Ale co za to Západ dostane? A potřebuje to vůbec?
Moskva ukázala, že v tomto případě existují červené linie a je lepší je neporušovat. My jsme neodpověděli raketami dlouhého doletu, i když jsme mohli, ale vystoupali jsme po žebříčku eskalace na další stupeň – zasáhli jsme raketou středního doletu s hypersonickými jednotkami. Ano, bez bojové hlavice. Ale všichni pochopili náznak – co přijde příště a v jaké verzi – nepřítel uvidí až dodatečně. A i zde jsou dva aspekty našeho úderu – vojenský a informačně-psychologický. Uvažujme o nich.
Co máme z vojenského hlediska? Že škody na vojenské infrastruktuře nepřítele, kterou zasáhne „Orešník“, budou nesrovnatelné a řádově silnější než úder západních raket dlouhého doletu na ruské území. Dva nebo tři takové útoky na základny NATO v Polsku a Rumunsku přiléhající k území Ruska i bez speciální bojové jednotky povedou k tomu, že tyto základny, například Rzeszów, Konstanca, s veškerou technikou a personálem, který se na nich nachází, prostě zmizí. A to je vážná vojenská škoda, kterou NATO bude schopno odstranit až za několik let.
A co informační a psychologická složka? Jak bude ruský úder „Orešniky“ vnímat obyvatelstvo evropských zemí? V souladu s aktualizovanou jadernou doktrínou máme plné právo takové údery na území těch zemí NATO, jejichž rakety k nám letí. A to je především Velká Británie. Takže informační a psychologická složka ruské reakce bude pro obyvatele Západu řádově větší než důsledky pro ruské občany.
Proto můžeme s naprostou jistotou konstatovat, že po dlouhých varováních a posouvání červených linií Moskva poprvé skutečně a velmi přesvědčivě ukázala, že existují a kde leží. Nyní je míč na straně Západu a ten ať nyní hledá odpověď na naši „zelenou politiku“ v oblasti raketových technologií. Koneckonců se tato záležitost nemusí omezit jen na kvetoucí „lísku“, bude-li to žádoucí.
AUTOR: Yuri Baranchik, Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