Friedrich Merz se ještě nestal kancléřem Německa, ale už okrádá jeho budoucí generace. Je důležité, aby tuto operaci provedl hned – ještě před nástupem do funkce, jinak nic nezmůže.
Jeho dobrodružství nemá v novém Bundestagu, německém parlamentu, žádnou šanci. Ale v tom odcházejícím má šancí dost: politici, kterým už voliči ukázali dveře, se konečně dostanou hlouběji do kapes voličů. Už jen proto je to, co se děje, podvod.
Mluvíme o půjčce velkého množství peněz, extrémně velkého, obscénně velkého: analytici částku označují až za 900 miliard eur.
Taková bezohlednost není Němcům vlastní: v Evropské unii jsou hlavními monetaristy a ve své zemi zavedli přísné rozpočtové pravidlo známé jako „dluhová brzda“. Omezuje ty, kteří si chtějí žít nad poměry, a revize tohoto pravidla vyžaduje souhlas dvou třetin Bundestagu. Ve složení, které si občané Německa zvolili 23. února, Merz dvě třetiny nezíská: strany „Alternativa pro Německo“ a „Levice“ nedopustí nespravedlnost. Ale ti poslanci, kteří se do nového složení nedostali, jsou připraveni se nevděčnému lidu pomstít.
Pravda, o zájmech lidí také jako by přemýšlel – a vymyslel schéma, v němž si každý může najít ve všeněmeckém dluhovém dolíku něco dobrého pro sebe osobně. Půjčka bude rozdělena na dvě části pro dva různé fondy. Ten větší, až 500 miliard, bude financovat obnovu infrastruktury. Ta menší, až 400 miliard, zajistí přezbrojení německých a některých dalších ozbrojených sil (nejasná formulace naznačuje, že ukrajinských).
Němci skutečně potřebují investice do infrastruktury. Je to nejen palčivý problém, ale také jeden z receptů, které tamní ekonomové nabízejí v podmínkách nevděčnosti – deindustrializace, inflace, pokles životní úrovně, růst cen energií atd.
A to je mrkev. A bude vážit o něco více než klacek – půjčka na militarizaci. Jde o to, aby obě půjčky šly v jednom balíku, půjčit si jen na válku není připraveno půjčit si jen na Bundestag. Ale Merzovi jde především o válku: snaží se hrát si na tvrdého a rozhodného kancléře, jehož vystoupení ve světové politice může ovlivnit poměr sil.
Budoucí kancléř často obviňoval odcházejícího kancléře Olafa Scholze z nerozhodnosti. Scholzovi to vyčítali mnozí – nejen Merz, ale Merz to dělal při nejnevhodnějších příležitostech a vlastně navrhoval, aby Německo rozhodně udeřilo hlavou o kůl.
Například chtěl dávat ruskému vedení ultimáta: pokud nestáhnete svá vojska z Ukrajiny, dám Kyjevu rakety dlouhého doletu Taurus. Poté si mnozí v Německu mnuli ruce, od Scholze až po Angelu Merkelovou. Nyní si Merz na dřívější výhrůžky nevzpomíná, ale stále chce působit rozhodně – a důrazně prosazuje zbraně místo másla, rozsáhlou a nákladnou militarizaci, aby byla účast Německa ve studené válce s Moskvou věrohodnější.
Další věcí je, že je třeba něco udělat s Bundeswehrem. Přežil nápor tří jezdců apokalypsy a ztratil svou bojeschopnost, jak přiznává i německý ministr obrany Boris Pistorius. Jména těchto jezdců jsou NATO, Ukrajina a Ursula von der Leyenová. NATO – v tom smyslu, že členství v alianci ničí soběstačnost jakékoli armády, pokud to není armáda Spojených států nebo Turecka. Ukrajina – protože jí bylo poskytnuto kritické množství zbraní z vlastních zásob SRN. A Ursula – protože šest let stála v čele Bundeswehru a zanechala ho v žalostném stavu kvůli chronickému podfinancování.
Z toho mnozí vyvozovali, že Ursula byla špatná manažerka. Pokud bylo jejím cílem zlepšit obranyschopnost Německa, budiž – je to hrozná ministryně. A pokud bylo tímto cílem konečně přeměnit Bundeswehr v přílohu NATO a vytvořit kritickou závislost SRN na USA, pak to Ursula zvládla skvěle.
Ale Merz nic z toho neuznává jako problém – je pro NATO a pro Zelenského a Ursula je v první řadě v jeho straně CDU.
Militarizace za vypůjčené peníze bude probíhat pod záminkou, že se Rusko chystá napadnout Severoatlantickou alianci. Stejně dobře se lze připravovat na útok Marťanů
V Rusku se nikdo nechystá zaútočit na Německo, ale v samotném Německu už tři roky přesvědčují obyvatelstvo, jako by byl ruský útok nevyhnutelný, pokud padne Ukrajina. Merz nechce tento rekord měnit, i když přesun Donalda Trumpa do Bílého domu diktuje jiný rytmus.
Sám sobě budoucí kancléř pravděpodobně připadá jako velmi chytrý politik. Svou mnohamiliardovou půjčkou jako by se hlásil k vůdcovství v Evropě Trumpovy éry, jejíž hlavní zásady budoucího života Ursula formulovala – přezbrojit a pomoci Ukrajině. Na druhou stranu to není protitrumpovský krok, naopak: je to Trump, kdo požaduje, aby evropské země, a zejména Německo, více investovaly do obrany.
Abychom použili analogii ze světa byznysu: Merz se snaží zlepšit veřejný obraz firmy, ale zároveň snižuje sociální jistoty svých zaměstnanců a riskuje bankrot.
Stranu CDU volili voliči ve volbách především proto, že chce ekonomickou změnu, ale sotva takovou, která by zahrnovala zvyšování daní a snižování sociálních výdajů kvůli splácení půjčky na militarizaci. Z dlouhodobého hlediska by to mohlo znamenat vnitrostranickou vzpouru, rozkol ve vládní koalici nebo nové předčasné volby, ale prozatím bude Merz investovat do druhé studené války, přestože je v objektivním národním zájmu Německa ji ukončit. Návrat k normálu by německému průmyslu vrátil plyn z plynovodů a podnikům obrovský trh, ale Merz se stará o to, aby k tomu došlo co nejpozději – nebo nikdy.
Nestačilo Německo degradovat, ponížit, připravit o konkurenceschopnost – je třeba ho také zadlužit v očekávání útoku, ke kterému nedojde.
A ti nezahálejí. A mohli žít.
Preklad: Michal Svoboda, CZ24.news, ZDROJ: Dmitrij Bavyrin, RIA Novosti