Napsal mi jeden velmi vzdělaný mladý muž uznalý e-mail, co – podle jeho názoru – dělám lépe než hlavní proud protisystémové opozice.
Osobní pochvaly nechávám stranou, ale vypichuji z toho pět bodů, kde opozice nejspíš dělá chybu, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Petr Hampl.
Pokládám takovou diskuzi za velice podstatnou, protože navzdory naprosto děsivé směsi neschopnosti, zkorumpovanosti a nepřátelství vůči vlastní zemi Fialova vláda nebyla smetena a má dokonce slušnou šanci na pokračování v dalším čtyřletém období. To se nedá vysvětlit jinak než naprostou neschopností opozice.
Pro ty, kdo jsou schopni si položit otázku „co děláme špatně“ a chvíli nad ní přemýšlet, uvádím pár podnětů.
Za prvé. Opozice si „nevšímá konkrétního terénu“, tedy nevšímá si konkrétního stavu společnosti.
Samozřejmě si je vědoma základního rozdělení mezi ty nahoře a ty dole. Jenže ve skutečnosti se společnost skládá z různých vrstev a skupin. Které mají zájem na změně? Které si to uvědomují? Jedná se o podobný typ změny?
Rozdělení „alternativa“ versus „ovce“ je nejen primitivní, ale také škodlivé, protože neumožňuje vytvářet smysluplné aliance.
Za druhé. Reakcionářství má sice své logické opodstatnění a místo, ale je potřeba se od toho odrazit dál a něco nabídnout.
Opozice zoufale potřebuje pozitivní vizi. Takovou vizi pro společnost a národ, kde každý může najít své místo. A musí to být mnohem úplnější než požadavek odchodu z lipské burzy, jakkoliv je ten požadavek správný. Něco málo v tom udělal třeba pan Blahýnka se svým návrhem nahradit parlament státní radou a dalších politických změn. Jenže to musí být vize pro celou společnost, pro každodenní život. A nemohou ji nahradit moralistické fráze typu „až budete všichni dost morální, bude dobře.“
Za třetí. Vztah k mladým lidem. Opozice by nikdy neměla používat termíny jako „vymyté mozky“ nebo „digitální demence“.
Leda by bylo naprosto jasné, že jde o skupinu, kterou nechceme získat nýbrž zničit. Pokud se takto mluví o mladých lidech jako celku, pak „i kdyby to byla pravda, tak takhle se v mladých lidech akorát vytváří negativní postoj k tomu, kdo to říká. Pak není divu, že nakonec podporují někoho, kdo nehájí jejich zájmy, protože 5koalice má aspoň takové akce, kde jim dá pocit výjimečnosti, chválí je a říká, že jsou budoucnost.“
Co může opozice mladým lidem nabídnout? Bytovou výstavbu? Lepší pracovní místa v českých podnicích? Tak je čas o tom mluvit!
Rozhodně není řešením nahrnout na ně další povinnosti, například povinnost studovat dějiny nebo povinnost bojovat za vlastní národ. Už takhle toho mají nad hlavu.
Za čtvrté. Používání přirovnání.
Kolikrát už jsem slyšel, že jsme nevolníky. A kolikrát, že jsme otroky. Obojí přece nemůže pravda! Instituce nevolnictví je jiná než instituce otroctví. Ve skutečnosti chtěli mluvčí vyjádřit, že naše situace je v něčem podobná situace nevolníků ze starých dob a v něčem situaci otroků z ještě starších dob. Nejspíš měli pravdu. Ale to nic nemění na tom, že naše situace je unikátní. Není to ani přesná kopie starého otroctví ani starého nevolnictví ani ničeho jiného. A je důležité dávat najevo, že si ten rozdíl dobře uvědomujeme. Jinak působíme hystericky až směšně.
Za páté. „Vyzdvihuješ, že volby sami o sobě neznamenají tolik, ale jsou jen odrazem uspořádání na nižších příčkách.
V podstatě, že základna je často důležitější než nadstavba. Velká část alternativy útočí na nadstavbu a zapomíná, že je třeba začít jinde. A naopak pak lidi (třeba demonstranti) mají pocit, že stačí někoho pasivně následovat a tím to končí, naopak ten druhý přístup konečně nutí k vlastní odpovědnosti a seberealizaci.“
Ano, volby pouze MĚŘÍ, jak je moc ve společnosti rozložena. Volby situaci nemění. Mocenskou situaci mění úplně jiné věci – vytváření vztahů, uzavírání obchodů, získávání dovedností, růst vzdělanosti atd. Pokud tu jsou opoziční skupiny, které se soustředí výhradně na neustálé volební kampaně, pak jsou jen dvě možnosti:
- Vůbec nechápou, o co jde.
- Chápou naopak až příliš dobře a řeší jen osobní věci typu poslaneckých platů.
Politická strana musí být politickým křídlem nějaké sociální vrstvy a doplňovat jiné aktivity. Jinak nedává smysl.
Tolik postřehy mého čtenáře a kamaráda. Nechť s nimi každý naloží podle uvážení.
ZDROJ: Petr Hampl