Preboha, kam sme sa to prepadli?

Podle šokujícího vyjádření New York Times je „morální povinností“ vlád zavést eutanazii „neužitečných občanů“ společnosti, jako jsou lidé trpící duševními chorobami.

Příběh s názvem „Lékařská pomoc při umírání by neměla být vyloučena u duševně nemocných“, napsaný kanadským eugenikem Clancym Martinem, začíná autorovým popisem jeho četných pokusů o sebevraždu, když byl nezletilý.

„Můj první pokus o sebevraždu byl, když jsem byl dítě. Zkusil jsem to znovu jako teenager; jako dospělý jsem se opakovaně a různými způsoby pokusil o sebevraždu,“ říká.

A přesto jsem jako pětapadesátiletý běloch (člen jedné ze skupin s nejvyšším rizikem sebevraždy v Americe) a šťastně ženatý otec pěti dětí vděčný za to, že nejsem schopný spáchat sebevraždu, “ dodává.

Breitbart.com píše: Martin, který působí jako profesor filozofie na University of Missouri v Kansas City, vyjádřil své přesvědčení, že „téměř každé sebevraždě, včetně mé vlastní, lze zabránit přístupem k dobrým systémům zdravého chování.

„Mluvil jsem s mnoha, mnoha lidmi ‚z římsy‘,“ dodal.

Jako Kanaďan Martin popisuje, že způsobilí dospělí na Great White North mají zákonné právo požádat o lékařskou pomoc při umírání (MAID).

Přijetí takové legislativy — která se „šíří“ do mnoha dalších zemí a oblastí — popisuje jako „morální pokrok“.

„Když je člověk v nesnesitelné fyzické agónii, trpí smrtelnou nemocí a smrt se blíží, je jistě soucitné pomoci ukončit bolest, pokud se tak rozhodne,“ píše.

Proto zdůrazňuje, že by se v současné době mělo v Kanadě debatovat o zahrnutí osob „žijících s těžkou, nevyléčitelnou duševní nemocí“ do MAID – což je část zákona, která má vstoupit v platnost příští rok.

Je zvláštní, že navzdory tomu, že Martin připouští, že „mnoho lidí, kteří chtějí ukončit svůj život kvůli intenzivnímu duševnímu utrpení, je vděčných za svůj život, jakmile pomine okamžik nebo pokus o sebevraždu“, tak stále vyjadřuje podporu asistované sebevraždě pro ty, kteří trpí duševní chorobou.

Dalo by se očekávat, že jako někdo, kdo se opakovaně pokusil o sebevraždu, a přesto je šťastný, že je naživu, tak bude proti eutanazii z psychiatrických důvodů,“ píše. „Ale je to právě kvůli mé intimitě se sebevraždou, že věřím, že lidé musí mít toto právo.“

Avšak věří, že žádosti o eutanazii z psychiatrických důvodů by měly být z důvodu naší nejistoty ohledně psychického utrpení vyhodnocovány se „zvláštní péčí“. Martin trvá na tom, že nedostatek srozumitelnosti „je ve skutečnosti důvodem k podpoře obezřetné politiky asistované sebevraždy alespoň v některých psychiatrických případech.“

„Když lidé zoufale touží po úlevě od trápení, jemuž nerozumíme dostatečně dobře na to, abychom je mohli účinně léčit, dáme jim právo a odbornou lékařskou pomoc k ukončení trápení, které je tíží,“ píše.

Poznamenává také, že velká deprese „je jednou z nejčastějších psychiatrických diagnóz u sebevražedných lidí a přibližně dvě třetiny lidí, kteří zemřou sebevraždou, jsou v době své smrti depresivní“.

Martin navrhuje zapojit sebevražedného jedince do behaviorálně zdravého prostředí nabízejícího různé pomoci, což „může vést k přehodnocení touhy zemřít“.

„Přerušením nebo zkomplikováním navyklých vzorců chronických sebevražedných myšlenek by vyhlídka na úlevu prostřednictvím MAID mohla paradoxně zmírnit potřebu ukončit vlastní život,“ píše a dodává, že v průběhu posuzování žádosti může člověk těžit z „ léčby a sebereflexe.“

Kromě toho tvrdí, že „vědomí, že existuje cesta ven, může zmírnit děsivou klaustrofobii, která je běžná u sebevražedných lidí, jako jsem já a obecně u lidí s akutním utrpením“.

Podle Martina, když lidé dostanou právo na lékařskou asistovanou sebevraždu, „mohou se rozhodnout, že toho nevyužijí“.

„Lidé by měli mít právo na tuto pomoc,“ tvrdí. „Z toho nevyplývá, že tohoto práva využijí.“

„Jsme-li ochotni pomoci lidem ukončit jejich fyzické utrpení tím, že jim pomůžeme se smrtí, můžeme jim s čistým svědomím odepřít pomoc při jejich duševním utrpení?“ ptá se.

Martin vyzývá k „moudrým předpisům“, „odborným radám“ a „nejlepším“ lékařským informacím, a připouští, že je třeba opatrnosti.

„Musí Kanada a další země s podobnou politikou povolující MAID z psychiatrických důvodů, jako je Belgie a Nizozemsko, nadále postupovat s maximální péčí, s radami příslušných odborníků na behaviorální zdraví a v souladu s etikou? Samozřejmě,“ píše.

„Měli bychom být obzvláště opatrní, pokud jde o případy zahrnující kohokoli, o jehož informovaném souhlasu bychom měli obavy, jako jsou nezletilí nebo zdravotně postižení? Samozřejmě,“ dodává. „Ale takto musí postupovat každá osvícená zdravotní politika.“

Autor v závěru požaduje, aby těm, kteří trpí psychickým utrpením, bylo uděleno právo „konzultovat lékařskou pomoc při odebrání vlastního života s lékařským odborníkem a aby jim byla v tomto ohledu poskytnuta pomoc, pokud je jejich potřeba oprávněná“, dodává, že u jednotlivců, kteří se pokoušejí ukončit svůj život vlastním způsobem, to „je mnohem horší a děje se to dennodenně.“

V reakci na to mnozí lidé vyjádřili rozhořčení nad „vyšinutou“ esejí.

„Budeme to slyšet stále častěji a je důležité si na to nezvyknout,“ napsala redaktorka Bria Sandfordová. „Je to zlo, i když je to myšleno jako laskavost.

Počkejte, až přejdou od „pomozme lidem s duševním onemocněním ukončit jejich vlastní život“, což je samo o sobě děsivé, k „možná bychom měli lidi s duševním onemocněním jednoduše usmrtit, což nyní široce definuje každého, kdo je cisgender a heterosexuál‘,“ napsal jiný uživatel.

„Píše se rok 2023 a tady někdo z NYT říká, že lidé trpící špatným duševním zdravím by měli mít přístup k eutanazii,“ napsal další uživatel Twitteru.

„Jsou lidé mimo svůj zdravý rozum? Měli bychom pomáhat léčit lidi s duševním onemocněním, aby se mohli stát zdravými,“ dodal uživatel.

„To je tak děsivé číst to v Timesech. Martin se nezabývá mnoha zprávami, které popisují, že odepření lékařské péče a špatná léčba v Kanadě vedly k tomu, že lidé podstoupili eutanazii,“ napsal jeden uživatel.

Co takhle obhajovat lepší léčbu, než zabíjet pacienty?“ zeptal se uživatel.

„Liberalismus NYT: Prosím zemři, místo toho abychom my museli platit za vaši duševní zdravotní péči,“ napsal další.

Po legalizaci asistované sebevraždy v roce 2016 se Kanada stala jednou z pouhých sedmi zemí, které umožňují lékařským profesionálům podávat pacientům smrtící léky, a je jedinou zemí, která umožňuje zdravotním sestrám zabíjet své pacienty.

I když byla eutanazie zpočátku omezena na pacienty starší 18 let trpící nevyléčitelným onemocněním, standardy se každým rokem stále více uvolňují.

Dokument pro lékaře vytvořený od Canadian Association of MAID Assessors and Providers, který byl zveřejněn v loňském roce, naznačuje, že lékaři jsou povinni přednést téma eutanazie dříve, než o to požádají jejich pacienti, pokud je pacient způsobilý a je to „lékařsky relevantní“.

Kanadští náboženští vůdci vyjádřili rostoucí znepokojení nad rýsující se novou politkou, která by umožnila eutanazii lidí trpících duševním onemocněním ve zrychleném režimu– pouhých 90 dní poté, co dva lékaři by schválili žádost o asistovanou sebevraždu.

V listopadu zahájil přední kanadský prodejce módy La Maison Simons reklamní kampaň s názvem „All Is Beauty“, která byla obviněna z „propagace“ a „idealizace“ asistované sebevraždy. Ve zhruba třiceti vteřinovém klipu popisuje dnes již zesnulá nevyléčitelně nemocná žena ve věku 30 let jménem Jennyfer, jak se vyrovnala s volbou ukončit svůj život a přitom viděla „krásu“ všude kolem, když eutanazii prezentovala jako „nejvíce krásný odchod”.

* zdroj

pridajte sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz

By ARCHA

Secured By miniOrange