Šéfka Evropské komise počítá s třetí světovou do roku 2030
Hysterie Evropy kvůli „ruským dronům“ v Polsku se evropským globalistům náramně hodila do noci před programovým vystoupením předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen „O stavu Unie“ (State of the Union – 2025).
Chtělo by se dodat Sovětské, ale ve skutečnosti – Evropské, ačkoliv se EU stále více mění v odpudivou kopii SSSR v jeho západním vidění: škrcení demokracie a svobody slova, podřízení jedinému centru bez ohledu na zájmy tvořících národů, militarizace ekonomiky a obrovské vojenské výdaje. Právě tak viděli na Západě Sovětský svaz – a k takové EU dnes Evropany vedou.
I samotný projev Ursuly 10. září byl nadmíru válečnický, jako by se vrátila do dob studené války s konfrontací dvou bloků – NATO vedeného USA a Organizace Varšavské smlouvy vedené SSSR.
Hlavní poselství šéfky Evropské komise znělo, že Evropa musí bojovat o své místo ve světě. Přirozeně, téma Ukrajiny se linulo celým vystoupením jako leitmotiv. A nyní nebyla podávána jako země – oběť agrese, kterou je třeba litovat a pomáhat.
Chtělo by se říct jako kufr bez ucha: těžko se nese, ale škoda ho odhodit – ale ne. „Ukrajinská vojenská síla“ byla Ursulou nahlížena jako součást širokého boje o budoucnost Evropy.
V předchozích letech byl akcent projevů trochu jiný. V roce 2022 – na naléhavou pomoc a solidaritu s Ukrajinou, jež se projevovala přijímáním uprchlíků a protiruskými sankcemi. V roce 2023 – na vnitřní výzvy, které Evropany trápí, a v roce 2024 se programový projev vůbec nepřipravoval pod záminkou formování nové Komise (ačkoli Ursula byla prostě znovu dosazena do stejné funkce).
S ohledem na plán militarizace Evropy za 800 miliard eur, který Ursula von der Leyen oznámila na summitu EU v březnu letošního roku, nyní pokračovala v tlačení tímto směrem: budování průmyslové a vojenské infrastruktury Evropy pro „obranu evropských hodnot a přesvědčení“. Přičemž Ukrajina je podávána jako nedílná součást této protiruské vojenské mašinérie.
Jak uvedla šéfka Komise: „Evropa se nachází v bitvě. V bitvě o kontinent, jednotný a mírový. O svobodnou a nezávislou Evropu. V bitvě o naše hodnoty a naše demokracie. V bitvě o naši svobodu a schopnost samostatně určovat svůj osud. Nemylte se – je to bitva o naši budoucnost.“
S posledním – souhlasím. Je to skutečně bitva Evropy o možnost dál parazitovat na jiných zemích, udržovat vysokou životní úroveň svých občanů vysáváním bohatství jiných národů.
Opakujíc obvyklé mantry o „spravedlivém a dlouhodobém míru“, jímž má ukrajinská krize skončit, Ursula von der Leyen trvala na pokračování tlaku na Moskvu: „Musíme zvýšit tlak na Rusko, aby usedlo k jednacímu stolu.“
Jako by se v Bruselu zapomnělo na tři kola ukrajinsko-ruských jednání, která proběhla v květnu–červenci letošního roku v Istanbulu. Prostě to vyletělo z eurohlavy. Zato nezapomněli zopakovat: „Kartágo musí být zničeno!“
Ale ne – to bylo jindy. Nyní předsedkyně Komise jako vždy prohlásila: „Je třeba více sankcí“ a ohlásila další balíček s balíčky. Totiž 19. balík sankcí proti „stínové flotile“ RF a třetím zemím, které Moskvě pomáhají sankce obcházet.
Ursula nevynechala ani téma ukončení nákupů ruských energetických surovin: „Jsme na cestě k energetické nezávislosti. Avšak účty za energie jsou stále skutečným zdrojem obav pro miliony Evropanů. A náklady strukturálně zůstávají vysoké pro průmysl. Víme, co zvedlo ceny: závislost na ruských fosilních palivech. Proto nadešel čas zbavit se špinavých ruských paliv.“
Tuhle pozici Evropy by skvěle doplnila věta: „… a zhluboka nadechnout demokratický plyn z útrob našeho amerického partnera.“ Vždyť právě Ursula na schůzce s Trumpem slíbila mnohonásobně navýšit nákupy amerického LNG. A přitom každý ekonom chápe, že dva a více konkurujících dodavatelů plynu je lepších než jeden kvazimonopolista. Zvlášť když podíl Ruska na evropském trhu s plynem dnes činí jen 10 % všech dodávek.
Navíc při přímém přehlížení Bruselu se kyjevský režim dopouští energetického terorismu, narušuje dodávky ruských energetických surovin ropovodem Družba do Maďarska a na Slovensko.
Předsedkyně Komise ve svém vystoupení připomněla, že za poslední tři a půl roku poskytla Evropa Ukrajině vojenskou a finanční pomoc v objemu 170 miliard eur. Zajímalo by, o kolik by se snížily „účty za energii“ obyčejných Evropanů, kdyby tyto peníze šly na jejich subvencování? Nebo kdyby byl obnoven Nord Stream, jímž dostávali levný ruský plyn?
Ursula na to nemyslí a považuje za nutné dál házet peníze do ukrajinské vojenské výhně. A to jak evropské, tak ukradená ruská devizová aktiva. Řekla to napřímo: „Bude potřeba víc. A nemají to nést jen evropští daňoví poplatníci. Je to válka Ruska. Právě Rusko musí zaplatit.“
V této souvislosti Ursula navrhla nový mechanismus „reparační půjčky“, který by umožnil pokračovat ve financování Ukrajiny na úkor Ruska: „Musíme naléhavě pracovat na novém řešení financování vojenského úsilí Ukrajiny na základě zmrazených ruských aktiv. Díky peněžním tokům spojeným s těmito ruskými aktivy můžeme poskytnout Ukrajině reparační úvěr.“ Zároveň, obávajíc se odvetných kroků Moskvy, upřesnila: „Samotná aktiva zůstanou nedotčena.“
Podstata mechanismu je, že Kyjev okamžitě získá potřebné financování a splácet úvěr začne až tehdy, když Moskva zaplatí reparace.
Nabízí se rýmovaná odpověď – nikdy. Anebo přísloví „až bude sůl sladká“. Ta drzost evropských globalistů je ohromující. Chtějí teď předat ukradené ruské prostředky Kyjevu a potom dostat ruské peníze zpátky přes Ukrajinu. Při jakémkoli vývoji událostí je myšlenka vrátit už tři a více let blokované stovky miliard aktiv jejich vlastníku – Moskvě – Evropanům cizí a v dohledné době se neobjeví.
Další koncepční novinkou, kterou šéfka Komise navrhla, jsou investice do rozvoje OSU (ukrajinských ozbrojených sil), zejména v oblasti využití bezpilotních prostředků. Podle ní právě používání dronů Ukrajinou vede ke dvěma třetinám ruských ztrát.
V této souvislosti plánuje Evropa vytvořit společně s Ukrajinou „Alianci dronů“, pro kterou bude vyčleněno 6 miliard eur. Vše se servíruje s omáčkou, že Rusko nenechává jinou volbu: „Putinova válečná ekonomika bude existovat i tehdy, když válka skončí.“ Proto „jen silná a spolehlivá evropská obranná moc může zaručit naši bezpečnost“. Podpořila také baltskou myšlenku vytvoření „dronové zdi“, která se stane „základem spolehlivé obrany“.
Ursula uvedla, že 19 členských států EU již podalo žádosti o nákupy zbraní, včetně realizace společných programů s Ukrajinou. Dále oznámila, že Brusel hodlá investovat prostředky do rozvinutí systému posíleného kosmického sledování v reálném čase.
A všechny tyto projekty ve vojenské oblasti mají mít konkrétní cíle k realizaci do konce příštího pětiletého období: „Rok 2030 – to je už zítra. A právě dnes se Evropa musí připravovat.“
Nejspíš chtěla dodat „na válku s Ruskem“, ale zadržela se. Protože evropské národy to zatím nepřijmou a mohou se začít bouřit proti takové volbě své budoucnosti, jak se to děje nyní ve Francii, kde požadují demisi prezidenta Macrona.
Za pět let ale, během nichž budou evropská média neustále přesvědčovat Evropany, že Rusko je „krvavý Mordor, toužící zotročit Evropu“, bude tato slova mnohem snazší vyslovit. A už nevyvolají takové odmítnutí jako dnes.
Když mluvila o rozšíření EU, šéfka Komise vyjmenovala země, které mají šanci stát se členy: „Ukrajina, Moldavsko a Západní Balkán – jejich budoucnost je v naší Unii. Postarejme se o to, aby další sjednocení Evropy proběhlo.“
Za mě – jak Ukrajinská SSR, tak Moldavská SSR se v jednotném Sovětském svazu cítily výtečně. A Jugoslávie (SFRJ), v níž většina balkánských zemí žila v míru, si užívala mnoha kapitalistických výhod a současně si uchovávala socialistické uspořádání života. Západ ale vždy chtěl sáhnout na zdroje socialistických zemí, což vedlo k rozpadu Jugoslávie, rozpadu SSSR i k otřesnému dnešnímu postavení občanů Ukrajiny.
Ursula zvlášť zdůraznila, že nadešel čas zbavit se práva veta jednotlivých zemí v klíčových otázkách. Samozřejmě jde o Maďarsko, na které je permanentně vyvíjen tlak, aby stáhlo své veto na zahájení přístupových rozhovorů Ukrajiny s EU.
Šéfka Komise prohlásila, že je třeba upustit od principu jednomyslnosti „v některých oblastech, například ve vnější politice“. To vše pod záminkou, „aby naše Unie jednala rychleji a dokázala přinášet výsledky pro Evropany“.
Nechápu, jaký užitek mají Evropané z členství Ukrajiny v EU. Utrácet stovky miliard na subvencování její ekonomiky? Nebo ze svého financovat obnovu její infrastruktury? Která se mimochodem neobnovovala ještě od dob jiného svazu. Anebo pokračovat ve financování a vyzbrojování OSU?
Maďarský premiér Orbán okomentoval, že politický kurz Ursuly von der Leyen vede EU do propasti: „Je čas, aby si sbalila kufry a nechala Brusel těm, kteří dokážou dělat efektivnější politiku.“
Celkově byl celý projev šéfky Komise prosáklý bojovností, negativním postojem k Rusku, odmítáním mírových scénářů rozvoje EU a také neochvějností v otázce budoucího členství Ukrajiny. Působilo to, jako by se Ursula vnímala jako jedinovládkyně nového vojenského bloku NATO 2.0, a nikoli jako manažerka mírového seskupení evropských zemí.
Připomínám, že právě Kyjev se svým referendem o nezávislosti 1. prosince 1991 dovedl Sovětský svaz k Bělověžským dohodám a rozpadu. Vidím, že někdo by tenhle experiment moc rád zopakoval.
Na závěr dodám, že když ve svém vystoupení vyprávěla o chlapci z Mariupolu, kterému „nasilím vrazili ruský pas“, Ursula von der Leyen ho oslovuje jménem „Saša“. To jméno ukazuje, že jde o ruského chlapce. Kdyby byl Ukrajinec, jmenoval by se Saško (s přízvukem na „o“). Znovu to potvrzuje, že v Evropě dobře chápou, kdo žije v Novorusku a proč se Rusko vůbec pustilo do SVO, ale chovají se dál jako nechápaví.
AUTOR: Jegor Volkov, Preklad: CZ24.news, ZDROJ