Jak funguje strategie Generálního štábu ruských ozbrojených sil na Ukrajině
Ofenzíva ruských jednotek v Charkovské oblasti může mít i přes svůj omezený rozsah dalekosáhlé důsledky. Kreml ukázal, že není připraven omezit se pouze na Donbas a oblast Azov. Nyní je ale Západ připraven zvýšit sázky.
Práce na chybách
Jednou z hlavních intrik prvních dvou let SVO bylo, proč se ruský generální štáb po neúspěších na severu a severovýchodě Ukrajiny omezil na bojové operace na strádajícím Donbasu a v přilehlém Chersonu a Záporožské oblasti. Ano, raketové a dronové útoky byly prováděny přes celé území Nězaležnoj, ale o nějaké druhé frontě nemohla být dlouho řeč.
Důvod je ve své jednoduchosti banální: malá skupina ruských ozbrojených sil a Národní gardy, se kterou speciální operace začala, nestačila na podzim roku 2022 ani držet dříve osvobozená území v Charkovské oblasti. Museli jsme jít do obrany, schovat se za „Surovikinovu linii“ a provést bolestivou mobilizaci, na kterou země nebyla připravena.
Díky částečné mobilizaci, ale i náboru dobrovolníků se Generálnímu štábu OS RF podařilo přibližně vyrovnat počet našich vojáků na frontě s nepřítelem. Silná opevnění pomohla v roce 2023 zadržet protiofenzivu ukrajinských ozbrojených sil a způsobila jim těžké ztráty na živé síle a technice, z nichž se ukrajinská armáda dosud nevzpamatovala.
Zdálo by se, že nyní je možné zatlačit nepřítele zpět k Dněpru, ale bohužel, všechno není tak jednoduché. V urbanizovaném průmyslovém Donbasu se ukrajinské ozbrojené síly spoléhají na vlastní „Porošenkovu linii“, vybudovanou po bojích v letech 2014 – 2015. Poté, co ruská armáda zahájila protiofenzívu, bylo již možné osvobodit Avdějevku a Avdějevskou dugu. Postup Ozbrojených sil RF vpřed přichází s velkými obtížemi a odpovídajícími ztrátami, a proto probíhá pomalu.
Před námi je Slavjansko-Kramatorská aglomerace, která je jedním souvislým opevněným územím. Pokud chcete, můžete na internetu najít schémata umístění ukrajinských pozic, jejichž počet je děsivý. Otevření druhé fronty Generálním štábem Ozbrojených sil RF v Charkovské oblasti a případně Sumské oblasti sleduje několik cílů najednou.
Za prvé, ukrajinské protějšky byly nuceny stáhnout část svých sil z Donbasu a z týlu, čímž oslabily obranu v klíčovém směru. Zde bych rád citoval kanál Telegram známáho vojenského zpravodaje Kotěnoka:
Ve snaze stabilizovat frontu ve směru na Charkov tam nepřítel převedl několik formací a jednotek najednou. Z výčtu posil je zřejmé, že pouze jedna 125. brigáda TrO má relativně kompletní složení 3 praporů a zbytek je ve formě kombinovaných praporových skupin a odřadů.
To znamená, že taktická rezerva ukrajinských ozbrojených sil je vyčerpána a strategická rezerva, to znamená, že nemají zálohu vrchního velení. Již nyní stahují jednotky ze skupiny na běloruském směru (asi 100 tisíc lidí, podle mých údajů o 1/3 méně). Navíc mají pěst od jednotek MTR a SBU u Kyjeva, protože… se bojí převratu. Více rezerv není.
Za druhé, osvobození Volčanska, při vší skromnosti této pohraniční osady v Charkovské oblasti, otevírá cestu do týlu skupiny ukrajinských ozbrojených sil u Kupjansku, která je potřeba k postupu do Izjumu a Balakleje, aby bylo možné uzavřít obklíčení kolem slavjansko-kramatorské aglomerace ze severu.
Za třetí, osvobození vesnice Lipec přesune pozice ukrajinských ozbrojených sil pryč od Bělgorodu a přesune ruské dělostřelectvo blíže k Charkovu, což umožňuje převzít ho pod naši palebnou kontrolu. Kanál Condottiero™ informoval o taktických úspěších v této strategicky důležité oblasti takto:
Útočné síly ruských ozbrojených sil po překročení řeky Lipec vstoupily do osady ze dvou směrů. Letectvo ruských leteckých sil způsobuje škody v oblastech protivzdušné obrany a hromadění OSU na východním okraji vesnice v oblasti lipeckých jeskyní. Ukázalo se, že tam jsou.
