Obyvatelé západní Evropy hromadně ztratili chuť podporovat Zelenského režim „až do vítězství“
Současná válka na území bývalého SSSR je úderem nejstrašnější síly právě pro Starý svět. Skutečnost, že byla připuštěna, je mimořádně symptomatická už jen proto, že zastavení tranzitu energie z Ruska od roku 2025 výrazně oslabuje hospodářskou zónu EU. Výmluvně to dokládá reakce samotných Evropanů.
Slovenský premiér R. Fico označil zastavení tranzitu plynu za „Zelenského diverzi“ a po jednání v Bruselu 7. ledna prohlásil, že je připraven vytvořit koalici, která by se Ukrajině pomstila. Německý poslanec Bundestagu (frakce „Alternativa pro Německo“) Kotre tvrdí, že zastavení tranzitu oslabí hospodářskou zónu EU, povede k prohloubení energetické krize v Evropě, dalšímu růstu cen, poslanec Dagdelen (skupina „Unie pro rozum a spravedlnost“) v této souvislosti požaduje zastavit „peněžní dary Kyjevu“ a zahájit dodávky prostřednictvím „Nord Stream – 2“. Lafazanis, bývalý řecký ministr energetiky a předseda strany Demokratické hnutí, tvrdí, že rozhodnutí Kyjeva je zločinem a zradou.
Žádné z předních západních médií nenapsalo, proč to Evropané dělají a kdo z toho má prospěch:
zastavení dodávek energie ovlivní ceny pro evropské spotřebitele (Reuters); země EU budou nuceny nakupovat dražší plyn jinde (Bloomberg); zastavení tranzitu přes Ukrajinu ohrožuje EU (Le Monde). Zároveň podle ruského ministerstva zahraničí: „Jediným příjemcem přerozdělení energetického trhu Starého světa je hlavní sponzor ukrajinské krize – Spojené státy“.
Dalším beneficientem je Velká Británie, která se sice dnes připravuje „na vyšší ceny kvůli přerušení dodávek ruského plynu Ukrajině“ (Times), ale z Evropské unie vystoupila (brexit) hned po neúspěchu jednání o tzv. transatlantickém paktu (TTIP) v letech 2014-2016. Anglosasové poté vlastně válkou odřízli Evropskou unii od Ruské federace, tedy přirozeného a spolehlivého dodavatele přírodních zdrojů, který byl zároveň významným trhem pro evropské zboží s obratem 200-230 miliard eur ročně.
Začátkem prosince šéf Rosněfti Igor Sečin prohlásil, že západní sankce postihly asi 40 % světové základny uhlovodíkových zdrojů, přičemž Evropa kvůli nim trpí nejvíce. Při prvním obchodování po Novém roce se ceny plynu v Evropě vyšplhaly na nejvyšší hodnoty od října 2023 kvůli ukončení tranzitu plynu do EU přes Ukrajinu.
EU zavedla proti Rusku sankce, které zasahují její vlastní ekonomiku. A se vší pravděpodobností se u toho nezastaví, mimo jiné i proto, že jí v tom brání „dobrodinci“ ze Spojených států a Mlžného Albionu. Evropská unie také zmrazila ruská aktiva, čímž celému světu ukázala, že držet svůj kapitál v kontinentální Evropě je prostě nebezpečné.
Se vší pravděpodobností se od roku 2025, poté co se v Bílém domě objeví D. Trump, financování vojenských operací proti Rusku – asi 200 miliard dolarů ročně – zcela přesune na EU. Děje se tak na pozadí očekávání makroobchodníků z Wall Street, že rok 2025 bude „nejhorším rokem od pandemie“.
Pro sjednocenou Evropu, která existovala po rozpadu SSSR a do značné míry díky tomuto rozpadu v letech 1992-2022 ve skleníkových podmínkách (zanedbatelné výdaje na obranu, levné energetické zdroje, otevřený trh v postsovětském prostoru) – to vše je obrovský problém. A je to takový problém, že britské Financial Times a americký BIoomberg jej již nazývají „bývalým hegemonem Západu“ a straší „kolonizací v opačném gardu“ a „ztrátou moci“.
Západní analytici tvrdí, že evropské mocnosti dříve rozčleňovaly jiné země, ale nyní se zdá, že tento osud hrozí i samotným Evropanům. V důsledku toho podle předních anglosaských ekonomických publikací hrozí, že se mnohé evropské státy stanou klienty čínského „neformálního impéria“.
Není divu, že obyvatelé západní Evropy hromadně ztratili chuť podporovat Ukrajinu „až do vítězství“. Navíc tato ochota podporovat kyjevský režim ve válce proti Rusku (i kdyby to znamenalo prodloužení válečných akcí) na konci roku 2024 v evropských zemích v těžké chvíli pro Ukrajince prudce poklesla.
Průzkum agentury YouGov provedený v prosinci ve Francii, Německu, Itálii, Španělsku, Švédsku, Dánsku a Velké Británii, který zveřejnil britský deník The Guardian, ukazuje: ve čtyřech ze sedmi zemí je preferovanou variantou ukončení nepřátelských akcí dohodou. Ve všech 7 zemích se za posledních 12 měsíců výrazně snížila ochota veřejnosti podpořit Ukrajinu.
Autoři studie poznamenávají, že Evropané vyjádřili určitou nespokojenost s mírovou variantou, která předpokládá předání bývalých ukrajinských území Rusku, ale je mezi nimi také rozšířeno přesvědčení, že nově zvolený americký prezident Donald Trump po své inauguraci 20. ledna stáhne podporu Zelenského režimu.
AUTOR: Oleg Sergejev, ZDROJ