Pololetní ekonomická a fiskální aktualizace novozélandského ministerstva financí předpovídá cyklický pokles s 0,5% hospodářským růstem v současném fiskálním roce končícím v červnu 2025. Je však pravděpodobné, že to bude ještě horší. Ministerstvo statistiky oznámilo, že v zářijovém čtvrtletí došlo k poklesu o 1 %.
Damien Grant, tvrdí, že země čelí vážným hospodářským problémům v důsledku špatných rozhodnutí v průběhu tří desetiletí, včetně nízkého růstu produktivity, štědrého systému sociálního zabezpečení a složitého souboru pravidel bránících rozvoji.
Nejvíce však ekonomice škodí to, že Nový Zéland upřednostňuje ideologický konformismus před pravdou
„Raději likvidujeme ty, s nimiž nesouhlasíme, než abychom se zapojili do debaty, což znamená, že se nebudeme zabývat žádnou ze skutečně těžkých otázek,“ říká Grant.
Koruna nebude snižovat výdaje tak, aby odpovídaly poklesu příjmů, a nakonec získá hotovost pomocí nových a ekonomicky destruktivních daní z kapitálu, až se dluh stane příliš drahým.
Grant se domnívá, že Nový Zéland přechází ze středně příjmové ekonomiky na nízkopříjmovou.
Jsme v cyklickém poklesu – nebo je to něco temnějšího?
V pololetní ekonomické a fiskální zprávě HYEFU, která byla zveřejněna v úterý [17. prosince], se ministerstvo financí domnívá, že to první. Situace je složitá, neboť se očekává, že hospodářský růst v současném fiskálním roce (končícím v červnu 2025) dosáhne pouze 0,5 %, ale v následujícím roce se odrazí zpět na 3,3 %.
Bohužel pro ekonomy, na ministerstvu statistiky tento optimismus vyvrátili. Naše ekonomika se v zářijovém čtvrtletí zmenšila o 1 % a vše nasvědčuje tomu, že se nadále zmenšuje. Ve zbývajících šesti měsících by bylo zapotřebí heroického nárůstu produktivní produkce, abychom se v tomto fiskálním roce dostali na půlprocentní hospodářský růst.
Ani tato optimistická prognóza růstu nebyla hezká: „Jádrové výdaje vzrostou ze 139,0 miliard dolarů v roce 2023/24 na 162,9 miliard dolarů v roce 2028/29. Růst jádrových výdajů je způsoben třemi klíčovými faktory – zvýšením výdajů na požitky, zvýšením finančních nákladů a prognózou nových výdajů.“
Mezitím příjmy rostou, a to především díky onomu představovanému hospodářskému růstu. Deficity, které mají klesnout z 2,4 % HDP v letošním roce na 1,8 % v roce příštím a na přebytek do roku 2028, vycházejí z oněch záměrně optimistických údajů o hospodářském růstu.
A pak tu máme otázku produktivity, tedy množství produkce, které vyprodukujeme za každou hodinu práce. Podle analýzy ministerstva financí činil růst produktivity v letech 1993-2013 v průměru 1,4 % ročně, ale v posledních deseti letech pouze 0,2 % ročně.
Nízkou produktivitu způsobuje mnoho faktorů, ale nejvíce selháváme v oblasti vzdělávání. Studie absolventů NCEA z roku 2022 ukázala, že pouze třetina z nich prošla požadovanou úrovní gramotnosti. Negramotní pracovníci jsou méně produktivní než gramotní, a proto dostávají nižší mzdu a platí nižší daně.
Ministerstvo financí se k problému staví čelem. V květnové zprávě se zabývalo dopadem nízké produktivity na své prognózy a odhady a tím, zda je možné tento stav zlepšit. Autoři se podívali do zahraničí, zvážili vývoj, jako je umělá inteligence, a došli k závěru: „Nový Zéland nemusí mít dobrou pozici pro úspěšné vstřebávání nových inovací zvyšujících produktivitu vzhledem ke klesající úrovni vzdělání, našim relativně nízkým manažerským schopnostem a nízké, i když rostoucí úrovni výzkumu a vývoje.“
Vrátíme-li se k HYEFU ministerstva financí, předpokládá se návrat k jednoprocentnímu růstu produktivity, ale neuvádí se žádné údaje, které by naznačovaly oživení výkonu kiwi pracovníků a manažerů. Čísla také vylučují jakékoli ekonomické otřesy, jako je zemětřesení, mor, válka v zámoří nebo to, že by se Chris Hipkins stal znovu premiérem; a přinejmenším jeden z nich je v blízké budoucnosti pravděpodobný.
V určitém okamžiku jsme zapomněli, že činy mají své důsledky
V důsledku toho žijeme s kumulativním dopadem špatných ekonomických rozhodnutí trvajících tři desetiletí.
Máme štědrý systém sociálního zabezpečení, který odměňuje lenost, a progresivní daňový systém, který znevýhodňuje úsilí
Zavedli jsme složitý soubor pravidel pro rozvoj, který brání výstavbě.
Zaměřili jsme se na původ a pohlaví člověka, nikoli na jeho schopnosti.
Odrazujeme od těžby a průzkumu a zahraničních investic a zdráháme se povolit cizincům nákup a rozvoj půdy. Nejhorší je, že Nový Zéland upřednostňuje ideologickou konformitu před pravdou. Ty, s nimiž nesouhlasíme, raději rušíme, než abychom se zapojili do diskuse, což znamená, že se nebudeme zabývat žádnými skutečně těžkými otázkami.
Současná vláda dělá pokroky; Erica Stanfordová, Chris Bishop a Simeon Brown zlepšují situaci ve školství, stavebnictví, respektive v dopravě, a doplňují tak práci, kterou vykonal Seymour v oblasti zahraničních investic a charterových škol, ale to jsou jen Tři stovky proti velikosti problémů, kterým naše země čelí.
Koruna nebude snižovat výdaje tak, aby odpovídaly poklesu příjmů, a nakonec získá hotovost novými a ekonomicky destruktivními daněmi z kapitálu, až se dluh stane příliš drahým. Smlouva bude i nadále využívána jako prostředek k vybírání ekonomické renty od jedné části společnosti proti druhé, a ne jen k řešení minulých křivd. Neuskutečníme reformy ve zdravotnictví, které jsou nezbytné k pozvednutí skomírajícího systému, v němž omezujeme přístup ke zdravotní péči tím, že sledujeme, kdo umírá na čekací listině, a nebudeme řešit ani univerzální základní příjem, který vyplácíme osobám starším 65 let.
A učitelské odbory si mohou být jisté, že reformy školství nezmění model jednoho plátce, který je zodpovědný za současný neduh.
Prognóza ministerstva financí předpokládá cyklický pokles produkce, který se sám obrátí, aniž by došlo ke strukturální změně. Pravděpodobnější je, že se nacházíme v počáteční fázi přechodu od ekonomiky se středními příjmy k ekonomice s nízkými příjmy, kterému nyní nejsme schopni a ochotni zabránit.
Problém, kterému čelíme jako národ a ti, které volíme, spočívá v tom, že naší standardní reakcí na jakoukoli krizi jsou zvýšené vládní zásahy placené vyššími daněmi a zvýšeným zadlužením. To je to, co si veřejnost přeje, a protože jsme demokratická země, tak to také dostaneme. Ale pokud mohu naznačit, není to lék. Je to způsob, jakým jsme se sem dostali.
AUTOR: Damien Grant, ZDROJ