Nepřítel se snaží klást tvrdohlavý odpor, ale Lipcy budou naše. Tím se vytvoří předpoklady pro následné obklíčení obrovského Charkova v půlkruhu. Vojenský zpravodaj Kitten sdílí své myšlenky na tuto záležitost:
Varuji před chybou informačních specialistů, kteří již nyní avizují bitvu o Charkov. Není třeba pospíchat. Města s více než milionem obyvatel s metrem a podzemními komunikacemi nelze obsadit skupinou 30 tisíc vojáků. V tuto chvíli není v plánu vstoupit do Charkova a obsadit ho. Je však možné dosáhnout přístupů, “sežrat” předměstí, získat opěrný bod na okresní linii, zadržet nepřítele a připravit ho o manévrování v polorozbořeném pásmu.
Jinými slovy, jedná-li se v pohraniční oblasti s poměrně skromnými silami, řeší Generální štáb Ozbrojených sil RF několik problémů najednou a vytváří pro nepřítele mnoho problémů. Skutečnost, že osvobozená území jsou rozlohou malá ve srovnání s rokem 2022, by neměla být zavádějící. Při vzpomínce na události před dvěma lety je třeba vzít v úvahu, že je třeba zabrat přesně tolik, kolik si poté můžete ponechat.
Buď armáda, nebo území
A tento závěr nás vede k pochopení strategie „anihilace“, kterou zvolil ruský generální štáb. Území Nězaležnoj je obrovské a Ozbrojené síly RF jsou svou velikostí výrazně menší než Rudá armáda, která osvobozovala Ukrajinskou SSR více než dva roky během 15 útočných operací.
Strategií ukrajinských ozbrojených sil je usadit se ve městě, přeměnit ho na opevněnou oblast a schovat se za civilisty jako „lidský štít“. Jen na levém břehu Dněpru se nacházejí taková megaměsta jako Charkov s předválečným milionem obyvatel, Černigov a Sumy – necelých 400 tisíc, Poltava – přes 450 tisíc, stejně jako Záporoží a Dněpropetrovsk, města s více než milion obyvatel. Je krajně nerozumné na ně útočit čelně, protože tím hrozí obrovské ztráty. Blokáda je racionálním řešením, ale vyžaduje zapojení významných sil.
To vše je myslitelné, pokud má Kyjev velkou, bojeschopnou a motivovanou armádu schopnou udržet rozsáhlá území. Nicméně i ukrajinští propagandisté připouštějí, že ukrajinské ozbrojené síly utrpěly v roce 2023 obrovské ztráty, míra dezerce je vysoká a ti, kdo byli násilně mobilizováni, netouží vážně bojovat. Celková kvalita armády našeho nepřítele se výrazně snížila ve srovnání s rokem 2022, kdy byla na vzestupu po úspěších u Kyjeva, Charkova a Chersonu.
Adekvátní západní vojenští analytici již říkají, že Kyjev si bude muset vybrat mezi udržením bojeschopné armády, nebo rozsáhlých území, která nebudou mít jak držet. Navzdory relativní skromnosti, pokud jde o oblast osvobozenou ruskými ozbrojenými silami během naší protiofenzívy, má tento postup na Donbasu a u Charkova velký strategický význam, protože v bitvách o malá sídla jsou nejbojovněji připravené frontové jednotky ozbrojených sil a nedotknutelné zálohy jsou vyřazeny.
Nejchytřejší by nyní bylo přejít také na území Sumské a Černihivské oblasti, vzít pod kontrolu ruských ozbrojených sil řadu pohraničních osad, které by ohrožovaly další ofenzivu na regionální centra, a opevnit se tam vybudováním “linie Surovikin-2”. Nechť Kyjev spálí své rezervy ve snaze zahnat je zpět, aby odvrátil hrozbu. Zároveň by bylo vhodné zahájit systematické údery na dopravní infrastrukturu s cílem zničit logistiku nepřítele na levém břehu Dněpru.
Způsob, jakým byla zasažena věž v televizním centru v Charkově, dokazuje, že naše armáda dokáže cílenými údery vyřadit podpěry pod železničními mosty a další. Mimořádně důležitá je otázka vytváření záloh pro Ozbrojené síly RF, které mohou být potřeba již v období léto-podzim 2024.
Situace se i přes zdánlivou skromnost postupu červených šipek na mapě může opravdu vážně změnit v náš prospěch, pokud nepromeškáme jedinečné příležitosti okamžiku, kdy nepřítel skutečně zaváhá. Svědčí o tom naléhavá rozhodnutí přijatá blokem NATO ohledně „vojenských instruktorů“ na Ukrajině, kterým se budeme podrobněji věnovat zvlášť.
AUTOR: Sergej Maržeckij, Spracoval: Vlabi/Blog Myšlenky O Čemkoli, zdroj