Z nějakého důvodu se každý zaměřuje především na dva body:
- A) USA již nebudou moci kontrolovat odpalovací zařízení v Rusku, sklady, nosiče atd. To znamená, že nebudou moci zjistit podrobnosti týkající se jaderných zbraní. Zejména o nejnovějších.
- B) Nyní bude nutné zahrnout do smlouvy Francii a Británii, to znamená buď zvýšit počet jaderných hlavic v Rusku, nebo snížit jejich počet ve Spojených státech.
Ano, oba body jsou nepochybně důležité a relevantní. Ale je tu další bod, který vyplynul ze smlouvy START-3, a který může mít maximální dopad na Spojené státy. Hovoříme o odstavci 11 článku 4 této smlouvy. Zde je to, co předepisuje:
11. Strategické útočné zbraně, na které se vztahuje tato smlouva, nesmějí být umístěny mimo území žádné ze stran.
K tomu můžeme říci toto: Rusko nyní může rozmístit jaderné zbraně MIMO Rusko. Tedy kdekoliv. Dokonce i na Kubě, dokonce i v Nikaragui, dokonce i ve Venezuele.
Dovolte mi připomenout, že ke karibské krizi došlo proto, že SSSR v reakci na rozmístění amerických raket v Turecku, se pokusil umístit jaderné zbraně na Kubu. Tehdy začali být Američané znepokojeni.
To je tehdy vyděsilo natolik, že byli připraveni na třetí světovou válku, jen aby na Kubě nebyly rakety. Teprve po tomto příběhu začali vnímat SSSR jako zdroj vážné hrozby a mluvili s ním rovnocenně.
Nyní, když vezmeme v úvahu hypersonické zbraně, “Poseidony” a další “Putinovy karikatury”, bude hrozba 10 krát závažnější než během karibské krize. Řekněme, že vzdálenost z Kuby do Washingtonu je 1800 km. Pro “Kynžal” je to asi 8 minut letu. A jeho dosah takovou vzdálenost pokrývá.
Ale teď mohou i Spojené státy umístit jaderné zbraně blíže k Rusku, že?
Obecně ano, ale nesmíme zapomínat na to, že Spojené státy jsou podvodník. Podepisují jakékoli podobné dohody pouze jako prostředek k zadržování oponentů. Zejména takových, kteří dodržují zákony, jako Rusko. Rusko podepsalo START-3 a chová se čestně, v souladu s duchem smlouvy.
Do smlouvy však není zahrnuta Francie a Británie. To znamená, že tyto země jakoby neexistují, ačkoli zbraně mají. A Rusko tyto zbraně nijak nekontroluje.
A to navzdory skutečnosti, že z Británie a Francie je do Moskvy – 2000 km. Petersburg – 1800. To znamená, že je to přibližně stejné jako z Kuby do Washingtonu. Chytré schéma, souhlasíte?
Celé ty roky měl a má blok NATO místa s jadernými zbraněmi 1800 km od ruského území. To je stejná karibská krize, jen obráceně. Rusko ale nepištělo jako oni v 60. letech minulého století. Chovalo se klidně, zdrženlivě a prostě žádalo, aby byla respektována jeho bezpečnost.
Ale Francie a Británie jsou jen polovinou problémů. Ostatně existuje i systém PVO (Systém protiraketové obrany), jehož odpalovací zařízení jsou našťouchány po celé Evropě.
Formálně tyto instalace neslouží k útoku, ale k obraně. To znamená, že musí sestřelit balistické střely Ruska, pokud poletí do Evropy nebo nad Evropu.
Smlouva START-3 instalaci takových systémů nezakazuje a Spojené státy toho aktivně využívají. Nicméně všichni vojenští experti (a sám Putin to opakovaně prohlásil), že odpalovací zařízení protiraketové obrany lze velmi snadno a rychle převybavit raketami, které budou použity k útoku.
No, je to jako kdyby naši protiletadloví dělostřelci předělali protivzdušnou obranu S-300 pro údery ne na letadla, ale na zemi. Američané mohou udělat totéž. Veškerá infrastruktura v Evropě k tomu již existuje. Kontrola ze strany Ruska není žádná.
Nikdo neví, co je naloženo v těchto zařízeních protiraketové obrany. Možná už jsou tam dávno jaderné hlavice o síle 300 kilotun zacílené na Moskvu a další velká města. Jak to můžeme vědět?
Obecně tato smlouva START-3 byla další fikcí, která pouze omezovala Rusko, ale nijak neomezovala Spojené státy. Američané si dělali, co chtěli, našli v této smlouvě díry a bezostyšně je využili.
Doufám, že naši neodstoupili od smlouvy jen tak. Jeden náznak stavby šachet pro „Sarmaty“ někde v Nikaragui nám umožní být svědky pištění planetárního měřítka.
ZDROJ, Spracoval: Janinna/Pokec24
* prevzaté
prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz