SVĚT: Samozvané davoské „elity“ se bojí. Tak moc se bojí. Na zasedání Světového ekonomického fóra, které se konalo tento týden, se jeho hlavní strůjce Klaus Schwab – předvádějící svůj typický výkon bondovského padoucha – stále dokola oháněl kategorickým imperativem: potřebujeme „spolupráci v roztříštěném světě“.
Ačkoli je jeho diagnóza „nejkritičtější fragmentace“, v níž se svět nyní nachází, předvídatelně pochmurná, Herr Schwab tvrdí, že „duch Davosu je pozitivní“ a nakonec můžeme všichni šťastně žít v „zelené udržitelné ekonomice“.
Tento týden se v Davosu dařilo především zasypávat veřejné mínění novými mantrami. Je tu „Nový systém“, který vzhledem k neúspěchu tolik vzývaného „Velkého resetu“ nyní vypadá jako spěšná aktualizace současného – rozvrzaného – operačního systému.
Davos potřebuje nový hardware, nové programátorské dovednosti, dokonce i nový virus. Zatím je však k dispozici pouze „polykrize“: neboli, řečeno davoskou mluvou, „shluk souvisejících globálních rizik s narůstajícími účinky“.
Jednoduše řečeno: dokonalá bouře
Nesnesitelní otravové z ostrova Rozděluj a panuj na severu Evropy právě zjistili, že „geopolitika“ bohužel nikdy nevstoupila do laciného tunelu „konce dějin“: k jejich údivu se nyní soustřeďuje – opět – v Heartlandu, jako tomu bylo po většinu zaznamenaných dějin.
Stěžují si na „ohrožující“ geopolitiku, což je kódové označení pro Rusko-Čínu a Írán.
Ale třešničkou na alpském dortu je arogance/hloupost, která vlastně prozrazuje hru: londýnská City a její vazalové zuří, protože „svět, který Davos stvořil“, se rychle hroutí.
Davos „nevytvořil“ žádný jiný svět než své vlastní simulakrum
V Davosu nikdy nic nebylo správně, protože tyto „elity“ byly vždy zaměstnány vychvalováním Říše chaosu a jejích smrtících „dobrodružství“ na globálním Jihu.
Davos nejenže nedokázal předvídat všechny nedávné velké hospodářské krize, ale především současnou „dokonalou bouři“ spojenou s neoliberalismem vyvolanou deindustrializací kolektivního Západu.
A Davos samozřejmě nemá ponětí o skutečném obnovení multipolarity
Samozvaní názoroví vůdci mají plné ruce práce s tím, aby „znovu objevili“, že děj románu Kouzelná hora Thomase Manna se odehrává v Davosu – „na pozadí smrtelné nemoci a hrozící světové války“ – téměř před sto lety.
No, v dnešní době není „nemoc“ – plně biologicky vyzbrojená – sama o sobě smrtelná. A „hrozící světovou válku“ ve skutečnosti aktivně podporuje kabala amerických strausovských neokonzervativců a neoliberálkonzervativců: nikým nevolený, nikomu neodpovědný, dvoustranický Deep State nepodléhající ani ideologii. Stoletý válečný zločinec Henry Kissinger to stále nechápe.
Panel o deglobalizaci v Davosu byl plný nesmyslů, ale maďarský ministr zahraničí Peter Szijjarto poskytl alespoň dávku reality.
Pokud jde o čínského vicepremiéra Liou Che, ten se svými rozsáhlými znalostmi v oblasti financí, vědy a techniky byl alespoň velmi užitečný, když stanovil pět hlavních směrů Pekingu pro nejbližší budoucnost – nad rámec obvyklé císařské sinofobie.
Čína se zaměří na rozšiřování domácí poptávky, udržení „hladkého chodu“ průmyslových a dodavatelských řetězců, „zdravý rozvoj soukromého sektoru“, prohloubení reformy státních podniků a snahu o „atraktivní zahraniční investice“.
Ruský odpor, americký sráz
Emmanuel Todd v Davosu nebyl. Ale byl to právě francouzský antropolog, historik, demograf a geopolitický analytik, kdo v uplynulých dnech rozčeřil všechna patřičná peříčka napříč kolektivním Západem fascinujícím antropologickým objektem: rozhovorem založeným na realitě.
Todd hovořil s deníkem Le Figaro, který je oblíbeným listem francouzského establishmentu a vysoké buržoazie. Rozhovor vyšel minulý pátek na straně 22, vložený mezi příslovečné rusofobní výlevy a s mimořádně stručnou zmínkou na konci titulní strany. Lidé se tedy museli opravdu hodně snažit, aby ho našli.
Todd žertoval, že ve Francii má – absurdní – pověst „rebela, který ničí“, zatímco v Japonsku je respektován, píše se o něm v mainstreamových médiích a jeho knihy jsou vydávány s velkým úspěchem, včetně té poslední (prodalo se jich přes 100 000 výtisků): „Třetí světová válka už začala“.
