Nejen ve Francii, v Německu a v Itálii řekli voliči jasně, že chtějí změnu. „Také u nás oslabily vládní strany, které EU Green Dealu nevzdorují a národní zájmy nehájí, jak předvedly za tzv. českého předsednictví EU, kdy vláda ČR prosadila bruselské byrokratické regulace proti zájmům našeho průmyslu,“ Vladimír Budinský, předseda spolku KONEC UHLÍ – NOVÁ ENERGIE.
Upozorňuje také, že energeticky náročný průmysl mizí z Německa, ale Česko dopadne ještě hůř, protože jsme podřízenými subdodavateli této země, odkud průmysl již odchází.
Byly volby do Evropského parlamentu (i) o Green Dealu? A pokud ano, co o něm voliči vzkázali europoslancům i domácím vládám?
Volby do Evropského parlamentu byly o drahotě v EU, o odcházejícím průmyslu z Evropy, o mizejících pracovních místech kvůli drahé elektřině, o vynucované elektromobilitě, o ekonomické migraci… Čili nepřímo volby byly hlavně o EU Green Dealu.
Voliči zejména ve Francii, v Německu a v Itálii jasně řekli, že chtějí změnu. U nás neuspěli Zelení, propadli Piráti, kteří jsou také zelení, neuspěl STAN. Tedy i u nás oslabily vládní strany, které EU Green Dealu nevzdorují a národní zájmy nehájí, jak předvedly za tzv. českého předsednictví EU, kdy vláda ČR prosadila bruselské byrokratické regulace proti zájmům našeho průmyslu, jako třeba zdražení EU emisních povolenek tím, že se uměle snížilo jejich množství.
Je reálné očekávat, že by se na schválené podobě Green Dealu mohlo z důvodu částečně obměněného EP něco změnit, ať už třeba posunutím některých stanovených termínů či jinak?
Obměnila se sice jen část europoslanců, ale chválabohu oslabili Zelení a socialisté, kteří byli hlavními prosazovateli EU Green Dealu. Ovšem pro zásadní změnu by bylo třeba postupovat rychle, plánovaně, důsledně a radikálně, tedy EU Green Deal by se musel změnit fundamentálně.
Hlavním problémem EU Green Dealu je extrémně drahá EU emisní povolenka. Konkurenceschopnost EU drtí zejména to, že povolenka je v EU osmkrát dražší než v Číně a desetkrát dražší než v Koreji.
Od roku 2027 vznikne nový systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor silniční dopravy a sektor budov, tzv. EU ETS 2. Ale zatímco původní propočty odhadovaly, že to zdraží litr paliva zhruba o 2,50 Kč, teď někteří odborníci varují, že by to mohlo být i více než třináct korun. Troufl byste si jako exministr dopravy odhadnout, co to s dopravou, ať už osobní nebo nákladní, v Česku v takovém případě provede?
Co udělá EU ETS 2 s cenami, kde bude zavedeno, je jasné. Zaviní dramatické zdražení.
Příklad: Pro uhelnou elektřinu dnes povolenka tvoří zásadní složku ceny. Letos průměrně elektřina stojí přes 70 eur za megawatthodinu, ale jedna povolenka, která je potřebná na výrobu jedné megawatthodiny potřebná asi jedna celá, stojí letos průměrně skoro 63 eur. Bez EU emisní povolenky by tzv. závěrnou elektrárnou byla uhelná elektrárna, které stačí k rentabilitě asi 20 eur na megawatthodinu.
Proto je jasné, že zavedením EU povolenky se cena komodity zvedne o desítky procent.
Pokud chceme splnit emisní cíle, musíme mít méně spáleného benzínu a nafty, k čemuž vysoké ceny povedou. Našla by se síla, která by se mohla pokusit emisní povolenky zrušit, když by musela bojovat nejen se zelenou ideologií, ale i s těmi, kdo by zrušení nemohli připustit už jen proto, že by chyběly peníze ve veřejných pokladnách, protože povolenky jsou de facto daně? Nebo je to po dvaceti letech jejich fungování už nemožné?
EU emisní povolenky už asi nikdo nezruší. Mohla by se však jejich cena regulovat či usměrnit tak, aby spekulace nemohly jejich cenu tak dramaticky zvyšovat. Pokud by povolenka stála osm eur jako v Koreji či deset eur jako v Číně nebo třeba i třicet eur jako v kanadském Quebeku, tak by to bylo evidentně více únosné než 63 eur a elektřina by nestála 70 eur/MWh, ale asi 30 eur/MWh.