Je příznačné, že tento japonský bestseller neexistuje ve francouzštině, vzhledem k tomu, že celý pařížský nakladatelský průmysl se v otázce Ukrajiny drží linie EU/NATO.
Skutečnost, že Todd má v několika věcech pravdu, je v současném, propastně krátkozrakém evropském intelektuálním prostředí malým zázrakem (existují i jiní analytici, zejména v Itálii a Německu, ale ti mají mnohem menší váhu než Todd).
Takže tady je Toddův stručný seznam největších hitů
Začala nová světová válka: Tím, že se „z omezené územní války stal globální ekonomický střet mezi kolektivním Západem na jedné straně a Ruskem spojeným s Čínou na straně druhé, se z toho stala světová válka“.
Podle Todda udělal Kreml chybu, když počítal s tím, že se rozložená ukrajinská společnost okamžitě zhroutí. Samozřejmě se nezabývá podrobnostmi o tom, jak byla Ukrajina vojenskou aliancí NATO vyzbrojena do posledního dechu.
Todd má pravdu, když zdůrazňuje, že Německo a Francie se staly menšími partnery v NATO a nevěděly o tom, co se na Ukrajině vojensky chystá: „Nevěděli, že by Američané, Britové a Poláci mohli Ukrajině dovolit vést rozsáhlou válku. Základní osu NATO nyní tvoří Washington-Londýn-Varšava-Kyjev.“
Hlavní Toddovo prozrazení je vražedné: „Odpor ruské ekonomiky vede imperiální americký systém do propasti. Nikdo nepředpokládal, že ruská ekonomika vydrží čelit ‚ekonomické síle‘ NATO“.
V důsledku toho se „může zhroutit americká měnová a finanční kontrola nad světem a s ní i možnost USA financovat zdarma svůj obrovský obchodní deficit“.
A proto „jsme v nekonečné válce, ve střetu, jehož závěrem je zhroucení jednoho nebo druhého“.
Pokud jde o Čínu, Todd by mohl znít jako bojovnější verze Liu He v Davosu: „To je základní dilema americké ekonomiky: nemůže čelit čínské konkurenci, aniž by dovážela kvalifikovanou čínskou pracovní sílu.“
Pokud jde o ruskou ekonomiku, „akceptuje tržní pravidla, ale s důležitou rolí státu, a zachovává si flexibilitu formování inženýrů, kteří umožňují adaptace, průmyslové a vojenské.“
A tím se opět dostáváme ke globalizaci, a to způsobem, který kulaté stoly v Davosu nebyly schopny pochopit: „Delokalizovali jsme tak velkou část naší průmyslové činnosti, že nevíme, zda se naše válečná výroba udrží“.
Při erudovanějším výkladu tohoto omylu o „střetu civilizací“ se Todd zabývá měkkou mocí a dochází k překvapivému závěru: „Na 75 procentech planety byla organizace rodičovství patrilineární, a proto můžeme identifikovat silné pochopení pro ruskou pozici. Pro kolektivní nezápadní obyvatelstvo Rusko potvrzuje uklidňující morální konzervatismus.“
Moskvě se tedy podařilo „znovu se představit jako archetyp velké mocnosti, která je nejen „antikoloniální“, ale také patrilineární a konzervativní, pokud jde o tradiční mravy“.
Na základě všech výše uvedených skutečností Todd rozbíjí mýtus prodávaný „elitami“ EU/NATO – včetně Davosu – že Rusko je „izolované“, a zdůrazňuje, jak hlasování v OSN a celkové nálady v zemích globálního Jihu charakterizují válku, „kterou mainstreamová média popisují jako konflikt politických hodnot, ve skutečnosti však na hlubší úrovni jako konflikt antropologických hodnot“.
Mezi světlem a tmou
Je možné, že Rusko – vedle skutečné čtyřky, jak jsem ji definoval (s Čínou, Indií a Íránem) – převažuje v antropologických sázkách?
Skutečné Čtyřlístek má vše, co je třeba k tomu, aby rozkvetl v nové mezikulturní ohnisko naděje v „roztříštěném světě“.
Smíchejte konfuciánskou Čínu (nedualistická, bez transcendentního božstva, ale s tao, které prochází vším) s Ruskem (pravoslavné křesťanství, uctívání božské Sofie); polyteistickou Indií (kolo znovuzrození, zákon karmy); a šíitským Íránem (islám předcházející zoroastrismu, věčný kosmický boj mezi Světlem a Tmou).
Tato jednota v rozmanitosti je rozhodně přitažlivější a povzbudivější než osa věčné války.
Poučí se z toho svět? Nebo, abychom citovali Hegela – „z historie se učíme, že se z ní nikdo nepoučí“ – jsme beznadějně odsouzeni k zániku?
AUTOR: Pepe Escobar, ZDROJ, Preklad: zvedavec.news
* prevzaté