Ruku v ruce s emisními povolenkami jde aktualizovaná strategie Skupiny ČEZ, jejíž klíčovou ambicí je rychlejší dekarbonizace. Proto do roku 2030 zcela ukončí výrobu tepla z uhlí. Co to bude pro naši energetiku znamenat?
Bude to znamenat samozřejmě citelné zdražení tepla, EU notifikovala určité omezené dotování tepláren po dobu patnácti let, ale co bude dál, je otázka. Teplárenství je dlouhodobá investice s horizontem čtyřicet let a vinou EU i vlády ČR je to nadále byznys s nejasnou další budoucností.
Ve výsledku hrozí, že se nakonec rozpadne centralizovaný systém teplárenství, protože drahé plynové teplo transportovat s velkými ztrátami na velkou vzdálenost není racionální. DNA českého teplárenství byla založena na levném domácím uhlí s předvídatelnou cenou. Plyn je a bude drahý a jeho cena je určována v zahraničí, nedá se předvídat.
Plynové teplárny by měly být menší a měly by být s akumulačními nádržemi umístěné blíže místa spotřeby. To bude ovšem zásadní změna.
Dekarbonizace energetiky zaviní dovozy elektřiny až ve výši jedné třetiny čisté spotřeby (20 TWh). Odkud se doveze, ale Fialova vláda neříká.
Jaké další dopady konec uhlí v Česku bude mít?
Konec uhlí bude znamenat dovoz, a tedy zdražení elektřiny, a tím konec tradičního energeticky náročného průmyslu.
Cihelny, ocelárny, cementárny, sklárny, plastikářský průmysl, chemický průmysl, vše, kde se něco taví, peče, vypaluje, vaří, tváří za tepla, zahřívá, či naopak chladí, to vše v Česku, kde už dnes je elektřina pro podnikání dražší než v Německu, nebude.
Energeticky náročný průmysl mizí z Německa, tam se již hovoří v tomto oboru o deindustrializaci. Česko dopadne ještě hůř, protože my jsme podřízenými subdodavateli této země, odkud průmysl již odchází. Dosud k nám Němci zadávali právě ty nejvíce energeticky náročné operace a subdodávky. Naší konkurenční výhodou díky uhlí a jádru postavenému za minulého režimu byly dlouho nízké ceny energií a kvalitní, ale levnější pracovní síla. Obě tyto konkurenční výhody už vinou EU a slabošské politiky české vlády vymizely. Energie tu pro firmy je již dražší než v Německu a pracovní sílu dovážíme z Polska, z Ukrajiny, z Mongolska, ale už i z Filipín za drahé ceny. Cena práce v České republice je vinou štědrého sociálního a velmi byrokratického státu vysoká.
GRAF IEA o cenách elektřiny pro průmysl, ztráta konkurenceschopnosti:
Co by bylo třeba, aby odpůrci Green Dealu, kteří byli čerstvě zvoleni do Evropského parlamentu, udělali hned, jakmile se na svých místech v Bruselu usadí? Nebo ta jejich aktivita zvolením vyšumí?
Hodně napoví, kdo bude Evropským parlamentem po předchozí dohodě politických frakcí a členských zemí EU zvolen do čela Komise a koho nakonec dají na jednotlivé posty komisařů.
Změny nemohou dělat sami poslanci. U nás také nevládnou poslanci, ale vláda. V EU nevládne europarlament, ale Komise EU.
Bude-li v čele Evropské komise madam von der Leyenová, nestane se prakticky nic, jen se změní fráze, které bruselské mluvící hlavy pronášejí.
Kdyby změna měla nastat, musel by v první řadě v čele Komise stát ekonomický odborník, manažer a skutečný lídr, ale ne gynekoložka. Komisaři by pak museli být týmem odborníků s praktickou reálnou prověřenou zkušeností z oboru, a ne parta odložených a v domácích podmínkách neúspěšných politiků, jak to teď bylo třeba se zoufalou komisařkou pro energetiku, politoložkou Estonkou Kadri Simsonovou.
K tomu, že se něco změní k lepšímu, je spolek KONEC UHLÍ – NOVÁ ENERGIE skeptický. Evropská unie není ve své současné podobě životaschopná a Komise EU není a z principu ani vinou toho, jak se skládá, nemůže být odborně kompetentní. Europarlament je gigantické těleso, představte si jednání sboru o více než 700 členech, navíc 3 000 asistentů, k tomu vyšší tisíce lobbistů a Brusel plný desetitisíců úředníků.
Evropané žádají změnu, ale po těchto volbách se jí ještě nedočkají. Ale snad je to začátek.
* zdroj